Článek
Od začátku srpna, kdy ukrajinské jednotky pronikly do ruské Kurské oblasti, se situace ve válce na Ukrajině výrazně nezměnila. Místy sice byla ruská armáda schopná postoupit, ale nikdy nešlo o žádné výrazné změny linie boje. Proto se Vladimir Putin rozhodl zamíchat kartami tím, že do bojů pozval několik tisíc vojáků ze Severní Koreje. Ti už podle informací ukrajinské a jihokorejské rozvědky dorazili na základny v Ruské federaci.
Pro vůdce KLDR Kim Čong-una i ruského prezidenta Vladimira Putina je to oboustranně výhodný krok. Rusové si nemohou dovolit další kolo mobilizace, protože by tím personálně ohrozili výrobu válečného materiálu. Severokorejci zase chtějí získat jednotky s opravdovými bojovými zkušenostmi.
Navíc to zapadá do koncepce utužování vztahů mezi oběma zeměmi. Kvůli mezinárodní izolaci a sankcím si nyní mohou pomáhat. To se dosud projevovalo tím, že KLDR do Ruské federace dodávala munici a výměnou za to dostávala buď potraviny, nebo know-how ohledně jaderné technologie.
Zapojení Severokorejců samozřejmě zneklidňuje Jižní Koreu i západní spojence Ukrajiny. Navíc to nezapadá do systému výhrůžek Vladimira Putina, který neustále mluví o červených liniích v pomoci napadené zemi. Například prohlásil, že pokud vstoupí jakýkoli voják z NATO na Ukrajinu, tak to bude znamenat vstup aliance do války s Ruskou federací.
Jenže zvrat ve válce v podobě zapojení vojáků z KLDR může spustit lavinu, která bude znamenat zapojení dalších zemí do konfliktu. Pokud totiž může konflikt eskalovat zapojováním svých spojenců, může to stejné zkusit udělat i Ukrajina. Někteří spojenci napadené země k tomu již v minulosti byli nakloněni.
Jižní Korea
Jižní Korea se sice staví na stranu Ukrajiny, ale nebyla ochotná poskytnout napadené zemi jinou než humanitární pomoc. Munici nebo zbraně jí dodávat zatím nechtěla, aby nedošlo k eskalaci napětí se Severní Koreou. Jenže to se nyní změnilo a kromě vojenské pomoci zvažuje vyslání i vlastních vojáků na Ukrajinu.
Zatím se však mluví pouze o „přiměřeném“ počtu vojenského personálu, u kterého se nepočítá, že by byl nasazen do přímých bojů. Mělo by se jednat o důstojníky, kteří pomohou ukrajinskému velení s pochopením severokorejských taktik boje. Také chtějí provádět výslechy zajatých Severokorejců, aby z nich získali pro sebe cenné informace.
Návrat k Macronovu plánu
Generální tajemník Severoatlantické aliance Mark Rutte se k situaci vyjádřil tak, že se jedná o další nebezpečnou eskalaci konfliktu ze strany Ruska. Podle jeho dalších kroků se však zdá, že to vnímá jako nebezpečí pro Jižní Koreu, a ne pro Evropu nebo alianci jako celek. Rozhodl se totiž upevnit vzájemnou spolupráci s Jihokorejci včetně další spolupráce v obranném průmyslu.
Zato litevský ministr zahraničí Gabrielus Landsbergis vidí situaci mnohem vážněji. Podle něj je nutné vrátit se k myšlence francouzského prezidenta Emmanuela Macrona ze začátku letošního roku, v případě že se potvrdí nasazení vojáků z KLDR do bojů na Ukrajině.
Macron v únoru nadnesl ostatním členům aliance myšlenku, že kdyby došlo k průlomu linie ze strany Rusů, měla by aliance podpořit Ukrajinu vysláním pozemních jednotek, které by mohly frontu opět stabilizovat a vrátit zpět. Dokonce prohlásil, že válka směřuje k nasazení francouzské armády.
Tento plán byl rychle zamítnut, protože Putin na to reagoval tím, že by to znamenalo válku s celou aliancí, a navíc některé členské státy tuto myšlenku vyloučily. Jenže pobaltské státy Litva, Lotyšsko a Estonsko byly s francouzským prezidentem ve shodě už v únoru a tvrdily, že by se aliance neměla přizpůsobovat politice červených linií.
Nyní tedy záleží pouze na tom, zda západní politici ochotní nasadit na Ukrajině své vlastní armády budou respektovat jednotný postup aliance, nebo se rozhodnou jednat na vlastní pěst. Hlavním argumentem je, že dáváme Rusku možnost jednat bez obavy z toho, že by někdo Ukrajině personálně pomohl.
Německo
Změna možná přijde i ve vztahu Německa ke zbrojním dodávkám na Ukrajinu. I když Německo na Ukrajinu zbraně a munici dlouhodobě dodává, kancléř Scholz se dosud zdráhal dodat rakety Taurus, které mají dolet 500 kilometrů a díky nim by mohli zasáhnout cíle na ruském území i v týlu okupovaných částí Ukrajiny.
Hlavním argumentem německého kancléře byl fakt, že ukrajinská armáda není schopná ovládat odpalovací zařízení těchto raket. Údajně by tedy bylo potřeba, aby spolu s raketami do země dorazili i němečtí důstojníci, kteří by obsluhu zajistili. Německá vláda možná nyní bude ochotnější dodat i tyto zbraně. Scholz totiž v posledních měsících stále více apeluje na zvýšení zbrojní pomoci.
Vstup severokorejských vojáků může mít lavinový efekt, kvůli kterému se do bojů na Ukrajině zapojí vojáci dalších zemí. Pokud by se tomu tak stalo, je pravděpodobné, že se bude spíše jednat o poradce nebo obsluhu specifických systémů, ale ani pozemní nasazení nyní není vyloučeno. Některé státy totiž nejen že to nevylučují, ale dokonce to aktivně prosazují.
Zdroje:
