Článek
Janovo evangelium 18
19 Velekněz se dotazoval Ježíše na jeho učedníky a na jeho učení. 20 Ježíš mu řekl: „Já jsem mluvil k světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagóze a v chrámě, kde se shromažďují všichni židé, a nic jsem neříkal tajně. 21 Proč se mě ptáš? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem říkal. Ti přece vědí, co jsem řekl.“ 22 Po těch slovech jeden ze strážců, který stál poblíž, udeřil Ježíše do obličeje a řekl: „Tak se odpovídá veleknězi?“ 23 Ježíš mu odpověděl: „Řekl-li jsem něco špatného, prokaž, že je to špatné. Jestliže to bylo správné, proč mě biješ?“ 24 Annáš jej tedy poslal spoutaného k veleknězi Kaifášovi. 25 Šimon Petr stál ještě u ohně a ohříval se. Řekli mu: „Nejsi i ty z jeho učedníků?“ On to zapřel: „Nejsem.“ 26 Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr uťal ucho, řekl: „Což jsem tě s ním neviděl v zahradě?“ 27 Petr opět zapřel; a vtom zakokrhal kohout
Zatčen. Spoután. Vyslýchán. Bit. Zapřen. Když se Annáš ptá, chce vůbec znát odpověď? Pochybuji. Nemá cenu odpovídat. Zeptej se mých posluchačů, když Tě to zajímá. Rána. Jasně. Když chybí argumenty, svědectví a důkazy, násilí je jasná volba. Co zmůže jeden proti zlovůli? Před týdnem ho dav nadšeně vítal. Ještě před pár hodinami byl se svými nejbližšími a jedl s nimi u stolu. A teď se k němu jeho nejvěrnější ani nezná. Je sám.
28 Od Kaifáše vedli Ježíše do místodržitelského paláce. Bylo časně zrána. Židé sami do paláce nevešli, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka. 29 Pilát vyšel k nim ven a řekl: „Jakou obžalobu vznášíte proti tomu člověku?“ 30 Odpověděli: „Kdyby nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali.“ 31 Pilát jim řekl: „Vezměte si ho vy a suďte podle svého zákona!“ Židé mu odpověděli: „Nám není dovoleno nikoho popravit.“ 32 To aby se naplnilo slovo Ježíšovo, kterým naznačil, jakou smrtí má zemřít. 33 Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král židovský?“ 34 Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“ 35 Pilát odpověděl: „Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?“ 36 Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“ 37 Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ 38 Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu nenalézám. 39 Je zvykem, že vám o velikonocích propouštím na svobodu jednoho vězně. Chcete-li, propustím vám toho židovského krále.“ 40 Na to se dali do křiku: „Toho ne, ale Barabáše!“ Ten Barabáš byl vzbouřenec.
Absurdní podíváná. Vůdce židovského náboženského establishmentu brzy ráno přivádí galilejského potulného učitele před římského protektora k odsouzení na smrt za falešné obvinění, že se ten prohlašuje za židovského krále, protože ho nemohou odsoudit k smrti za to, co jim doopravdy vadí, a sice že oslovuje Boha „Otče“. Při výslechu zazní slavná věta „Co je pravda?“ Pravdou je, že Ježíšovo obvinění není ve skutečnosti falešné. Židovským králem je Hospodin. A protože Ježíš je jeho Syn, je tudíž dědicem a tedy také králem. Jenže to není Pilátova pravda. Pilátovou pravdou je, že s kněžími hraje mocenskou hru, kterou chce zatraceně vyhrát. Verdikt zní: Nevinen. Poté zahraje tah sváteční amnestií. Jenže kněží tuto hru umí hrát také. Přijímají. Chtějí propustit vězně Ježíše. Ježíše zvaného Barabáš. Skutečného vzbouřence.
Janovo evangelium 19
1 Tehdy dal Pilát Ježíše zbičovat. 2 Vojáci upletli z trní korunu, vložili mu ji na hlavu a přes ramena mu přehodili purpurový plášť. 3 Pak před něho předstupovali a říkali: „Buď pozdraven, králi židovský!“ Přitom ho bili do obličeje. 4 Pilát znovu vyšel a řekl Židům: „Hleďte, vedu vám ho ven, abyste věděli, že na něm nenalézám žádnou vinu.“ 5 Ježíš vyšel ven s trnovou korunou na hlavě a v purpurovém plášti. Pilát jim řekl: „Hle, člověk!“ 6 Když ho velekněží a jejich služebníci uviděli, dali se do křiku: „Ukřižovat, ukřižovat!“ Pilát jim řekl: „Vy sami si ho ukřižujte! Já na něm vinu nenalézám.“ 7 Židé mu odpověděli: „My máme zákon a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával za syna Božího.“ 8 Když to Pilát uslyšel, ještě více se ulekl. 9 Vešel znovu do paláce a řekl Ježíšovi: „Odkud jsi?“ Ale Ježíš mu nedal žádnou odpověď. 10 Pilát mu řekl: „Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?“ 11 Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší vinu.“ 12 Od té chvíle ho Pilát usiloval propustit. Ale Židé křičeli: „Jestliže ho propustíš, nejsi přítel císařův. Každý, kdo se vydává za krále, je proti císaři.“ 13 Když to Pilát uslyšel, dal vyvést Ježíše ven a zasedl k soudu na místě zvaném ‚Na dláždění‘, hebrejsky Gabbatha. 14 Byl den přípravy před svátky velikonočními, kolem poledne. Pilát Židům řekl: „Hle, váš král!“ 15 Oni se dali do křiku: „Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!“ Pilát jim řekl: „Vašeho krále mám ukřižovat?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, jen císaře.“ 16 Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše chopili.
Absurdní divadlo pokračuje duchaprázdným násilím. Bič, trní, bití a výsměch. Přehlídka mučení. Kněží nemají dost. Chtějí víc. Víc bolesti a utrpení. Lační po krvi. Konečně kápnou božskou - vydával se za Syna Božího - proto musí zemřít. Počkat, cože? Pilátovi to sepne. Tady nejde o politiku, ale náboženství? Přesně tak, Piláte. Tohle je mezi kněžími a Bohem. Tady nemáš žádnou moc. Pilát se snažil Ježíše propustit, ale je pozdě. Už je v tom až po uši. Nejsi snad císařův přítel, Piláte? Ďábelská otázka. Pilát to zkusí naposledy: „Vašeho krále mám ukřižovat?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, jen císaře.“ A je to. Král židů je přece Hospodin. Právě se ho zřekli. Mají císaře. Ten se mimochodem také prohlašoval za boha. Aniž by si to uvědomili, právě kněží změnili náboženství. Už nebudou vyzývat Haleluja, ale Ave ceasar. Syna Božího, který se stal člověkem, vyměnili za člověka, který se prohlašoval bohem. Absurdní divadlo.
17 Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané ‚Lebka‘, hebrejsky Golgota. 18 Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostřed. 19 Pilát dal napsat nápis a připevnit jej na kříž. Stálo tam: Ježíš Nazaretský, král židovský. 20 Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky. 21 Židovští velekněží řekli Pilátovi: „Neměls psát ‚židovský král,‘ nýbrž ‚vydával se za židovského krále‘.“ 22 Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“ 23 Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten šat byl beze švů, odshora vcelku utkaný. 24 Řekli si mezi sebou: „Netrhejme jej, ale losujme o něj, čí bude!“ To proto, aby se naplnilo Písmo: ‚Rozdělili si mé šaty a o můj oděv metali los.‘ To tedy vojáci provedli. 25 U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. 26 Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“ 27 Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě.
Ježíšova maminka, Ježíšova teta a dvě další Marie s milovaným učedníkem stojí pod křížem. Zatímco se nelidské stvůry handrkují o slovíčka a kus oblečení, Boží Syn dává světu lekci z lidství. S láskou myslí na svou maminku, aby po jeho odchodu nebyla sama. Stejně tak milovaný učedník. Ale mocní světa to tak mají - zatímco se handrkují o to, co kdo řekl a jak si rozdělit svět, bezmocní díky Bohu proměňují svět svou láskou a statečností. Jako ženy pod křížem. Ze všech Ježíšových následovníků jsou tyto ženy ty nejstatečnější.
28 Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce splnilo Písmo, řekl: „Žízním.“ 29 Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům. 30 Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu skonal. 31 Poněvadž byl den přípravy a těla nesměla zůstat přes sobotu na kříži – na tu sobotu připadal totiž velký svátek – požádali Židé Piláta, aby odsouzeným byly zlámány kosti a aby byli sňati z kříže. 32 Přišli tedy vojáci a zlámali kosti prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním. 33 Když přišli k Ježíšovi a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali, 34 ale jeden z vojáků mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda. 35 A ten, který to viděl, vydal o tom svědectví, a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili. 36 Neboť se to stalo, aby se naplnilo Písmo: ‚Ani kost mu nebude zlomena.‘ 37 A na jiném místě Písmo praví: ‚Uvidí, koho probodli.‘
Dokonáno jest. Je konec. Už to nebolí. Ani ten bok - pojistka smrti. Bůh zemřel na lidském popravčím nástroji. Král je mrtev. Kněžím Boha Izraele se podařilo zabít Boha pomocí pohanského know-how. Kdo by to byl řekl? Některým okolostojícím to došlo, až když bylo pozdě.
38 Potom požádal Piláta Josef z Arimatie – byl to Ježíšův učedník, ale tajný, protože se bál Židů – aby směl Ježíšovo tělo sejmout z kříže. Když Pilát k tomu dal souhlas, Josef šel a tělo sňal. 39 Přišel také Nikodém, který kdysi navštívil Ježíše v noci, a přinesl asi sto liber směsi myrhy a aloe. 40 Vzali Ježíšovo tělo a zabalili je s těmi vonnými látkami do lněných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem. 41 V těch místech, kde byl Ježíš ukřižován, byla zahrada a v ní nový hrob, v němž dosud nikdo nebyl pochován. 42 Tam položili Ježíše, protože byl den přípravy a hrob byl blízko.
Krále se sluší pohřbít. Tajní učedníci vylezli z anonymity, aby udělili svému učiteli poslední pomazání. Prokázali úctu. Blízko popraviště byla zahrada s novým hrobem. Pochovali ho tam. Rychle než začne sabat. Hotovo. A co teď? Už nic. Jen hrobové ticho.
Požehnané svátky!
Zdroj:
Český ekumenický překlad
