Článek
Statistika
Tak tedy co říkají čísla. Ta jsou neúprosná. V souvislosti s pitím alkoholu ročně zemře 6–7 tisíc lidí. Zdravotní pojišťovny ročně vynaloží na léčbu nemocí přímo spojených s užíváním alkoholu (úrazy, léčba závislosti, cirhóza jater) až 13 mld. Kč1.2 Ovšem celkové náklady státu v souvislosti s alkoholem jsou odhadem až 57 mld. Kč. Přitom alkoholový byznys do státní kasy přispěje částkou 25 mld. Kč.2
Další čísla jsou celkem známá. Česká republika se stále drží na předních příčkách světových žebříčků v konzumaci alkoholu. Ročně vypije průměrný Čech 10 l čistého etanolu. V průměru vypije ročně 260 piv3 (včetně nemluvňat). První zkušenost s pitím mívají děti cca od 11 let. V 15 letech okusila alkohol už většina. Nejčastěji dostanou děti ochutnat doma od rodičů. Do kategorie rizikového pití se může zařadit odhadem až 1,6 milionu lidí a až 900 tisíc lidí spadá do kategorie závislosti. Svůj alkoholismus ovšem bohužel léčí ročně pouze 35 tisíc lidí4. Alkohol prokazatelně způsobuje u člověka 7 druhů rakoviny a další nemoci.5 Přesto je v naší zemi zcela bez problémů dostupný a na jeho škodlivost se takřka neupozorňuje, jako například u cigaret, na jejichž obalech je varování a odstrašující obrázek.
Co na alkohol říká Bible?
Bible pití alkoholu nikde výslovně nezakazuje. Kdyby bibličtí autoři vůbec věděli o existenci této látky a co všechno způsobuje, vůbec bych se zákazu z jejich strany nedivil. Nechme ale toto „coby kdyby“ stranou. Bible se dívá na alkohol vcelku realisticky. Vnímá ho jako Boží dar, který může oblažit srdce konzumenta, ale také se může stát jeho zhoubou.
V Písmu totiž najdeme dva druhy nápojů a dva způsoby jejich užívání. První způsob užívání je sváteční a bohoslužebné. K tomuto pití se užívalo jajin neboli víno, které bylo vnímané jako nápoj radosti a Božího požehnání. Proto se při židovské velikonoční večeři pije několik kalichů s vínem a připíjí se na život. Proto je víno Ježíšovou krví při jeho poslední večeři. Proto Ježíš proměňuje vodu ve víno, aby mohlo pokračovat svatební veselí. Proto Kazatel říká: „Jdi, jez svůj chléb s radostí a pij své víno s dobrou myslí…“ (Kazatel 9,7). Proto žalmista chválí Boha za to, že dal lidem „víno pro radost lidskému srdci“ (Žalm 104,15). Víno se ovšem ve starověku užívalo také jako dezinfekce vody či dokonce v určitém množství jako lék. Proto apoštol Pavel svému žáku Timoteovi doporučuje, aby na svůj žaludek užíval i trochu vína a nepil pouze vodu.
Druhý způsob užívání je asi jasný – nezřízené pití k opilosti. K tomu se dalo samozřejmě použít jajin – víno. Ale také se k tomu hojně užíval šékar neboli opojný nápoj (starověké pivo). Mimochodem, v Bibli nenajdete tvrdý alkohol, jelikož v době sepisování biblických textů proces destilace ještě neexistoval. Každopádně Bible na několika místech striktně odsuzuje opilství a alkoholismus. Jako první opilec je zde označen Noe, který poté, co přežil potopu, vysadil vinici a opil se, jak Starý zákon káže. Na jeho obranu nutno podotknout, že přežil zkázu lidstva a půl roku života se svou rodinou a ostatními druhy na jedné lodi bez oken. Každopádně jeho pití vedlo k rodinné tragédii. V dalším příběhu byl na opilém Lotovi spáchán dvojnásobný incest. V knize Přísloví se k opilství píše toto: „Komu zbude ach a komu ouvej? … Těm, kdo se zdržují u vína.“ (Přísloví 23,29-35). Chana, matka proroka Samuela, je křivě obviněna, že se opila v Hospodinově chrámu, což značí, že se opilství v náboženském prostoru neslo nelibě. Kněží nesměli sloužit bohoslužbu pod vlivem. Ježíš je obviňován, že je žrout a pijan, protože se pohyboval mezi hříšníky a pařmeny své doby.
Dá se tedy říct, že Bible nikde užívání alkoholu nezakazuje. Vnímá ho jako požehnání při bohoslužebných úkonech a při slavnostních příležitostech. Zkrátka při bohoslužbách nebo k přípitku alkohol nevadí. Zároveň ale striktně odsuzuje opilství, respektive každodenní konzumaci. Alkohol podle Bible nemá být součástí každého dne.
Česká alkoholová kultura
Nic si nenamlouvejme – česká kultura je alkoholem přímo nasáklá. Výše uvedená statistika je vševypovídající. Pivo k obědu nebo k večeři je téměř povinností. Na Moravě víno. Donedávna jsme ještě mohli slýchat lékařská doporučení, že jedna sklenice piva či vína denně je zdravá. Když si ve společnosti odmítnete dát skleničku, setkáte se s nechápavými pohledy, odsouzením či otázkami: „Proč, jsi nemocný/á?“ nebo „Jsi těhotná?“ Případně nevybíravými komentáři: „Co blbneš, dej si s námi,“ nebo „Nekaž srandu / netrhej partu.“ Já osobně jsem se nesčetněkrát setkal i s urážkami, jaký jsem idiot, že si taky nedám. Mému nepití ovšem předcházelo dlouhé období pití. Profesor Nešpor by zřejmě nesouhlasil, ale alkoholikem v klinickém smyslu jsem se nestal. Nestal jsem se závislým na alkoholu. Proto budu mluvit o tom, že nepiji, nikoliv o tom, že abstinuji.
První ochutnávku alkoholu jsem dostal od svého otce v osmi letech. Bylo to pivo. Nechutnalo mi, ale vždy mě fascinovalo, když ho táta pil a vychutnával. Po jídle, při práci. Byla devadesátá léta a ještě bylo normální, že jsem byl jako dítě poslán se džbánem a padesátikorunou do hospody pro čtyři točená. Tátu jsem asi třikrát v dětství viděl opilého a pamatuji si, že jsem se bál. Pamatuji si i vysvětlení, že chlap potřebuje tak dvakrát do roka pročistit pořádně hlavu. V 15 letech jsem se poprvé opil. Do němoty. Zvracel jsem ještě dva dny. Aby ne, když jsem smíchal pivo, víno a několik druhů tvrdého alkoholu. Koupili jsme ho normálně ve večerce. Když nám bylo šestnáct, sedávali jsme v hospodě běžně a po naléhání nám nalili. Otcové některých z nás seděli ve vedlejší místnosti. Uvědomuji si, že od té doby jsem na oslavách, Silvestrech a různých společenských setkáních vnímal téměř jako povinnost se opít, aby byla zábava. Morální kocoviny druhý den ráno poté, co jsem si vzpomněl na to, jak jsem někde byl nahý jako Noe nebo pozvracený, agresivní atd., jsem si omlouval tím, že jsem nevěděl, co dělám. Nebo jsem si říkal, že nejsem jediný. Občas se to stane, vždyť o nic nejde. Věděl jsem o sobě, že už po jednom pivu nedokážu říct ne další skleničce. A farářovi nabízejí skleničku velice často. Na nejedné sborové křesťanské akci jsem končil pod stolem, pozvracený a s ostudou. Pěkný duchovní příklad.
Jenže na ostudu z mého tzv. přepísknutí jsem už nebyl sám. V dospělosti ji se mnou trpělivě snášela také má žena. Po jednom Silvestru, když mi bylo 28 let a když jsem prakticky pozvracel celý dům u přátel, jsem si řekl, že přestanu úplně. Přestal jsem na dva roky. Musel jsem, abych se vůbec mohl na sebe podívat do zrcadla a své ženě do očí. Navíc jsem nechtěl naplňovat klasickou českou představu o farářích, že jsou všichni jako feldkurát Katz. Bylo zajímavé sledovat reakce mých přátel, se kterými jsem běžně pil. Půl roku jim trvalo, než to akceptovali. Neustále nabízeli, ponoukali, posmívali se. Druhý půlrok mívali jen poznámky: „No jo, tomu nenalévejte, ten si dá jen džus.“ Až poté následoval respekt k mému nepití, které trvalo 2 roky. Své třicátiny jsem oslavil alkoholem. A zjistil jsem o sobě zajímavou věc. Po dosažení určité hladiny jsem řekl dost a zbytek večera jsem si vystačil s vodou. To jsem předtím neuměl. Tudíž jsem se už neopil do němoty, ale děla se mi jiná věc. Otrnulo mi a dokázal jsem několik dní v týdnu mít jedno pivo k obědu a někdy i k večeři. Pravidelně. S kolegou Karlem jsme měli podcast Beer&Bible. Pili jsme pivo a povídali u toho o Bibli. Neopíjel jsem se, ale alkohol byl nedílnou součástí mých dní.
Když mi bylo 35, staly se souběžně tři události. Zaprvé, mému synovi byl rok a mně samotnému se začaly vyjevovat vzpomínky z mého dětství. A řekl jsem si, že nechci, aby mě můj syn viděl někdy opilého. Nechci mu předávat, že pít alkohol je normální součást života. Pak se také začaly objevovat první zdravotní problémy, které s alkoholem souvisí. Vysoký tlak a zvýšené jaterní testy. Ajajaj. Nechci být nemocný a brát prášky. Raději budu jíst zdravěji a hýbat se. A za třetí se ve veřejném prostoru začaly objevovat informace, že i malé množství alkoholu je pro zdraví škodlivé. A nejen to. Začalo se mnohem více debatovat o tom, že pít alkohol není normální a nemělo by být normální součástí každodenního života. Naopak, normální je nepít alkohol. Nepiji ho už dva roky a hodlám v tom s klidem pokračovat. V mých 28 letech jsem podvědomě ani vědomě nebyl srovnaný s tím, že bych nepil po zbytek života. Dnes se naopak těším na zbytek života bez alkoholu. Nepitím jsem o nic nepřišel. Naopak, zlepšil se můj zdravotní stav. Má žena je ráda. Jsem se sebou spokojenější. Mám větší sebevědomí. A jsem snad i lepším příkladem pro svého syna, pro děti a mládež ve sboru a snad i lepším farářem než předtím.
Závěr
Máme za sebou oslavy Silvestra a před sebou tzv. Suchej únor. Pokud nepijete, abstinujete nebo máte k alkoholu biblický vztah – jen svátečně, gratuluji. Pokud jste na tom ale s alkoholem podobně, jako jsem byl já, a nejste s tím spokojení, pojďte si zkusit nepít. Suchej únor nebo celé postní období můžete využít jako příležitost. O nic nepřijdete. Můžete jenom získat. Navíc s džusem se dá také připíjet. Na zdraví!
Zdroje:
1 https://www.vzp.cz/o-nas/aktuality heslo „alkohol“
2 https://www.drogy-info.cz/publikace/vyrocni-zpravy/zpravy-o-alkoholu/
3 https://www.czso.cz/csu/czso/spotreba-potravin
4 https://szu.cz/temata-zdravi-a-bezpecnosti/prevence-nemoci/zavislosti/alkohol/
5 https://www.iarc.who.int/news-events/iarc-monographs-evaluate-the-carcinogenicity-of-consumption-of-alcoholic-beverages/






