Kázání: Ježíšovo dvacatero, aneb most do Božího království

PRVNÍ ČTENÍ Genesis 6,9-22:

Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení; Noe chodil s Bohem. A Noe zplodil tři syny: Šéma, Cháma a Jefeta. Země však byla před Bohem zkažená a plná násilí. Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu. I řekl Bůh Noemu: „Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí. Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou. A uděláš ji takto: Délka archy bude tři sta loket, šířka padesát loket a výška třicet loket. Archa bude mít světlík; na loket odshora jej ukončíš a do boku archy vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé i třetí patro. Hle, já uvedu potopu, vody na zemi, a zahladím tak zpod nebe všechno tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zhyne. S tebou však učiním smlouvu. Vejdeš do archy a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů. A ze všeho, co je živé, ze všeho tvorstva, uvedeš vždy po páru do archy, aby s tebou zůstali naživu; samec a samice to budou. Z rozmanitých druhů ptactva a z rozmanitých druhů zvířat a ze všech zeměplazů rozmanitých druhů, z každého po páru vejdou k tobě, aby se zachovali při životě. Ty pak si naber k obživě různou potravu, nashromáždi si ji, a bude tobě i jim za pokrm.“ Noe udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal.

DRUHÉ ČTENÍ Matouš 7,21-29:

Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘ A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký.“ Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením; neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci.

KÁZÁNÍ

​ Člověk, který naslouchá Ježíšovu učení a věří mu, tudíž se ho snaží praktikovat v životě, stojí u široké řeky. Je mlha a on nevidí na druhý břeh. V řece jsou dravé ryby nevěry, bahno pomsty, silný proud nenávisti, skryté kameny beznaděje. Jenže to člověk nevidí, voda se zdá klidná. Ale tento člověk spatří most přes řeku. Most postavený z kamení Ježíšova učení, dokonce z kamení Ježíšova těla. U mostu je cedule s nápisem: Cesta za Bohem. A přestože pro mlhu nevidí, co je na druhé straně, s důvěrou se po mostě vydá, aby přešel na druhou stranu, kde ho vítá Bůh s otevřenou náručí.

Člověk, který naslouchá Ježíšovu učení a nevěří mu, tudíž se ho nesnaží praktikovat v životě, stojí u stejné řeky. Vidí stejný most, čte stejný nápis. Ale nevěří. Říká si: „Kdo ví, kam ten most vede a jestli je vůbec dostavěný a bezpečný. Raději řeku přeplavu na vlastní pěst.“ Důvěřuje čistě sám sobě. Sotva vstoupí do řeky, zaskočí ho bahno. Ze všech sil z něj vyvázne, plave, ale dravé ryby ho koušou, plave dál, ale zraní si nohu o skrytý kámen, docházejí mu síly, nakonec ho unese proud neznámo kam.

Zřejmě jste poznali, že se jedná o mou parafrázi Ježíšova podobenství o dvou stavitelích, které jsme četli v druhém čtení a které Ježíš pronesl na konci svého kázání na hoře. V Matoušově evangeliu máme jedno dlouhé Ježíšovo kázání, které začíná blahoslavenstvími a končí dnešním podobenstvím o dvou stavitelích, které ovšem bez kázání na hoře vůbec nedává smysl. Abychom ho teď přečetli celé, na to není prostor. Proto se pokusím vám nabídnout Ježíšovo kázání na hoře v kostce. Jeho kázání se dá shrnout do dvacatera s dovětkem. Ježíš na hoře káže v kostce toto:

​Dovětek: Nemysli si, že těchto dvacet pouček stačí odkývat a dostaneš se do Božího království. Nemysli si, že mi řekneš: „Pane, Pane, to je tak moudré, souhlasím.“ a hned máš vstupenku do nebe. Vsadím se, že mi řekneš: „Ale Pane, Pane, vždyť jsem neděli co neděli chodil do kostela.“ Takovým řeknu: „Neznám vás, jděte ode mě, vy, kdo jste ubližovali druhým lidem.“ Věřit mi a mým přikázáním znamená žít podle nich. Když podle nich budeš žít, najdeš pevnou půdu pod nohama. Když podle nich žít nebudeš, budeš žít v neustálé nejistotě.

​To je hodně drsné, že? Podle Ježíše nestačí znát teorii. Umět Desatero, Otčenáš a Vyznání víry zpaměti. Jak říká v Matrixu Morpheus Neovi: „Je rozdíl mezi tím znát cestu a jít po ní.“ Důležité je teorii uvádět do praxe. Můžu nakrásně vědět, že oheň na sporáku má až 2000 °C, ale k čemu mi to je, když podle tohoto poznatku nejednám a strčím ruku do ohně? Mohu nakrásně vědět, že ubližovat lidem se nemá, ale když to dělám, tak co čekám za výsledek? Co čekám, že mi na to Bůh poví? „Dobrá práce?“ nebo „V pohodě, nic se nestalo?“, „Sice jsi psychicky týral manželku a děti, ale v neděli jsi chodil do kostela, tak to vynulujeme.“ To asi ne, že?

​Ježíš své kázání pronesl do situace, kdy chrámoví kněží, vykladači Mojžíšova učení a ti, co byli vnímáni jako zbožní lidé, tvrdili, že Bůh působí pouze v jejich životě, kdežto v životě chudých, hloupých, nemocných, pronásledovaných, lidí na okraji společnosti, pohrdaných a nespravedlivě souzených, zkrátka těch hříšníků, nepůsobí. Nenechme se mýlit, že by snad naše společnost na tom byla jinak. Mnohokrát jsem se setkal s tím, že přece půjdou do nebe faráři, teologové, presbyteři a praktikující věřící, samozřejmě konfirmovaní (dospělé potvrzení dětského křtu) a poté, co zaplatili členský příspěvek. Ale ti, co mají pochybnosti, co odešli z církve, co mají všelijakou morálku a život nebo chodí jen jednou za čas, v životě jeden hřích za druhým, tak ti mají smůlu.

​Skvělé na tom je, že Ježíš obě tyto skupiny vnímá rovnocenně a obě zve, aby se vydaly po mostě dodržování jeho dvacatera. Kněžím, vykladačům a zbožným říká: „Jestli si myslíte, že vám vaše postavení, vzdělání nebo vyprázdněná zbožnost stačí, tak se pletete. Jste stvořeni k dobru, a když dobro nekonáte, jste jako sůl, co nesolí. Prosím, běžte po mostě.“ Těm na okraji, hříšníkům, smolařům atd., říká toto: „Jestli si myslíte, že nejste dostatečně vhodní na to, abyste jednali podle mého učení, tak opak je pravdou. Pojďte do toho. Vždyť jste stvořeni k dobru. Když ho neděláte, jste jako sůl bez chuti. Šup na most.“ Ale úplně stejně oslovuje i třetí skupinu lidí, která už podle Ježíšova učení žije a možná si to ani neuvědomuje. Těm říká: „Vy jste světlo světa. Super, jen tak dál. Dali jste se správným směrem. Pokračujte, konejte dobro a nestyďte se za to.“

Zůstává otázkou, kdo jsme my? Jsme ti, co jdou po mostě, nebo ti, co se rozhodli přeplavat? To je na nás, přátelé. V každé životní situaci je na nás, zda se vydáme po Ježíšově mostě, nebo na vlastní pěst do řeky. A co si budeme povídat, kdo z nás alespoň jednou nezkusil, jaká je voda? Zároveň ale nic není definitivní. Pokud jsme se už dávno rozhodli, že půjdeme po mostě, může se nám stát, že uděláme chybu a skočíme z mostu do vody. Může se stát, že jsme se dávno rozhodli zkusit na vlastní pěst přeplavat, ale v půlce se rozmyslíme, vrátíme se zpátky a vydáme se po mostě. Obojí je možné.

Každopádně Ježíšův most přes řeku stojí. Pevně. Neplatí se mýtné, je přístupný pro všechny, kdykoliv. A na druhé straně na nás někdo čeká. Amen

TŘETÍ ČTENÍ Římanům 1,16-17

Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘