Článek
Začnu svým příběhem z návštěvy letiště. Čekali jsme na gatu, než nás pustí do letadla. Nepatřím k typům lidí, kteří by poslouchali cizí rozhovory, ale toto se přeslechnout nedalo. Vedle nás seděla postarší dáma, která si velmi nahlas stěžovala na všechno, co viděla. Letadlo mělo zpoždění asi 20 minut, takže jsme spolu trávili více času, než se očekávalo.
Paní vedle nás prvně zhodnotila služby letiště, které by nejspíš jako učitelka hodnotila 5 mínus. V gatu byly pouze dva automaty na pití, což jí přišlo málo na množství lidí. Následně zkritizovala výběr, protože tam bylo pouze asi 20 druhů pití od sladkých, neslazených, perlivých a neperlivých. Záchodů taky bylo málo a byla na ně velká fronta. Což paní následně zhodnotila tím, že je jí to vlastně jedno, protože beztak budou nechutné a ona stihla vykonat potřebu předem.
Po kritice všeho vybavení začala kritizovat ostatní, kteří čekali spolu s námi. Prvně se na řadu dostaly rodiny s dětmi. Paní se divila, co s nimi vůbec lezou do letadla, prý to pro ně není zdravé a budou mít nenávratně poškozený sluch. Nepodařilo se mi toto ověřit a přes velké množství dětí v letecké přepravě bych řekl, že to pravda nebude. Následně přešla ke kritice oblečení všech přítomných. Potom začala o tom, že všichni jenom koukají z okna na letadla. To zakončila tím, že když tam jsou všichni, jde se podívat taky. Naštěstí se již nedozvím, na co by si stěžovala dál. Byl totiž čas nastupovat.
Syndrom kalimero
V roce 2018 popsal syndrom kalimero francouzský psychoanalytik Saverio Thomasella. Pojmenoval ho po kresleném kuřátku, které chodí po světě a stěžuje si. Stejně to mají lidé s touto diagnózou.
Syndrom se projevuje pocitem křivdy. Lidé tímto zasažení mají pocit, že je k nim svět víc nespravedlivý než k ostatním. Vše špatné v jejich životě vnímají jako na ně mířenou špatnost. Dalšími projevy jsou neustálé lamentování nad vším, co se přihodí.
Podle Thomasella zatím ovšem stojí hlubší problém. Tento syndrom můžou vyvolat například traumata z dětství. Třeba pokud dítě nabyde pocit, že jeho problémy nejsou dostatečně vyslechnuty. Následky mohou být takové, že člověk už na furt uvidí sklenici poloprázdnou namísto poloplné.
Poslední dobou mi přijde, že tím trpí většina naší české populace. Přitom si často nemají na co stěžovat. Životy, které žijí, by mohl leckterý závidět, většina z nás totiž patří mezi 10 % nejbohatších lidí na planetě. Je to jen úhel pohledu a životní psychologie. Usmějme se občas.
Zdroje:
