Článek
Česká prevence? Spíš formalita než reálná opora
Když se dnes řekne „prevence“, většina lidí si představí jednou za čas návštěvu u praktického lékaře, případně screeningové vyšetření nebo očkování. Je to důležité, to bezesporu. Jenže právě tady u nás prevence často končí – a to je zásadní problém. Většina chronických nemocí, které dnes zahlcují zdravotní systém i rodinné rozpočty, totiž nevzniká náhle. Rodí se v každodenním životním stylu, často už od dětství.
Chybí nám systematický přístup k tomu, čemu odborníci říkají primordiální prevence – tedy snaha omezit vznik rizikových faktorů ještě dřív, než se vůbec objeví. Zároveň jako společnost neumíme dobře pracovat se zdravotní gramotností. Mnoho lidí vlastně přesně neví, co zdravý životní styl obnáší, jak na něj dosáhnout nebo jaké návyky mají největší dopad. A když už to ví, často jim chybí motivace nebo prostředí, které by jim to usnadnilo.
Švýcarský model: když prevence není jen pojem, ale součást každodenního života
Ve Švýcarsku je prevence pevnou součástí zdravotní politiky i každodenní reality. Začíná to už ve školách, kde se děti neučí jen fakta z biologie, ale také to, jak se o sebe postarat. Zdravotní výchova tam není jen teoretický předmět, ale praktické vzdělávání – děti se učí, jak funguje jejich tělo, jak si sestavit zdravý jídelníček, proč je důležitý pohyb a spánek, ale také jak pracovat se stresem nebo jak se orientovat ve světě plném informací a dezinformací o zdraví.
Jeden z nejzajímavějších projektů se jmenuje „Bike to School“. Nejde o žádnou kampaň „na efekt“. Děti se skutečně zapojují do soutěže, kde sbírají body za každý den, kdy do školy nejely autem, ale přišly pěšky nebo dojely na kole. Školy mezi sebou soutěží, děti se baví a přitom si automaticky osvojují, že pohyb je přirozenou součástí života.
Významnou roli sehrávají také zdravotní pojišťovny. Ve Švýcarsku totiž nefungují jen jako plátci léčby, ale jako aktivní partneři při podpoře zdraví. Nabízejí pojištěncům kurzy výživy, odvykání kouření nebo programy zaměřené na pohyb. Zároveň využívají motivační systémy – například sbírání bodů za účast v preventivních programech, které pak lze proměnit v benefity. Nejde o žádný nátlak, ale o chytré pobídky, které pomáhají lidem udržet si zdravý životní styl.
Digitalizace hraje v prevenci stále větší roli. Švýcaři se nebojí moderních nástrojů. Existují aplikace, které sledují pohyb uživatele a doporučují mu vhodné cvičení podle věku a zdravotního stavu. Jiné nabízejí personalizované jídelníčky nebo relaxační techniky na míru. Zdraví je tak propojeno s každodenním životem, neodděluje se jako něco „extra“, co si člověk musí pracně vyšetřit v kalendáři.
To všechno doplňuje přístup veřejných institucí, které se nespoléhají jen na jednotlivce. Zdravý životní styl je podporován prostředím – města plánují veřejný prostor tak, aby lidé mohli přirozeně chodit pěšky, sportovat nebo odpočívat venku. Firmy investují do duševního zdraví zaměstnanců. Prevence se tak stává neviditelnou, ale přítomnou součástí života.
Co si z toho může vzít Česko?
Je zřejmé, že některé části švýcarského systému jsou podmíněny vyšší ekonomickou silou. Ale inspirace neznamená kopírování. I v Česku bychom mohli udělat několik zásadních kroků, které by se dříve nebo později promítly do zdravější společnosti – a méně přetíženého zdravotnictví.
Zásadní by bylo systematicky podporovat zdravotní gramotnost už ve školách. Nestačí děti učit, kde je játra a kde ledvina. Potřebují vědět, jak funguje spánek, proč je důležitá rovnováha mezi stresem a odpočinkem, jak se orientovat v nutričních hodnotách potravin nebo jak si nastavit zdravé návyky bez extrémů. To všechno by se mohlo stát součástí běžné výuky – a změnit tak přístup celé generace.
Dalším krokem je motivace dospělých. Pojišťovny by mohly lidem nabídnout smysluplné výhody za to, že se starají o své zdraví. Třeba možnost získat příspěvek na sportovní aktivity, zdravé stravování nebo preventivní kurzy. Digitalizace by nám v tom mohla výrazně pomoci – aplikace, které propojí zdravotní data se zpětnou vazbou a praktickými doporučeními, by mohly být běžnou součástí každého telefonu.
Zásadní je ale změna přístupu. Musíme přestat vnímat prevenci jako formalitu a začít ji chápat jako investici. Prevence není výdaj navíc. Je to šance, jak žít déle, kvalitněji a s menší závislostí na systému, který už teď naráží na své limity.
Zdraví začíná dřív, než si myslíme
Švýcarský model nám ukazuje, že když se do prevence zapojí celý systém – od škol přes pojišťovny až po města – může se stát přirozenou součástí života. Ne jako vynucená povinnost, ale jako něco, co dává smysl. A především jako něco, co funguje.
MUDr. Bc. Jakub Grulich, University of Bern, Switzerland
