Článek
Jedním z nejčernějších momentů naší poválečné historie je bezesporu okupace vojsky Varšavské smlouvy z roku 1968. Následná normalizace nás pronásleduje do současnosti a mnozí naši spoluobčané začali toto období glorifikovat. Záminkou pro obsazení naší země se stal takzvaný zvací dopis, který odeslala skupina členů vedení KSČ, kteří se takto plánovali vypořádat se stranickými oponenty.
Před porušením naší suverenity se na našem území postupně uvolňovala totalitní atmosféra. Pozvolná liberalizace společnosti byla reakcí na slepou uličku, do které se socialistické státy řítily. Země pod vlivem Moskvy totiž dlouhodobě zaostávaly za životní úrovní Západu.
Jenže pozvolné povolování otěží bylo trnem v oku zbytku východního bloku. Sověti se obávali, že by takto mohl započít proces rozpadu jejich impéria. Zpočátku byl k vývoji v Československu vůdce Sovětského svazu Leonid Brežněv lhostejný. Následný dynamický vývoj Pražského jara ho však donutil k vyvíjení tlaku na politiky v čele s Dubčekem.
Vlastizrada pro získání moci
Krátce na to vycítili příležitost oponenti tehdejšího vedení naší země. I když Dubček a ostatní reformisté nikdy neměli v plánu vzdát se vedoucí úlohy KSČ, tak nespokojení komunisté pozvali sovětské tanky, aby situaci vyřešili. Takto chtěli uchvátit moc v zemi.
A to se jim také povedlo, konzervativní křídlo KSČ pod vedením Gustáva Husáka si za cenu vlastizrady přivlastnilo moc v zemi. Na více než dvě dekády byly společenské poměry zakonzervovány v totalitním režimu, který se snažil podobat tomu, který u nás panoval v 50. letech. Atmosféra strachu a represí byla podpořena neustálou přítomností okupační armády.
Zvací dopisy byly tou záminkou, kterou mohli použít sověti k okupaci. Ta měla za cíl zarazit smyšlenou kontrarevoluci, kterou u nás měly plánovat západní země. Ve skutečnosti však v Moskvě panoval strach, že by se mohla atmosféra uvolňování totality přelít i do ostatních zemí pod vedením komunistů.
Jenže existence zvacích dopisů byla dlouho pouze spekulací. Sověti o nich mlčeli, i když často zmiňovali, že přišli na pozvání vládnoucích politiků. O koho se jednalo, bylo však záhadou.
Jedním z těch nejvíce aktivních byl Antonín Kapek. On sám psal sovětskému vůdci osobní dopisy ještě před vznikem samotného zvacího dopisu. V jednom z nich líčil vývoj v Československu jako tragický a socialismus ohrožující. Snažil se přesvědčit Brežněva, že pád socialismu by u nás znamenal konec celého východního bloku.
Aktéři zvacího dopisu byli opravdu až konspirativní. Například předání listiny proběhlo na záchodech jednoho slovenského hotelu v Bratislavě. Podepsali ho Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Antonín Kapek a Vasil Biľak. Znění dopisu bylo naléhavé a mělo za cíl Sověty co nejvíce znejistit vývojem v Československu.
Dopisy byly utajené až do rozpadu Sovětského svazu
Po přečtení zvacího dopisu byla listina uložena do archivu v Moskvě. Zde zůstala po celý zbytek existence Sovětského svazu. Zlom nastal až s nástupem Borise Jelcina do čela Ruské federace. Při setkání Jelcina s Václavem Havlem došlo k jejich předání a následnému zveřejnění.
Následně se podepsaní politici začali bránit, že takto to nebylo. První verzí, kterou tvrdili, bylo to, že dopis je zfalšovaný, aby pomohl potlačit komunisty. Následně však pravost potvrdili Rusové, a tak přišli s další verzí, kdy tvrdili, že dopis sice pravý být může, ale podpisy jsou cizí. To však vyvrátilo zkoumání písma.
Vliv dopisu v současnosti
Bohužel i dnes vidíme to, jak se politici v Kremlu nehodlají smířit s ohrožením ztráty svého vlivu. Rusové jsou ochotní použít sílu, aby okolní státy přesvědčili ke spolupráci násilím. Proto je potřeba připomínat zvěrstva, která se v minulosti děla. Po porovnání současné rétoriky Ruska vůči Ukrajině si můžeme všimnout podobností s rétorikou Sovětského svazu vůči Československu.
Naši současní komunisté však stále ve většině případů obhajují okupaci. Kromě komunistů jsou tu však i další politici a aktivisté, kteří přebírají propagandu, kterou slyšíme z Moskvy.
Komunistka Marta Semelová například tvrdí, že okupace byla nutná k zabránění občanské války, kterou u nás měli údajně připravovat západní země. Dokonce líčí Vasila Biľaka za hrdinskou postavu naší novodobé historie. Nebo komunista Stanislav Grospič označil zabité Čechoslováky, kteří zemřeli při okupaci, za oběti „dopravních nehod.“
I když jsou dnes komunisté mimo parlament, nesmíme zapomínat, co se dělo, když u nás měli veškerou moc. I mnoho vlivných politiků a lobbistů přebírá propagandu Moskvy, a tím mohou ohrozit bezpečnost naší země a naše ukotvení v bezpečnostních strukturách.
Zdroje:
