Článek
PRVNÍ ČTENÍ: Jonáš 3,10-4,11
I viděl Bůh, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. – A neučinil tak .
…
Jonáš se velice rozezlil a planul hněvem. Modlil se k Hospodinu a řekl: „Ach, Hospodine, což jsem to neříkal, když jsem byl ještě ve své zemi? Proto jsem dal přednost útěku do Taršíše! Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, že tě jímá lítost nad každým zlem. Nyní, Hospodine, vezmi si prosím můj život. Lépe abych umřel, než abych žil.“ Hospodin se však otázal: „Je dobře, že tak planeš?“ Jonáš totiž vyšel z města, usadil se na východ od něho a udělal si tam přístřešek. Seděl v jeho stínu, aby viděl, co se bude ve městě dít. Hospodin Bůh nastrojil skočec, který vyrostl nad Jonášem, aby mu stínil hlavu a zbavil ho zloby. Jonáš měl ze skočce velikou radost. Příštího dne za svítání nastrojil však Bůh červa, který skočec nahlodal, takže uschl. Když pak vzešlo slunce, nastrojil Bůh žhavý východní vítr a slunce bodalo Jonáše do hlavy, až úplně zemdlel a přál si umřít. Řekl: „Lépe abych umřel, než abych žil.“ Bůh se však Jonáše otázal: „Je dobře, že pro ten skočec tak planeš?“ Odpověděl: „Je to dobře. Planu hněvem až k smrti.“ Hospodin řekl: „Tobě je líto skočce, s kterým jsi neměl žádnou práci, jemuž jsi nedal vzrůst; přes noc vyrostl, přes noc zašel. A mně by nemělo být líto Ninive, toho velikého města, v němž je víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nedovedou rozeznat pravici od levice, a v němž je i tolik dobytka?“
DRUHÉ ČTENÍ: Matouš 20,1-16
„Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu, a řekl jim: ‚Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.‘ Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak. Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: ‚Co tu stojíte celý den nečinně?‘ Odpovědí mu: ‚Nikdo nás nenajal.‘ On jim řekne: ‚Jděte i vy na mou vinici.‘ Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!‘ Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár. Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. 11 Vzali ho a reptali proti hospodáři: ‚Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!‘ On však odpověděl jednomu z nich: ‚Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?‘ Tak budou poslední první a první poslední.“
KÁZÁNÍ
Přečetli jste podobenství o dělnících na vinici. Podobenství je velice hravý způsob, jak komunikovat evangelium, takže pojďme si trochu hrát. Položím vám během kázání pár otázek a poprosím vás, zda byste si na ně pokusili odpovědět. Než položím první otázku, vyzradím totožnost jedné postavy z podobenství – hospodář v našem vyprávění je Bůh, což jste zřejmě prokoukli. Když tuto informaci máte, jdeme na první otázku.
Podle podobenství o dělnících na vinici, které jsem četl, je Bůh levičák, nebo pravičák (chová se spíše sociálně, nebo tvrdě tržně)?
Přátelé, jedná se tak trochu o chyták. Bůh není v podobenství ani levičák, ani pravičák, ani není středový. Ježíš uvádí své vyprávění slovy: „Neboť s královstvím nebeským…“ – mluví o království. Ve starověkém království nemohlo být o pravolevé politické orientaci ani řeč. Ta vznikla až v 19. století. Tudíž, když už, tak Bůh je royalista – Bůh je králem svého nebeského království.
A Ježíš Boha v tomto podobenství představuje jako hospodáře, řecky oikodespotés. Oikos je dům a slovo despotés asi nemusím překládat. Domácí despota. Takový domácí despota byl vlastníkem všeho v domácnosti – věcí, hospodářských zvířat, lidí (manželky, dětí a otroků). To on rozhodoval o tom, kdo, s kým, kdy, kde, za kolik, proč a jestli vůbec. Bůh jako domácí despota… ale Ježíš této představě dává úplně nový význam, protože Boha představuje jako spravedlivého, milosrdného a laskavého despotu.
Je trochu jako Krakonoš z Krkonošských pohádek. Krakonoš je také despota – vlastní Krkonoše, bez něj se v Krkonoších nepohne ani lísteček, rozhoduje o všem, dokonce jestli si Anče vezme Kubu. Ale je spravedlivý, ze svých zásad nesleví. Stejně jako hospodář – když mu dělníci vyčítají nespravedlnost, stojí si za svým. Krakonoš je laskavý a štědrý k poctivým a hodným lidem. A rozhodně není ani pravičák, ani levičák.
To je taková zajímavost, že v minulosti obě tyto skupiny používaly podobenství o dělnících na vinici jako důkaz, že zrovna ta jejich politika je Boží vůlí. Je přece jasné, že Bůh je pravičák, vždyť obhajuje právo na soukromé vlastnictví: „Nemohu si se svým majetkem udělat, co chci?“ Ale druzí říkali: Kdepak, vždyť je levičák, rozdává všem stejně bez rozdílu. Tento rozpor je ale spíš důkazem, že z biblických textů nelze vyčíst Boží politické názory a už vůbec nejde Biblí podepírat vlastní politické názory.
Nyní se zeptám spíš na váš pocit. Je Bůh spravedlivý k těm dělníkům na vinici, nebo nespravedlivý (zvláště k těm prvním, co si stěžují)?
Přátelé, obojí. Z našeho lidského úhlu pohledu je Bůh nespravedlivý. Ti, co pracují celý den, dostanou stejně jako ti, co pracovali jen hodinu. Představte si to u vás v práci. Co byste si mysleli o svém šéfovi, který dává stejný plat vám, kteří děláte přesčasy, jako lidem, kteří jsou na stejné pozici třeba jen na půl úvazku? Nebyli byste naštvaní, frustrovaní, demotivovaní? Přece ti dělníci, co přišli později, by měli dostat méně. Ano, z lidského úhlu pohledu.
Jenže Bůh se na to dívá trochu jinak. Z jeho úhlu pohledu je spravedlivý. Je-li hospodář Bůh, tak dělníci jsme my lidé a vinice může být vesmír, naše planeta, Boží lid, církev, náš život. Bůh je ten, kdo nás povolal do života, do církve, abychom byli součástí jeho lidu, na této planetě v jeho vesmíru. Už ta vinice je pro dělníky darem a odměnou. Nebo chceme od Boha nějakou zvláštní odměnu za to, že můžeme žít svůj život? Chceme odměnu za to, že jsme v církvi, že jsme součástí jeho lidu? Chceme odměnu za vesmír? Ničím jsme si to nezasloužili, a přesto nám Bůh tu odměnu garantuje. Ne že bychom si ji něčím zasloužili. Je zdarma. Proto je Bůh ze svého úhlu pohledu nejen spravedlivý, ale také milosrdný.
K tomu navíc je ve svém milosrdenství aktivní. Místo toho, aby v podobenství někoho poslal, aby mu sháněl dělníky, chodí sám a oslovuje je. A nejen ráno, ale ještě dopoledne, odpoledne i večer – když už to zdánlivě nemá cenu, povolává dělníky. Jinými slovy: to sám Bůh každého z nás oslovuje: ‚Jděte i vy na mou vinici.‘ A oslovuje i ty, u kterých to na první pohled nemá už smysl. Kdepak, i to málo dobrého, co člověk ve svém životě udělá, Bohu stojí za odměnu.
Když jsme u té odměny: představme si hypotetickou situaci, že by stát zavedl garantovaný příjem třeba 35 000 Kč měsíčně. Není to ani minimální mzda, ale ani průměrná. Chodili byste do práce, kdyby stát garantoval všem lidem včetně vás měsíční mzdu 35 000 Kč?
Pokusy s garantovaným příjmem už proběhly ve více zemích. Mělo to zajímavé benefity. U některých se zvýšila vzdělanost, někde dokonce zaměstnanost, u všech se snížil počet nemocí způsobených stresem. Zároveň se ale zjistilo, že zavedení celoplošného garantovaného příjmu je takřka nemožné. Prý by to šlo, ale muselo by se to zavést po celém světě, znamenalo by to vysoké zdanění nejbohatších a muselo by se vyřešit, kdo bude dělat práci, kterou nikdo dělat nechce. Plus další problémy – garantovaný příjem je tudíž takřka neproveditelný. A kdyby se zavedl plošně v současné ekonomice, stát by po zavedení prakticky zkrachoval, protože by všem štědře rozdával a nic by mu nezbylo.
Stejně jako to dělá hospodář v podobenství. Garantuje všem dělníkům mzdu – stejnou mzdu bez ohledu na práci. Stačí mu, že dělníci na vinici dorazí. My ani nevíme, co tam dělali za práci a jestli vůbec pracovali nebo jak moc. Víme jen, že ti první si stěžují na celodenní horko. Což my lidi umíme – stěžovat si Bohu na to, co patří k životu. Hospodář rozdává štědře. Nedivil bych se, kdyby si někteří dělníci řekli, že budou dělat jen u tohohle chlapíka. Stačí, že budou hákovat jen hodinku, a mají vyděláno. Ale o tom to je. Bůh je štědrý a rozdává, rozhazuje. Jenže on může. Neprodělá, má nekonečné zdroje denárů.
Ještě jsem neřekl, co je denár. Jeden denár byla denní mzda dělníka, ze které uživil sebe a rodinu. Celý jeden denár stačil dělníkově rodině na obživu na celý den. Proto Ježíš používá jeden denár jako symbol spásy. Každému stačí jedna celá spása. Nelze ji dělit ani k ní přidávat. Když už jste spaseni, jak moc byste ještě chtěli být spaseni? Nebo na druhou stranu – nelze být jen napůl spasený. Proto hospodář těm, co pracovali jen půl dne, nekrátí mzdu. Představte si to u Boha, který by řekl: „No, Pepo, tys tomu křesťanství moc nedal, tak já tě přijmu do nebe jen od pasu nahoru a zbytek do pekla.“ Ne. Bůh nabízí spásu všem dělníkům na vinici, všem lidem.
A to bývá někdy trnem v oku těm, kteří sami sebe považují za zasloužilejší věřící. Položím poslední otázku: Záviděli jste někdy někomu?
Ježíš mluví o závisti vzhledem k těm prvním dělníkům pracujícím na vinici. Zasloužilí věřící. Je jim trnem v oku, že ti, co víře v Boha moc nedali, by měli být spaseni stejně jako oni. Je to taková ta závist, kdy váš soused má kozu. Pěknou, vypasenou. Dostal ji darem od příbuzného, nic ho nestála, pacholka. Ale vy tu kozu nechcete pro sebe. Vy jen chcete, aby sousedovi ta koza chcípla. Tento typ závisti měl de facto i Jonáš v prvním čtení. Ani mu tak nevadilo to plahočení do Ninive, ale to, že ho neuvidí hořet. Dělníci nechtěli něco extra pro sebe. Jim by stačilo, kdyby ti druzí dostali málo, ale nejlépe vůbec nic. Toto je jediná pasáž z podobenství, která vede k zamyšlení, jakým typem křesťana chci být. Tím, kdo hříšníkům rozhodně spásu nepřeje? A hříšníci jsou samozřejmě ti druzí, já ne. Nebo chci být křesťanem, který je vděčný za svou spásu a přeje ji všem lidem?
Bůh je spravedlivý majitel světa. Sám se o nás uchází, chce nás, zve k dobré práci na našem životě, na společném díle našich životů. Má úplně jiná měřítka spravedlnosti. Je otevřený a milosrdný ke všem. Spásu rozdává jak blázen. Spása je úplná a nabídnutá každému. Amen.
TŘETÍ ČTENÍ: Filipským 1,21-30
Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás. Proto pevně spoléhám, že zůstanu a budu se všemi vámi k vašemu prospěchu a k radosti vaší víry, abyste se mohli mnou ještě více chlubit v Kristu Ježíši, když k vám opět přijdu. Jenom veďte život hodný Kristova evangelia, abych viděl, až přijdu, nebo nepřijdu-li, abych slyšel, že zakotveni v jednom Duchu vedete jednou myslí zápas ve víře v evangelium a v ničem se nestrachujete protivníků. Jim je to předzvěst zahynutí, vám však spasení, a to od Boha. Neboť vám je z milosti dáno netoliko v Krista věřit, ale pro něho i trpět; vedete týž zápas, jaký jste u mne viděli a o jakém nyní slyšíte.
