Článek
Jednou za čas nás potkají volby. Takzvaný svátek demokracie. Velké množství lidí jsou jako na trní a doufají, že politické směřování zůstane stejné, nebo se radikálně změní. Je tu ale další skupina občanů, kterým je to naprosto fuk. A nebo je i zůstat v den voleb doma způsob hlasování?
Vyjádření nesouhlasu
Mnoho lidí je nespokojeno s politickou situací v našem státě, potažmo v unii. Některým vadí slabé vedení země, jiným zase příliš autoritativní. Všechno mezi tím jim ovšem přijde nedostatečné. Jednoduše řečeno si nejsou schopní vybrat ani menší zlo, natož svého favorita.
Je logické, že takoví lidé zůstávají v den voleb doma. Zkrátka nemají jít koho volit a pasivně tím ukazují své pohrdání všemi kandidáty ve volbách a jejich programy.
Volební povinnost
V dobách první republiky to vyřešili zcela jednoduše. Volby měli pro všechny, kteří k volbám mohli, povinné. Spočívalo to v udělení pokuty za neúčast. Ta nebyla nijak vysoká a úřady nebyla vymáhaná. Ovšem motivovala spořádané občany k tomu, aby si neudělali ostudu.
Stejně jako dnes byla samozřejmě možnost vyjádření nespokojenosti s politickými stranami nebo rovnou s celým systémem. Ta spočívala v bílých lístcích. Volič k volbám přišel a tím splnil svoji občanskou povinnost, ale do obálky namísto hlasovacího lístku vložil lístek prázdný.
Vraťme to
S nejvyšší volební účastí se u nás konají volby do dolní komory parlamentu a prezidentské volby. Ty se pravidelně pohybují mezi 60 až 70 %. Ostatní ovšem takových čísel nedosahují. V těch evropských jsme s účastí nejhorší z celé unie. Rovněž volby do senátu nejsou nijak oblíbené a pro některé senátory k vítězství stačí nižší desítky tisíc hlasů.
V případě, že by se voliči museli účastnit voleb, zlepšila by se volební účast. Zároveň by to byla zpětná vazba pro celou naší politickou scénu. V případě, že by bylo množství prázdných hlasů vysoké, otevřelo by to cestu novým politickým stranám a hnutím, které by mohly lidem nabídnout to, co jim chybí. Rovněž zavedení pokuty, stejně jako kdysi nevymáhané, by mnoho lidí přimělo přijít k volebním urnám.
Méně občanů by bylo nespokojeno s výsledky, protože jak se říká, každé volby jsou ty nejdůležitější. Ovlivní totiž přímo náš život na další volební období. A na procentu našich spoluobčanů, kteří například nadávají na EU a procentu, kteří přijdou k volbám do evropského parlamentu je propastný rozdíl. Přitom mají možnost přímo ovlivnit směřování celé politiky kontinentu.
100 % nikdy nedosáhneme
I ve 20. letech minulého století nebyla povinnost účasti 100 %. Výjimku měli lidé nad 70 let, vážně nemocní a ti, kteří se nedostavili kvůli komplikované cestě. To by bylo samozřejmě logické a naprosto lidské. Nikdo nemůže nutit pod pohrůžkou pokut jít volit lidi umírající na lůžku.
Výmluvy a nezájem
Mnoho lidí se voleb neúčastní z prosté lenosti. Například potřebují nutně odjet na chatu. Tací by si zasloužili minimálně společenské odsouzení. Každý z nás má v rukou moc ovlivnit budoucnost a s tou jsme povinni konat. Někteří by namítli, že jeden hlas volby neovlivní. Pokud by ale všichni, kteří obvykle k urnám nechodí volili stejně, tak to budou právě oni, kdo vyberou směr politiky.
Vláda jde opačným směrem
Naše vláda bohužel míří jinam. Chtějí změnit počet volebních dní ze dvou na jeden. Řada voličů, kteří by se voleb účastnili rádi, by ovšem mohli přijít o možnost volit. Konkrétně u profesí začínajících směnu brzy ráno a pracujících 12 hodin by lidé, kteří k tomu všemu za prací dojíždějí z vesnic do měst i více než hodinu, prostě jít volit nemohli. Je tedy potřeba, aby vláda od změn voleb tímto směrem upustila, pokud nechce volební účast naopak snížit.
Zdroje:
