Článek
PRVNÍ ČTENÍ Izajáš 9,2–7:
2 Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist. 3 Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu. 4 Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyválený v prolité krvi budou k spálení, budou potravou ohně. 5 Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ 6 Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní. 7 Slovo poslal Panovník proti Jákobovi a dopadlo na Izraele.
DRUHÉ ČTENÍ Lukáš 2,1–14:
1 Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. 2 Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. 3 Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. 4 Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, 5 aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. 6 Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. 7 I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. 8 A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. 9 Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. 10 Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. 11 Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. 12 Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ 13 A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: 14 „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“
KÁZÁNÍ
Stalo se v roce 1991, v době, kdy ve Spojených státech vládl George Bush starší a v Československu byl premiérem Marián Čalfa, že proběhlo sčítání lidu. Všichni museli vyplnit formuláře se svým bydlištěm, zaměstnáním, vyznáním atd. I Josef Novák z Moravy, z města Brna, truhlář, musel formulář vyplnit. Nevěděl, jestli tam má uvést i svou budoucí ženu Marii Svatou a dítě, které čekala, když ještě nejsou svoji a dítě je teprve na cestě.
Když společně jeli po D1 na Brno, naplnily se dny a přišla její hodina. Porodila svého prvorozeného syna v autě na předměstí Brna, zavinula jej do plenek a položila na sedadlo jejich Trabanta, protože do nemocnice to už nestihli.
A v Brně byli bezdomovci pod mostem a v noci se střídali u ohně. Náhle se oheň rozzářil a oni v něm uviděli zvláštní postavu. Strašně se báli, ale nedokázali se ani hnout. Z ohně zazněl hlas: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Joštově. Toto vám bude znamením: Naleznete miminko v plenkách, položené na zadním sedadle Trabanta.“ Do toho zněla hudba a zpěv: „Last Christmas, I gave you my heart.“
Takhle nějak si představuji vánoční vyprávění podle Lukáše, kdyby se Ježíšův příběh odehrál v naší společnosti v současnosti. Kdyby se v roce 2024 odehrávaly Ježíšovy poslední Velikonoce, pak by se jeho narození odehrálo v onom roce 1991. A my, jako Ježíšovi následovníci, bychom se s odstupem samozřejmě ptali nejen na to, co učil a jaké zázraky vykonal, jak zemřel a jak byl vzkříšen, ale zajímalo by nás i jeho narození. A potřebovali bychom nějakého Lukáše, který by nám o Ježíšově narození vyprávěl.
Jen aby nedošlo k omylu, mým cílem není se biblickému příběhu vysmívat nebo ho nějak zlehčovat. Naopak, rád bych nám tento příběh přiblížil. Lukášovi čtenáři už o Ježíšovi dávno slyšeli. Slyšeli o něm, že chodil po vodě, měnil vodu na víno, vrátil zrak slepému. Věděli, že učil o blížícím se Božím království, že učil o lásce k Bohu, k bližnímu a k sobě samému. Věděli, že o Bohu mluvil jinak, že mnohá přikázání vykládal odlišně, že chrám a běžný náboženský provoz nejsou pro vztah k Bohu potřeba atd. Věděli, že ho Pilát vydal k ukřižování a Ježíš třetího dne vstal z mrtvých. Možná věděli, že když se nechají pokřtít v Ježíšově jménu, tak i je čeká vzkříšení a život v Božím království.
To ovšem neznamená, že Lukášovy čtenáře, což byli převážně pohané, neprovázely pochybnosti. „Platí ta Ježíšova spása i pro mě? Není jen pro Židy, když to jeho učení pochází z jejich náboženství? Není to zase jen pro bohaté a mocné a já chudý a bezmocný zase ostrouhám?“ A vánočním příběhem o Ježíšově narození se dozvěděli, co potřebovali.
Tím, že se Ježíš narodil za císaře Augusta a jeho syrského správce Quirinia, se čtenář dozvěděl, že jeho narození má celosvětový dopad. Římská říše byla vnímána jako téměř celý svět. Ježíš se narodil v Římské říši a jeho zvěst tak platí pro každého. Vždyť probíhá sčítání lidu. S každým se počítá. A je tím myšlen skutečně každý. Vždyť se Mesiáš narodil na okraji Římské říše, chudým, obyčejným lidem, kdesi ve chlévě. Ne v císařském paláci. Ani kolébku pro něj neměli, tak ho dali do jeslí. Kusu nábytku, ze kterého zvířata žerou seno. A andělé zvěstovali Mesiášovo narození pastýřům. Ne Quiriniovi, ne císaři Augustovi, ale vysmívaným, chudým, pohrdaným, bezejmenným lidem na okraji společnosti.
Tou svou adaptací jsem se pokusil o něco podobného. Také jsme o Ježíšovi už mnoho slyšeli. Máme za sebou dlouhé dějiny křesťanství a teologie. Nás zřejmě netrápí tytéž otázky jako Lukášovy první čtenáře. Ale možná nás trápí podobné otázky. Platí to Ježíšovo narození, jeho spása, i pro nás dnes po dvou tisíciletích? Vzhledem k tomu, co se z křesťanství za tu dobu stalo, není ta zvěst o tom, že se Bůh stal člověkem, skutečně jen pro bohaté a mocné? Vzhledem k různým válečným konfliktům, nejsme Bohu tak trochu jedno?
Proto ta aktualizace přenesená do roku 1991. Tehdy probíhalo sčítání lidu, podle kterého se mimochodem k ČCE hlásilo asi 200 000 lidí. Pomyslným vládcem světa byl George Bush starší. A na okraji západního světa, kam čerstvě začalo patřit i Československo, se stal premiérem Marián Čalfa. Mně byly tři roky. A do toho příběh dvou obyčejných lidí, kterým se na okraji Brna narodilo dítě v Trabantu. Nestihli to do nemocnice. A parta lidí bez domova měla vidění o tom dítěti, že se jedná o Mesiáše.
Jinými slovy, Ježíšova zvěst platí i pro nás dnes. Pro každého a každou z nás. Bůh zde není jen pro slavné, mocné a bohaté. Naopak, je zde pro nejobyčejnější, pokorné, plačící, ztrápené atd. Je tu i pro vás. Svět a jeho války Bohu nejsou jedno. Bůh je na Ukrajině v krytech, zákopech, nemocnicích, s pozůstalými. Bůh je v Gaze, v Izraeli, Bůh je v Súdánu nebo Venezuele. Nejsme mu jedno. Československo, které se sotva vymanilo v roce 1991 z de facto padesátileté totality, je toho důkazem. Díky Bohu má každé místo na světě naději na spásu.
Ještě jsem ale nezodpověděl ty nejdůležitější otázky: V čem pro nás Ježíšovo narození platí i dnes? Proč slavíme Vánoce? V čem je důležité, že se Bůh stal člověkem? K čemu je nám dobré Boží vtělení?
No přece k tomu, že díky Ježíšově narození je každý člověk na světě Božím dítětem. Platí to univerzálně napříč prostorem i časem. Díky tomu, že se Bůh stal člověkem, tak každý člověk patří do Boží rodiny. I vy! Je jedno, za jakých okolností jste se narodili nebo komu. Je jedno, jaké máte pohlaví nebo sexuální orientaci. Je fuk, jakým jazykem mluvíte nebo jaký je stav vašeho konta. Je jedno, kolik máte melaninu v kůži. Dokonce je jedno, jakého jste vyznání. Díky Božímu vtělení je každý člověk součástí Boží rodiny. Jestli to každý přijímá, nebo ne, je druhá otázka. Ale v Božích očích je každý z vás jeho součástí. Patříte k němu. Od té svaté noci v Betlémě, kdy Ježíšek přišel na svět, patříme k Bohu. Požehnané Vánoce. Amen.
TŘETÍ ČTENÍ Titovi 2,11–14:
11 Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem 12 a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku 13 a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. 14 On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.
MODLITBA
Bože náš a Pane,
děkujeme Ti za Marii. Děkujeme Ti za její lásku. Děkujeme Ti za její sílu a odvahu. Děkujeme za její příklad důvěry v Tebe. Děkujeme za její lásku k Ježíškovi, jejímu a Tvému Synu. Děkujeme za Josefa, za jeho lásku k Marii a jejich synkovi. Děkujeme za jeho příklad víry. Děkujeme za jeho odvahu. Děkujeme za pastýře i za anděly. Děkujeme za to, že ses stal jedním z nás. Děkujeme, žes přišel do těch nejnuznějších poměrů. Díky tomu víme, že Ti jde o každého a každou z nás. Diky Tobě, Pane Ježíši, jsme všichni Božími dětmi a za to jsme vděční.
Děkujeme za svatou noc. Za rodinu. Za lásku nejbližších. Děkujeme za solidaritu. Děkujeme za různá obdarování. Děkujeme za společné chvíle u večeře, u stromečku, u cukroví. Děkujeme, že vstupuješ do našich domovů a do našich srdcí svou láskou.
Amen.
