Článek
PRVNÍ ČTENÍ: Genesis 3,1-10
Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘“ Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“ Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi. Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“ On odpověděl: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“
DRUHÉ ČTENÍ: Matouš 28,1-10
Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, odvalil kámen a usedl na něm. Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strážci byli strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví. Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“ Tu rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům. A hle, Ježíš je potkal a řekl: „Buďte pozdraveny.“ Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu. Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí.“
KÁZÁNÍ
Co je to evangelium? Evangelium – řecký termín složený ze dvou slov. První slovíčko je EU – v překladu dobré. A druhé slovíčko je ANGELION – zpráva/novina. Evangelium je dobrá zpráva. Good message. Dobrá, to víte. Ale vsadím se, že nevíte, kolik je evangelií? … Ve skutečnosti jsou evangelia pouze tři.
První evangelium je literární žánr, který vypráví o Ježíšově životě, učení, smrti a vzkříšení. Tam patří již zmíněná díla čtyř evangelistů. Ale nepatří tam jenom oni. Matouš, Marek, Lukáš, Jan jsou evangelia, která jsou tzv. kanonická – máme je v Bibli. Existují ale evangelia, která v Bibli nejsou. Třeba evangelia podle Petra, Jakuba, Tomáše, která se do Bible nedostala. Proč se tam nedostala? Protože byla napsána mnohem později než ta čtyři. Nebyla napsána na základě svědectví přímých svědků Ježíšova života. A dostala se do nich spousta nesmyslů. Například v evangeliu Ježíšova dětství pětiletý Ježíšek běžně zabíjí lidi nebo proměňuje svoje vrstevníky v prasata, když si s ním nechtějí hrát, což jako evangelium moc nezní. Řekněme, že Matouš, Marek, Lukáš a Jan jsou originální příběhy původních autorů a ta ostatní evangelia jsou taková fanfikce.
Druhé evangelium, druhá dobrá zpráva, je o Ježíšovi. Zní takto: „Ježíšova smrt na kříži byla obětí za hříchy celého lidstva. Pokud lidé přijímají tuto oběť za sebe, Bůh jim jejich vinu odpouští. Už za ni nenesou odpovědnost oni, ale Ježíš. On ji na sebe vzal na kříži a zaplatil za to životem. Zároveň ale Bůh jeho smrt překonal tím, že Ježíše vzkřísil z mrtvých třetího dne od jeho ukřižování. Ježíšovo vzkříšení nám dává naději, že ani naše smrt není definitivní konečná, ale že náš život bude pokračovat u Boha v jeho království.“ Takto zní druhé evangelium, které má jeden problém. Respektive Ježíšovo vzkříšení má jeden zásadní problém. Nejde nijak dokázat. Z této přelomové události nemáme samozřejmě ani fotku, ani video. Ale ani žádný jiný relevantní historický důkaz. Prostě nic. Je to ode mě jako od faráře asi trapné, ale v Ježíšovo vzkříšení prostě musíte věřit. Já se zkrátka rozhodl věřit ve vzkříšení na základě svědectví přímých účastníků. Ježíšových učednic a učedníků, kteří třetí den od jeho popravy našli prázdný hrob. Potkávali se s Ježíšem, kterého rozpoznávali podle jeho slov a činů, které s ním zažívali před ukřižováním. Byl to pro ně natolik silný a nový zážitek, že se rozhodli tomu říkat vzkříšení a šířit zprávu o téhle události po celém světě.
My křesťané zkrátka vnímáme biblická evangelia jako důvěryhodné svědectví. Nikdo z nás neví, jak se to stalo. Věříme tomu, co napsali evangelisté. Ovšem ne jako reportáži z místa činu. Zprávy o vzkříšení jsou pro nás především náboženským zpracováním naprosto nevysvětlitelného zážitku, který měli Ježíšovi učedníci a učednice společný. Potkávali Ježíše po jeho zaručené a prokazatelné smrti. Ale potkávali ho velice zvláštně. Byl mezi nimi. Byl živý. Ale jinak, než jak ho znali. Skoro ho nepoznávali. Přesto to byl on, protože říkal to, co vždycky. Dělal to, co vždycky. Byl tu a najednou ne a pak se zase objevil. Jako by Ježíš přešel do jiného druhu života/existence. A protože to bylo něco, co doposud nikdo nezažil, použili Ježíšovi učedníci slova, která jejich zážitku byla zřejmě nejblíž – vzkříšení / zmrtvýchvstání. Tato slova byla vyhrazena pro budoucnost. I farizeové očekávali vzkříšení lidí, ale až na konci času. Jenže učedníkům se to stalo teď. Ježíš zemřel a teď ho tu vidí, mluví s ním. Co by to bylo jiného? Bylo to tak silné, že jim to zcela změnilo život. Oni – teroristé, kolaboranti, rybáři – obyčejní chlápci s minimem vzdělání, s minimem financí – neměli na vybranou. Museli o tom říct všem, kdo chtěl poslouchat.
Všichni se shodnou na tom, že jako první přišla k hrobu Marie z Magdaly. Nešla tam sama, ale byly tam i další ženy. Došly k jeho hrobu. Marie si říkala, kdo jí asi posune ten kámen od hrobu. A najednou vidí, že je odvalený pryč. Je z toho celá hotová a běží se podívat do hrobu. Tělo je pryč! K tomu evangelisté popisují ještě pár speciálních efektů – andělé v bílém rouchu, kteří září. Marii řekli, že tam Ježíše nenajde, že byl vzkříšen. A ona celá překvapená běžela zpátky do Jeruzaléma za ostatními učedníky, aby jim to vyřídila. Ti jí ani náhodou nevěřili, protože to byla v jejich očích jenom ženská. Sláva patriarchátu. No ještěže se Marie nedala, protože bez ní a bez dalších žen by učedníci zůstali sedět v Jeruzalémě jak pecky a žádné křesťanství by nebylo.
Teď si můžete říct OK, tak nenašli Ježíšovo tělo a možná tam byli nějací divní chlápci v bílém oblečení, ale co já s tím? K čemu mi je dobrá nějaká starověká báchorka o vzkříšení?
Pro nás křesťany je Ježíšovo vzkříšení důležité ze čtyř důvodů.
Tato událost nám všem, kteří jí věříme, dává naději, že smrtí náš život nekončí. Že to není tečka na konci věty, ale dvojtečka. Když byl vzkříšen Boží Syn, který byl člověkem jako my, tak i my jednoho dne budeme vzkříšeni z mrtvých.
Když se podíváte kolem sebe, tak je tu spousta utrpení. Děje se tu spousta zla na nevinných obětech. Ježíšovo vzkříšení nám dává naději, že tyhle oběti najdou u Boha pokoj. Zlo nezvítězí. V Ježíšově případě nezvítězilo. Vyhrál život, láska, pokoj.
Nic nás nedokáže oddělit od Boží lásky. Ani smrt, ani naše hříchy, naše hloupost nebo beznaděj. Prostě nic.
Evangelia jsou vlastně retrospektivní díla. Až ve světle vzkříšení učedníci pochopili Ježíšovu popravu jako oběť za lidské hříchy. Ta oběť měla smysl, protože vedla k životu v Božím království. Do vzkříšení vnímali Ježíšovu smrt jako prohru, zklamání. Od vzkříšení jako obrovskou výhru. Vzpomínáte si, jak Ježíš vyhnal penězoměnce z chrámu? Vadilo mu, že se v chrámu kupčí s Božím odpuštěním. Každý, kdo přišel do chrámu, aby požádal Boha o odpuštění za hříchy, učinil tak skrze oběť zvířete. Zvíře zemřelo za hříchy člověka. No a Ježíš ze sebe udělal na kříži tuto oběť. Na kříži převzal odpovědnost za hříchy všech lidí napříč prostorem a časem. Rozdíl je v tom, že zvířecí oběti se konaly pravidelně. Jeho oběť je definitivní. Platí pro všechny a napořád. Je tu pro každého, kdo chce. Ježíš svou oběť nabízí. Nenutí! Na kříži umírá Boží Syn a s ním umírá smrt sama. Nemá už člověka ve své moci. Ježíš totiž, Syn Boží a Syn Marie, vstal z mrtvých. Přešel ze stavu smrti do zcela nového typu života v Božím království. Proto i my máme naději, že jednoho dne budeme vzkříšeni. Ani nad námi nemá smrt moc. I nás čeká zcela nový život u Boha.
Třetí evangelium je Ježíšovo, Ježíšova dobrá zpráva, která zní: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ (Matouš 4,17) Že nerozumíte tomu, co je na tom dobrého? Tak si to rozebereme. Čiňte pokání je takové neoblíbené slovní spojení. Většinou si pod tím představíme nesmírně smutného člověka bijícího se v prsa. Ale to Ježíš úplně na mysli neměl. „Čiňte pokání“ je takový nešikovný překlad řeckého slova metanoia, kterým Ježíš spíš říká: „změňte se“. Změňte své smýšlení o Bohu. Nebo ještě lépe: „Obraťte se, obraťte se s důvěrou na Boha.“ Vlastně lidem říká: „Hele, vykašlete se na všechno, o čem si myslíte, že vám brání v přístupu k Bohu a neváhejte se na něj obrátit!“ A proč? Protože jeho království je blízko. Termín království nám není úplně vlastní. Nežijeme v království a nemáme krále. Ale můžeme slovo království opsat jinak. Co dělá král v království? Vládne. Fajn, tak Boží vláda, moc a působení v našem životě je vám nablízku. Jinak řečeno, Bůh se obrací na vás. Je ve vaší blízkosti. Můžete se cítit všelijak nehodně a nevhodně, ale to Boha neodradí od toho, aby vás měl rád takové, jací opravdu jste. Proto se neváhejte obrátit i vy na Něj.
Možná si říkáte: No a co? Co je na tom dobrého? Chápu. Tak si představte, že vám od malička říkají, že když se nebudete chovat tak nebo onak, tak se na vás bude Bůh zlobit, nebude vás mít rád a potrestá vás. Když nebudeš hodná holka / hodný kluk, tak… Dobře, vy se snažíte žít podle pravidel, ale dřív nebo později se ve vašem životě něco zvrtne. Vážně onemocníte, náhle přijdete o majetek, o práci, rozvod atd. A oni vám řeknou: „Vidíš, Bůh tě potrestal za tvoje hříchy.“ Nebo se vám stane, že se sami dostanete na šikmou plochu. Dostanete se na ulici nebo do vězení, začnete provozovat prostituci nebo se zadlužíte atd. A oni vám řeknou, že o vás Bůh nestojí. Je to definitivní. Nesmíte se k němu ani přiblížit. Chraň vás ruka Páně, abyste vůbec vstoupili do Božího domu! A nebe? Na něj rovnou zapomeňte. Vás Bůh nenávidí a neexistuje možnost, jak by se to mohlo změnit. Možná jste teď mohli nabýt dojmu, že mluvím o současnosti, ale ne. Mám na mysli Ježíšovu dobu. Podobnost se současností je čistě náhodná. Kdysi totiž kněží lidem říkali, že hříšník nesmí do chrámu, kde podle nich sídlil Bůh a odkud vládl světu. A kdo byl hříšník? No přece chudý člověk. Bůh mu nežehná, protože je hříšný a proto nemá peníze. Prostitutky jsou hříšnice, nemocní a handicapovaní lidé jsou hříšníci – určitě je nemocí Bůh trestá za jejich hříchy. Pohané jsou jednoznační hříšníci, kteří skončí v pekle atd.
Ježíš na tento přístup řekl: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ Neboli, obraťte se k Bohu, protože On je vám nablízku. Vám všem, chudým, nemocným, handicapovaným, prostitutkám, hříšníkům a dokonce i pohanům. Zkrátka všem lidem na světě. Bůh nevládne pouze v jeruzalémském chrámě, ale působí ve vašem životě. Ve vašem srdci. Ježíš učil lidi, že Bůh po nás vlastně chce pouze, abychom žili podle jednoho jediného zákona, kterým je láska. Nic jiného. Jenom mít rád – Boha, druhé lidi a sebe. Láska je jediným zákonem, který platí v Božím království. Jako v nebi, tak i na zemi!
Ježíš také podle svých slov žil. Kázal o lásce a odpuštění nejčastěji obyčejným, chudým lidem a říkal jim, že Bůh je tu pro ně a odpouští jim jejich hříchy. O prostitutkách říkal, že předchází všechny pánbíčkáře do nebe. Zpřístupnil Boha i pohanům. Uzdravoval nemocné dotekem – neštítil se jich. Neštítil se žádného člověka. Zkrátka Boha zpřístupnil všem lidem na světě – bez výjimek, bez rozdílů. Bůh je tu pro všechny a je jen na vás, jestli ho přijmete, jestli se na něj obrátíte. A Ježíš tomuto svému učení věřil natolik, že za to byl ochoten i položit život.
Pokusím se Ježíšovo evangelium popsat ještě trochu jinak. Starý zákon popisuje vztah Boha a člověka tak, že Bůh chce mít s lidmi vztah založený na důvěře, ale lidé to vždycky po…kazí a pak následuje trest. Adam s Evou vynechávají Boha z komunikace v případě ovoce ze stromu poznání. Řekněme, že toto ovoce představuje schopnost určovat, co je správné a co ne. Tuto schopnost my lidé nemáme, ale Bůh ano. Měli bychom se ho ptát na dobro a zlo. Ale to se člověku moc nechce. Sami si chceme určovat, co je správné a co ne. Vynecháváme Boha a čeká nás trest. Vyhnání z ráje. Ale dobrá. Bůh to s námi nevzdává a pokusí se s lidmi znovu navázat vztah založený na důvěře. Několikrát. Abraham, Izák, Jákob, Mojžíš atd. S posledně jmenovaným dokonce Bůh zkoušel vztah k člověku jasně definovat podle pravidel mezilidského a mezilidskobožského chování. Marně. Vztah mezi člověkem a Bohem byl postaven tak, že lidé mají dodržovat pravidla, aby je nestihl trest. Jenže lidé se snaží žít po svém, bez Boha. Vždycky to dopadlo Božím hněvem, trestem a dalšími pravidly. Až si jednoho dne zřejmě Bůh řekl: „Hele, mě už to s vámi nebaví. Vy jste nepoučitelní. Uděláme to jinak. Já se stanu člověkem a ty vaše průšvihy vezmu komplet na sebe. Odpouštím vám. Bianco šek. Budu vám nablízku. Přijímám vás takové, jací jste. Žádný trest. A pokud to berete, tak vás prosím o jediné. Žijte podle jediného Božího zákona a to je láska.“ Ježíšova oběť na kříži je vlastně bianco šek. Neruší Boží přikázání, neruší Starý zákon, ale mění definici vztahu Boha a člověka. Bůh je rád, když dodržujeme jeho pravidla, ale za jejich porušení nás už nečeká trest. Čeká nás možnost pokání – uvědomění si, že jsem porušil pravidla, mohu se omluvit a zkusit to znovu. Tedy už ne „čiňte pokání“, aby vám Bůh odpustil, ale „čiňte pokání“, protože vám odpustil. A to je dobrá zpráva!
Byl bych rád, pokud byste si z tohoto kázání odnesli tyto tři myšlenky.
1. Pokud vás zajímá Ježíšův příběh, jeho dobrá zpráva, přečtete si čtyři evangelia nebo nejlépe celý Nový zákon.
2. Ježíš se obětoval na kříži i za vás a vstal z mrtvých také pro vás, abyste mohli žít věčným životem v nebeském království.
3. Bůh je tu pro každého a každou z vás. A pokud vám někdo bude říkat něco jiného, kašlete na něj. Bůh tu je a bude vždycky pro vás, děj se co děj. A jestli na světě budete i vy pro něj, to je jenom na vás! To je ta dobrá zpráva, to je to evangelium, které si nikdy nenechte od nikoho vzít.
Amen
TŘETÍ ČTENÍ: Římanům 6,9-11
Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje. Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu. 11 Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.
