Článek
Nikdy jsem netvrdila, že jsem květinová expertka.
Nevím, kolik milimetrů má mít ideální stonek růže.
Neodliším gypsomilku od limonky podle latiny.
Ale jedno vím: miluju květiny.
Milovala jsem je už jako dítě. Kombinovala jsem pampelišky s trávou a píchala je do hrnečku s vodou.
Moje babička tomu říkala „divočina s fantazií“.
Floristka v centru města tomu říkala „katastrofa na stonku“.
Začalo to nevinně
Připravovala jsem vlastní svatbu. Nechtěla jsem klasiku – bílé růže, zelený eukalyptus, vše v tónu, který má být „vkusný“.
Chtěla jsem barvy.
Chryzantémy vedle lučních květin.
Pampas vedle pivoňky.
A hlavně: mělo to být moje.
Reakce floristky?
Pozvednuté obočí.
Tiché „aha“.
A pak hlasitější:
„Tohle k sobě absolutně nejde. Bude to vypadat jako mix z tržnice.“
Navrhla mi „klasiku, co funguje“.
Katalogově krásnou. Neosobní. Identickou s deseti dalšími svatbami.
Neuhnula jsem
„Děkuju, ale mám jasnou představu.“
Snažila jsem se být milá, ale pevná.
Znechuceně pokrčila rameny. „Vaše volba. Ale já to podepisovat nechci.“
Fair enough.
Nakonec jsem aranžmá vytvořila sama – s kamarádkou.
Na zahradě. Ve džbánech, zavařovačkách a starých nádobách.
Výsledek?
Divoký. Jiný. A dokonalý – pro mě.
Fotky ze svatby měly úspěch
Lidi se ptali, kdo to aranžoval.
Dokonce se ozval jeden menší svatební blog.
A co mě překvapilo nejvíc – za pár měsíců jsem na Instagramu oné floristky zahlédla velmi povědomé aranžmá.
Pampas vedle pivoňky.
Pestré barvy. Luční chaos v porcelánu.
A popisek: „Boho styl je letos trend! Divokost má zelenou.“
Nezlobila jsem se
Spíš jsem se usmála.
Protože jsem pochopila, že některé věci musí dozrát.
Že odvaha v designu není vždycky hned oceněná.
A že kreativita není o pravidlech, ale o osobním otisku.
Dnes?
Občas někomu pomáhám s výzdobou svateb nebo narozenin.
Ne jako profík, spíš jako „ta, co to umí jinak“.
A moje „nemožné kombinace“?
Najednou jsou „originální“ a „inspirativní“.
Dokonce i od jedné floristky mi přišla zpráva:
„Krásné, nechtěla byste s námi někdy spolupracovat?“
P.S. Už mě sleduje.
Pointa?
Ne všechno, co odporuje pravidlům, je špatně.
Někdy právě to „jiné“ vytvoří nový směr.
A někdy tě musí někdo zesměšnit, než tě začne napodobovat.
Kreativita nemá pravidla
Jen odvahu.
A trochu drzosti nevěřit tomu, že „tohle se prostě nedělá“.
