Článek
Advent je tady! Co to ale znamená? Pro křesťany je Advent obdobím, kterým začíná církevní rok. Advent znamená v překladu „příchod“. Křesťané si připomínají, že stále očekávají druhý příchod Ježíše Krista. A čekají a čekají a čekají… Není náhodou, že si tzv. parúsii (Ježíšův druhý příchod) připomínáme právě před Vánocemi, tedy před oslavou jeho prvního příchodu. Věříme, že Bůh se stal jedním konkrétním člověkem, Ježíšem z Nazareta, který se narodil cca před 2000 lety. O zhruba tři desítky let později byl po politicko-náboženském procesu ukřižován. Ovšem podle evangelií měli jeho následovníci třetí den po jeho smrti zvláštní zkušenost. Tento ukřižovaný Ježíš se jim zjevoval, komunikoval s nimi, předal jim své poslání a pak odešel zpět do nebes za svým Bohem Otcem. Když odcházel, slíbil, že se jednoho dne vrátí a s ním přijde Boží poslední soud, mrtví vstanou z hrobů a svět bude znovu stvořen.
Zbytek české společnosti, který není křesťansky či církevně ukotven, žádný příchod Božího Syna neočekává. V Adventu spíš odpočítává čtyři neděle – od železné až po zlatou. Zapalují se svíce na adventním věnci, peče se cukroví, kupují dárky a lidé se připravují na Vánoce (v Česku rodinný svátek všeobecné pohody) předvánočním úklidem. Vše se děje ve větším či menším stresu, shonu a za občasných hádek. V práci je třeba vše zařídit před koncem roku. Děti píší Ježíškovi a cvičí na různé vánoční besídky. Také nastává období Mikuláše, čerta a anděla, doprovázené debatami na sociálních sítích, zda jde o traumatizující svátek, nebo nádhernou českou tradici.
Jen aby nevznikl omyl – i křesťané napříč denominacemi se chystají na Vánoce, tedy na oslavu Ježíšova narození. Také zapalují svíce na adventním věnci, píší Ježíškovi, řeší Mikuláše a čerty, stresují se, nakupují, pečou a tak dále. Ale do toho čekají na onen druhý příchod Kristův. Čekají však doopravdy? Nebo to jen říkáme, ale skutek utek? Na tuto otázku si musí každý křesťan odpovědět sám. Pokud zní odpověď ne, pak není co řešit. Ale pokud je odpověď ano a myslíte to se svou vírou upřímně, je Advent vhodnou dobou položit si otázku: Co by asi Ježíš řekl na můj život? Řekl by: „Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána“? Nebo by spíš řekl: „Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal. Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem“? Opět, každý si musí odpovědět sám.
Advent je dobou sebereflexe před Boží tváří. Je to snaha o zklidnění a touha po sebezlepšení. Také doba smíření s druhými, pokud jste rozhádaní. Čas pro odpuštění sama sobě i čas pro přijetí Božího odpuštění. Čtyři neděle pro zlepšení vztahů doma i v práci. Čtyři týdny, které můžete věnovat intenzivnější modlitbě. Nebo půstu od nějaké věci či činnosti, jejíž absence vás bude stále upomínat, že byste rádi něco vylepšili, posunuli či opustili.
Modlitba a půst samozřejmě nemají být samoúčelné. Nejlepší je spojit je se solidaritou. V té v Česku vynikáme. Advent přímo vybízí k sounáležitosti s těmi, kteří potřebují pomoc. S dnešními technologiemi je to velmi snadné. Stačí si na internetu najít sbírku, pro kterou vám hoří srdce, a během okamžiku na ni poslat své peníze. Těmi si člověk nekupuje cestu do nebe, ale kupuje člověku bez domova nocleh; nemocnému zdravotní péči; chudému dítěti dárek k Vánocům. Lidem, kteří se brání bezuzdné válečné agresi, kupujete prostředky k obraně, lidem v tísni zase vodu či potraviny. Jinými slovy se podílíte na tom, že kus Božího království přichází do našeho světa. Podílíte se na tom, že Ježíš a jeho láska přicházejí do našich všedních dnů. Dokonce i do vašich srdcí. Požehnaný Advent!
