Článek
Pro řadu lidí to může znít nesmyslně. Zkrácení pracovního týdne by s sebou ale přineslo řadu pozitiv. Byla by to výzva, na kterou by veřejnost musela být připravená a není možné jí provést ze dne na den.
Změna proběhla relativně nedávno
Zkrácení pracovního týdne na našem území jsme se dočkali naposledy relativně nedávno. Do roku 1968 bylo šest pracovních dnů naprostou normou. Až vyhláška ministerstva práce tuto zažitou normu změnila. Důležité je upozornit na to, že českoslovenští ekonomové se na to chystali jíž od začátku 60. let.
Výzva pro strůjce změn spočívala hlavně ve vyvrácení obav z hospodářského poklesu. Společnost tehdy byla z rozhodnutí rozpačitá a řada lidí si tuto novinku nedokázala představit v praxi.
Tehdejší novinka byla aplikována postupně a z počátku se jednalo pouze o každý 2. týden. Normální také bylo v případě státních svátku nahrazovat den volna prací v sobotu, to až do 90. let. Mnoho starších lidí si tedy na tyto změny stále pamatuje.
To u nás vedlo k rozmachu chataření a stala se z nás země s jedním s největších počtem chat na osobu. Zároveň jsme tímto krokem předběhli i některé západní země, kde byla stále aktuální práce o víkendu.
Zkrácení práce by poskytlo více času pro rodinu a koníčky
Kdyby byl u nás zaveden čtyřdenní pracovní týden, byla by to doslova pracovní revoluce. Není jediný důvod, proč by neměla proběhnout právě v tomto desetiletí. V době rozmachu umělé inteligence, automatizace a home officů by taková změna byla nejen představitelná, ale přímo žádoucí.
Jednou za čas se objeví v mediích zprávy, že to v některé zemi zkouší jednotlivé firmy. I když se o dalším vývoji většinou moc neinformuje, tak většina firem s touto novinkou pociťuje zvýšenou efektivitu zaměstnanců.
Lidé by nově nabyté volno mohli využít k většímu odpočinku a rozvoji svého soukromého života, zlepšit si takzvaný work-life balace. V mnoho rodinách se všichni sejdou doma až na večer, když už je čas jít spát. Rodiče tedy ztrácí drahocenný čas s vyrůstajícími dětmi a ty zase přichází o možnost mít v rodičích vzory.
Samozřejmě rodinný život není jedinou oblastí našich soukromých životů, které by to obohatilo. Mladí lidé by měli více času na osobní rozvoj, společenské aktivity s přáteli, sport nebo zakládání rodiny. Zároveň prarodiče před důchodovým věkem by si mohli více užívat svých vnoučat, a nebo si plnit své sny.
Zlepšení by nastalo i v oblasti psychického zdraví, protože by bylo více prostoru pro nakládání s pracovním stresem. Lidé by jistě byli spokojení a nedocházelo by tolik k syndromu vyhoření. Člověk, který je unavený a se špatnou náladou, nebude dosahovat takových pracovních výsledků, jako odpočinutý spokojený jedinec.
Jde to u všech?
Jsou obory, kde by zkrácení pracovního týdne bylo obtížné. Může se jednat o složky státu, které musí držet pohotovost - jako jsou hasiči, policie, zdravotníci, apod. Dále pak ze soukromého sektoru služby a nepřetržité provozy.
Takoví zaměstnanci musí být k dispozici 24 hodin denně. To všem neznamená, že není možné jejich pracovní týden zkrátit. Došlo by ke snížení množství odpracovaných hodin týdně. Aby to fungovalo, musela by být nabrána celá řada nových zaměstnanců.
Zde máme šanci přetavit hrozbu na naší výhodu. Hrozí, že v důsledku modernizace přijde řada lidí o práci. Proto by bylo možné tyto lidi rekvalifikovat na profese, které není možné automatizovat. Koneckonců lidský přístup tu bude potřeba stále a přesunutí řady lidí, kteří pracují do úmoru v těžkých manuálních profesí do sféry služeb, by nikomu neuškodilo.
Anketa
Zdroje:
