Článek
V současné době je rétorika ruských politiků v čele s Vladimirem Putinem vůči Severoatlantické alianci (NATO) velmi vyostřená. To souvisí s tím, že západní země podporují Ukrajinu, kterou Ruská federace napadla v roce 2022. Kvůli dodávkám munice, zbraní a materiálu se ruské armádě nedaří dosáhnout žádného významného postupu a válka je na mrtvém bodě.
Představitelé Ruska stále častěji hrozí, že další zbrojní dodávky povedou k eskalaci, která by mohla vyústit v jadernou válku přímo s aliancí. Bohužel se vracíme do dob studené války, kdy proti sobě stály státy NATO a Sovětský svaz spolu s jeho satelity. Od rozpadu východního bloku žádní významní politici tak otevřeně nehovořili o jaderném konfliktu.
Proto mnohé překvapí, že postoj samotného Vladimira Putina k NATO byl na začátku jeho vlády mnohem smířlivější. Nejen, že nechtěl žádný konflikt, což stále tvrdí, ale dokonce usiloval o možnost, aby Ruská federace vstoupila do samotné aliance. Přístupové rozhovory však nikdy nezačaly.
Kdy nás pozvete?
Vladimir Putin pravděpodobně před představiteli aliance hovořil o vstupu Ruské federace pouze jednou. Otevřeně o tom mluvil bývalý generální tajemník NATO George Robertson, který byl ve funkci od roku 1999 do 2003. Vladimir Putin byl prezidentem zvolen v květnu 2000.
Robertson tvrdí, že na jednom ze summitů k němu Putin přišel a neformálně se ho zeptal, kdy dostane Ruská federace pozvání do aliance. Odpověď ho však nepotěšila, protože se dozvěděl, že aliance nikoho nezve a že státy, které mají zájem, musí podat přihlášku a splnit veškeré podmínky.
Putin na to měl rozmrzele odpovědět, že jeho země je významná a nehodlá stát ve frontě s ostatními zeměmi, na kterých dle jeho slov nezáleží. Ještě před svým zvolením mluvila budoucí hlava Ruské federace o tom, že by dle jeho názoru bylo ideální, kdyby jeho země vstoupila do aliance.
Podmiňoval to však tím, že ruské názory a potřeby budou v alianci vyslyšeny. Putin dokonce tvrdil, že pro Rusko by bylo tragické, kdyby zůstalo izolováno od zbytku civilizované Evropy. Odmítnutí podvolení se obvyklému vstupnímu procesu však nebylo jediným důvodem, proč se nakonec Ruská federace s aliancí nespojila.
Putinovy podmínky byly předzvěstí jeho plánů
Kromě toho, že Vladimir Putin chtěl obejít přijímací řízení, měl i další podmínky. Představitelé Ruska totiž požadovali, aby bylo znemožněno vstoupit do aliance postsovětským zemím. Ve světle dnešního počínání Ruska není těžké odhadnout, že už tehdy, na začátku tisíciletí, měli plány na expanzi.
Země, které vznikly rozpadem Sovětského svazu nebo se vymanily z přímého vlivu Moskvy, zůstaly v zájmu Vladimira Putina a jeho spolupracovníků dodnes. Současná vládní garnitura v Kremlu se posledních více než 20 let snaží udržet vliv ve svých bývalých koloniích, ať už politicky nebo vojensky.
Rusko tedy chtělo být členem aliance, a zároveň mělo plány na svou expanzi a obnovování Sovětského svazu. Dá se pouze spekulovat, zda by aliance toto jednání tolerovala, nebo zda by se pokusila Rusko diplomaticky zastavit, ale je nepravděpodobné, že by zbytek aliance podporoval někoho, s kým jiný člen vede válku.
Největším problémem bylo to, že nikdo v alianci nerozhoduje o tom, kdo se bude ucházet o členství, protože každý stát si může vybrat, s kým bude chtít navazovat diplomatické styky a spojenectví. Proto má každý stát, stejně jako Ruská federace, právo požádat o zahájení přístupových jednání.
Podmínky pro vstup do NATO
Severoatlantická aliance je obranný pakt, který vznikl po druhé světové válce. Spojené státy americké podepsaly s několika dalšími západoevropskými státy dohodu o vzájemném spojenectví. Bylo to reakcí na to, že tyto státy po válce demobilizovaly své armády a utlumily zbrojní výrobu, což však Sovětský svaz neudělal.
Aby mohl do tohoto společenství vstoupit nový člen, je nutné, aby daný stát oficiálně požádal o zahájení přístupových rozhovorů. Aliance mu obratem zašle písemný návod, jak splnit další podmínky. Je nutné si uvědomit, že tento proces je zdlouhavý a mnohdy může trvat i několik let.
Hlavní podmínkou je, aby daný stát měl vyřešené veškeré územní spory. Nesmí tedy hrozit žádný konflikt ze strany sousedních států. To je z toho důvodu, že nový člen musí zvýšit bezpečnost uskupení, a nikoli naopak. Zároveň musí být vyřešeny problémy národnostních menšin, aby například nehrozila občanská válka.
V případě, že jsou splněné veškeré podmínky, je nutná ratifikace nového člena ze strany všech stávajících členů. Přístupovou smlouvu musí schválit národní parlamenty. V případě jediného negativního hlasování je nutné buď vyřešit komplikace, nebo přístupová jednání ukončit.
Zdroje:
