Článek
O víkendu jsme zažili naprostý nezájem o volby, na který jsme sice u voleb do Evropského parlamentu zvyklí, ale rozhodně to není něco, s čím bychom se měli smířit, nebo nad tím mávnout rukou. Za první republiky byly dokonce volby povinné. A já bych to klidně nechal zavést znovu. Demokracie je totiž silná pouze tak, jak k ní přistupují občané.
Naše demokracie se ukazuje jako slabá, protože lidé nejsou ochotní se na ní podílet alespoň tím, že si udělají pár desítek minut pro odevzdání volebního lístku. Opět nás budou zastupovat lidé, které do Evropského parlamentu poslala menšina, která se rozhodla přijít k volbám.
Demokracie je křehké státní zřízení, a pokud lidi přestane zajímat, tak se rychle může změnit do jiného typu vedeného nějakou radikální skupinou, která byla schopná získat dostatek podporovatelů na vítězství ve volbách. Většina z nás zvládá na politiky nadávat, ale pouze menší část je ochotná přijít politiky vybrat.
Povinnost přijít volit
Povinné volby bych zavedl přesně po vzoru první republiky, ze které náš politický systém stejně z většiny vychází. Spravedlivý systém, kde každý přijde vyjevit svůj názor na směřování státu. Protože když necháte zastupitele vybrat ostatní, tak riskujete, že naše země bude směřovat někam, kam nechcete.
Je úplně jedno, zda jde o volby do Evropského parlamentu, prezidentské, sněmovní a nebo nějaké místní referendum. Nemělo by nám být lhostejné to, co se děje kolem nás. Jednoho dne byste mohli totiž zjistit, že už je pozdě něco chtít změnit a budete si za to moct sami.
Navíc nutnost přijít k volbám by nejspíše donutila více lidí zjišťovat, jak věci ve skutečnosti fungují. Mnoho lidí v mém okolí má totiž o správě státu velmi zkreslený pohled, který není založený na tom, jak skutečně věci fungují. To by mohlo zvýšit obecné povědomí lidí v našem státě.
Volby za první republiky
Období od vzniku samostatného Československa až po Mnichovskou dohodu se nazývá první republika. Tehdy měli občané povinnost přijít projevit svůj názor do volební místnosti. Byl tehdy velmi jednoduchý systém, který přiměl lidi přijít odevzdat svůj hlas.
Volební právo do dolní komory parlamentu bylo od 21 let a do horní komory od 26 let. Přijít musel opravdu každý. Jedinou výjimku měli lidé starší 70 let a lidé nemocní. Tedy ti, pro které by mohlo být obtížné dostavit se do volební místnosti, která tehdy mohla být vzdálená i několik kilometrů.
Byla ještě možnost, že člověk, který nehlasoval, prokáže, že se nemohl dostavit kvůli problémům v dopravě, a nebo měl jinou „nepřekonatelnou“ překážku, která mu znemožňovala účast ve volbě. Ti ostatní, kteří nepřišli a raději vyrazili někam na výlet, byli potrestáni symbolickou pokutou, která sice nebyla vymáhána, ale měla vypovídající hodnotu o daném člověku.
Co ti, kteří nechtějí volit nikoho?
Samozřejmě je i řada lidí, kterým nevyhovuje žádný kandidát nebo strana. I pro tyto lidi měla první republika řešení, které by snad bylo přijatelné i dnes pro ty nespokojené s naší politickou scénou. Měli totiž možnost vhodit do urny prázdný lístek.
Fungovalo to tak, že v sadě lístků kandidátů byl i jeden, který byl prázdný. Ten mohli použít ti, kteří byli nespokojení se všemi kandidáty. Díky tomu splnili svoji občanskou povinnost a zároveň dali najevo nespokojenost s těmi, kdo se uchází o funkce. Řešením může být i vhození prázdné obálky.
Navíc hlasování pomocí bílého lístku mohlo být impulsem pro vznik nových stran, které by nabídly alternativu těm, kteří si nebyli schopní vybrat. Nebo by naopak ukázali, že není poptávka po nových stranách a nevznikalo by před každými volbami mnoho podivných subjektů s životností jepice.
Pokuty by měly velký význam
Byl bych i pro to, aby ti, kteří nepřijdou, dostali symbolickou pokutu stejně, jako tomu bylo dříve. Samozřejmě bez jakýchkoliv úroků za nezaplacení. Samotná existence takové pokuty by totiž při nezaplacení měla pro jedince velké následky, i kdyby nebyla nijak vymáhána, například při žádosti o hypotéku. Proto by nejspíše většina k volbám buď šla, nebo následně pokutu zaplatila.
Pokud vezmeme jako příklad volby do Evropského parlamentu v roce 2019, tak volební účast byla 28,72 %. To znamená, že volilo celkem 2 370 765 voličů z celkových 8 316 737 osob. 5 945 972 lidí neprojevilo zájem aktivně rozhodovat o našem zastoupení na mezinárodní úrovni.
Volby přitom nejsou pro stát levnou záležitostí. Náklady za ně jsou obvykle kolem 1 miliardy korun z našich daní. Pokud by tedy symbolická pokuta byla 200 korun, tak by se v případě Evropských voleb z roku 2019 zaplatily alespoň z části od lidí, kteří by se rozhodli tuto pokutu státu zaplatit. Jednalo by se o symbolickou sumu a lidé, kteří by volit nepřišli, by alespoň finančně podpořili organizaci voleb.
Zdroje:
