Článek
Vladimir Putin je pravděpodobně vášnivým sběratelem loutek politiků, kteří jsou k němu loajální. Nejdříve si s nimi chvíli hraje v mezinárodním divadle, a pokud se nerozbijí, přesune je do Moskvy, kde z nich má již celou sbírku. Nejnovější loutkou, kterou má ruský prezident přímo v Kremlu, je Bašár al-Asad, jenž v čele Sýrie sloužil ruským zájmům na africkém kontinentu.
Ať už regionální nebo světové mocnosti, zcela běžně se snaží udržet vliv v zemích, kde mají své strategické zájmy. Samozřejmě to dělá i Ruská federace, která však po vzoru praktik Sovětského svazu nastoluje loutkové režimy, jež většinou drží u moci pomocí armády.
Jedním takovým příkladem ruské loutky se stal Bašár al-Asad, který ve své zemi vládl od roku 2000, kdy převzal vládu po svém zesnulém otci. Jenže v roce 2011, po vlně protestů zvaných Arabské jaro, musel Asad čelit ozbrojenému povstání a následné občanské válce, která se nevyvíjela podle představ jeho režimu.
Ke všemu část území ovládl Islámský stát, jenž plánoval vytvořit vlastní impérium. Horkou fázi konfliktu ukončilo až vyslání ruské armády do země, která občanskou válku zmrazila. To prodloužilo vládu Bašára al-Asada až do začátku prosince 2024, kdy kontrolu nad hlavním městem převzali opoziční vojáci jednotek HTS.
Když bylo oznámeno, že prezident Sýrie opustil hlavní město, spekulovalo se, že jeho letadlo bylo během evakuace sestřeleno. To se však nepotvrdilo a Ruská federace oznámila, že nyní je již bývalý syrský prezident v pořádku v Moskvě i se svou rodinou, která zemi opustila několik dní před ním.
Putinova loutka Bašár al-Asad se tak připojila do sbírky politiků podporovaných ruským režimem, kteří byli vyhnáni ze svých zemí a museli se uchýlit do ruského exilu. Syrský diktátor se tak připojil k bývalému prezidentovi Ukrajiny Viktoru Janukovyčovi, kterého smetly protesty proti jeho proruské politice v roce 2014.
Kromě těchto dvou významných politiků, kteří pomáhali prosazovat ruský vliv ve světě, zde najdeme i mnohé další. Ruského exilu se dočkal například Aslan Abašidze, obviněný v Gruzii z korupce a autoritářské vlády, nebo bývalý ministr zahraničí Kyrgyzstánu Erlan Abdyldajev.
A proč se Ruská federace dále stará o politiky, kteří Vladimira Putina zklamali a již nejsou k ničemu? Kdyby jim totiž Rusko nepomohlo a nezachránilo život, ostatní politici úzce spjatí s Kremlem by viděli, že se na Rusy nemohou spolehnout. Potom by loajalita například běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka nemusela být taková jako doposud, což by Ruské federaci přidělalo další starosti.
Zdroje:
