Článek
PRVNÍ ČTENÍ: Exodus 24,12-18
12 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vystup ke mně na horu a pobuď tam. Dám ti kamenné desky – zákon a přikázání, které jsem napsal, abys jim vyučoval.“ 13 I povstal Mojžíš a Jozue, který mu přisluhoval, a Mojžíš vystoupil na Boží horu. 14 Starším řekl: „Zůstaňte zde, dokud se k vám nevrátíme. Budou tu s vámi Áron a Chúr. Kdo něco má, ať se obrací na ně.“ 15 Mojžíš tedy vystoupil na horu a horu přikryl oblak. 16 A Hospodinova sláva přebývala na hoře Sínaji a oblak ji přikrýval po šest dní. Sedmého dne zavolal Hospodin na Mojžíše zprostřed oblaku. 17 Hospodinova sláva se jevila pohledu Izraelců jako stravující oheň na vrcholku hory. 18 Mojžíš vstoupil doprostřed oblaku. Vystoupil na horu a byl na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí.
DRUHÉ ČTENÍ: Matouš 17,1-9
1 Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. 2 A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý. 3 A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. 4 Nato promluvil Petr a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobré, že jsme zde; chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ 5 Ještě nedomluvil, a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: „To jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte.“ 6 Když to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. 7 Ale Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte a nebojte se.“ 8 Oni pozvedli oči a neviděli už nikoho jiného než Ježíše samotného. 9 Když sestupovali z hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nebude vzkříšen z mrtvých.“
KÁZÁNÍ
Znáte film Interstellar? Pokud ne, vřele ho doporučuji. Je to v jádru hluboce křesťanský film. Krátce jej shrnu pro ty, kteří ho neviděli (spoiler alert).
V příběhu filmu se ocitáme v blízké budoucnosti na umírající Zemi, kde lidstvu pod nánosem prachu a plísně dochází čas i naděje. Hlavní hrdina, astronaut Cooper, je postaven před osudovou volbu: opustit své milované děti a vydat se na nejistou pouť skrze „červí díru“ do jiné galaxie, aby pro lidstvo nalezl nový domov (novou planetu). Tato cesta ho staví před drásavou zkušenost relativity času, kdy pouhé hodiny strávené v blízkosti černé díry znamenají desítky let pro ty, kteří zůstali na Zemi. Vše vrcholí Cooperovou absolutní obětí – sestupem do samotného nitra temnoty černé díry.
Právě tam, v tajuplném pětidimenzionálním prostoru mimo náš čas a prostor, však zjišťuje, že láska, kterou cítí ke svým dětem, není jen lidským citem, ale silou, která jako jediná dokáže prostoupit dimenze věčnosti. Cooper se totiž ocitá v tzv. tesseraktu, kde vidí v různých časových obdobích pokojíček své dcery. Nejdřív si myslí, že má příležitost zastavit sám sebe před odchodem do vesmíru. Podobně jako Petr, který chtěl stavět stany pro Mojžíše a Eliáše, ani on zpočátku nechápal pravý význam toho, proč se ocitl mimo prostor a čas. Ovšem po chvíli pochopil, že má možnost své dceři v různých časech předat informace, jak zachránit lidstvo. On tu informaci měl, přišel na ni v dalekém vesmíru. A protože ho jeho dcera nesmírně milovala a šla v jeho stopách, stala se vědkyní, tak tu informaci ve svém pokojíčku našla a s její pomocí lidstvo zachránila.
Cooper se mezi hvězdami objevil ve věčnosti, což není nekonečně dlouhý čas, ale spíše „věčné teď“, ve kterém vidí časoprostor složený dohromady do jednoho složitého momentu. Skrze toto „věčné teď“ předává své dceři poselství záchrany, čímž se z mezihvězdného trosečníka stává tím, kdo překlenul propast mezi světy a vyvedl svůj lid ze stínu smrti k novému životu.
Koho vám to připomíná? Není náhodou Bůh nebeským poutníkem, který vtělením, smrtí a vzkříšením překlenul propast mezi světy – mezi svou věčností a naším časoprostorem – a vyvedl svůj lid ze stínu smrti k novému životu?
Proč to zmiňuji v souvislosti s příběhem o Ježíšově proměnění na hoře? Když jsem ten příběh četl, vzpomněl jsem si právě na Interstellar a na Coopera v pětidimenzionálním tesseraktu, kde pro něj čas a prostor nebyly překážkou. Kladu si otázku, zda se nedá podobně uvažovat o zážitku učedníků na hoře. Zda Ježíš před jejich zraky nepřešel do jiné dimenze své existence, do věčnosti, kde pro něj omezení našeho světa neplatí, a proto se může setkat s Mojžíšem a Eliášem.
Klasický výklad jejich setkání říká, že Mojžíš (reprezentující Zákon) a Eliáš (reprezentující Proroky, kteří prorokovali o Mesiáši) legitimizují Ježíše v očích učedníků. Jedná se o jejich vidění, To vše korunuje Boží hlas: „To jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte.“ Jako by tím celá scéna říkala: „Ano, Petře, správně jsi vyznal, že Ježíš je Mesiáš. O něm mluvili proroci, on naplní Mojžíšův zákon. A když říká, že bude v Jeruzalémě trpět, tak to nezpochybňuj, ale poslouchej ho.“
Já si ale říkám, jestli to není ještě hlubší. Co když se Ježíš objevil v jakémsi „Božím tesseraktu“, kdy přechází do dimenze věčnosti, a učedníci jsou toho svědky? Co když Ježíš jako Boží Syn obchází čas a prostor a v tuto chvíli se v podobě Boží slávy setkává s Mojžíšem na hoře Sinaj a dává mu desky Zákona? Co když v tento stejný moment promlouvá k Eliášovi oním tichým a jemným hlasem? Mojžíš i Eliáš jsou na stejné hoře, Ježíš na jiné. Všichni v jiný čas, ale přesto se potkávají.
Učedníci to vidí: Ježíš září, promlouvá hlas, vše zahalí mrak. Mají strach a nechápou. Nedivím se jim. Já sám jsem si musel Interstellar pustit několikrát, abych zhruba pochopil jeho pointu. Učedníci neměli možnost pustit si celou událost ze záznamu. Každopádně touto perspektivou celá scéna vyznívá naléhavěji: „Petře, Jakube, Jane, podívejte – to Ježíš dal Mojžíšovi Zákon, to Ježíš promlouval k Eliášovi. A tito muži, kterých si tak vážíte, Ježíše poslechli. Následovali ho. I vy ho poslouchejte, vždyť je to můj milovaný Syn.“
A tento význam platí i pro nás. Máme Ježíše poslouchat. Dobrá. A co Ježíš říká? „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí… a miluj svého bližního jako sám sebe.“ Láska je klíčem k Božímu tesseraktu, klíčem do jeho věčné dimenze. Ve filmu to nejlépe vystihla astronautka Brandová, která říká: „Láska je to jediné, co jsme schopni vnímat, co překonává rozměry času a prostoru.“ A je to pravda. Jsme schopni cítit lásku k lidem, kteří jsou od nás vzdáleni nejen prostorem, ale i časem. Dokážeme milovat i ty, kteří jsou už dávno mrtví. Coopera spojovala s dcerou láska napříč miliony světelných let. Láska nás spojuje s našimi bližními i s Bohem v jeho věčnosti.
Láskou Ježíš porazil smrt a otevřel tak dveře ke vzkříšení nám všem. Otevřel nám dveře do té Boží dimenze, kde čas a prostor nehrají roli a kde nás Bůh vidí úplně celé. Nejen v jednom bodě, ale v celku – od početí až k našemu konci. Proto záleží na každém okamžiku našeho života. Z těchto okamžiků se totiž skládá celek, a je na nás, zda ten obraz, který vidí Bůh, bude naplněn láskou, nebo něčím jiným.
Proměnění na hoře je zprávou učedníkům, že se nemusí bát Ježíšovy předpovědi o utrpení a smrti. Pokud Ježíše neomezuje čas a prostor, neomezí ho ani smrt. To, co viděli na hoře, byla metamorfóza, která se naplno projevila po vzkříšení. Ježíš byl tehdy jiný, nepoznávali ho, a přesto to byl on. Zjevoval se v Jeruzalémě, v Emauzích i v Galileji. Dveře byly zavřené, přesto se zjevil uprostřed shromáždění učedníků v místnosti. Tento zážitek prožíváme v současnosti při večeři Páně.
Jinými slovy nám Bůh říká: Ani vy, pokud Ježíše poslechnete a budete ho následovat v lásce, se nemusíte bát utrpení ani smrti. Protože skrze Krista už nyní máte v ruce klíč k Boží dimenzi. Stačí jen odemknout.
Amen.
TŘETÍ ČTENÍ: 2. Petrova 1,16-21
16 Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám moc a slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti. 17 On přijal od Boha Otce čest i slávu, když k němu ze svrchované slávy zazněl hlas: Toto jest můj milovaný Syn, v něm jsem nalezl zalíbení. 18 A tento hlas, který vyšel z nebe, jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na svaté hoře. 19 Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci. 20 Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. 21 Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha.
