Článek
PRVNÍ ČTENÍ: Izajáš 9,1-4
1 Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. 2 Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist. 3 Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu. 4 Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyválený v prolité krvi budou k spálení, budou potravou ohně.
DRUHÉ ČTENÍ: Matouše 4,12-23
12 Když Ježíš uslyšel, že Jan je uvězněn, odebral se do Galileje. 13 Opustil Nazaret a usadil se v Kafarnaum při moři, v území Zabulón a Neftalím, 14 aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: 15 ‚Země Zabulón a Neftalím, směrem k moři, za Jordánem, Galilea pohanů – 16 lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.‘ 17 Od té chvíle začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ 18 Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři.19 Řekl jim: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ 20 Oni hned zanechali sítě a šli za ním. 21 O něco dále uviděl jiné dva bratry, Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě; a povolal je. 22 Ihned opustili loď i svého otce a šli za ním. 23 Ježíš chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu.
KÁZÁNÍ
Začnu anekdotou. Na opuštěném ostrově zachrání po deseti letech trosečníka. Když přijedou záchranáři, všimnou si, že trosečník na pláži postavil tři krásné bambusové chýše. Záchranář se ptá: „To je neuvěřitelné! Jste šikovný. K čemu slouží ta první chýše, jestli se mohu zeptat?“ Trosečník odpovídá: „To je můj dům, tam bydlím.“ Záchranář: „A ta druhá chýše?“ Trosečník se hrdě vzpřímí: „To je katolický kostel. Tam se chodím modlit, tam je ta jediná pravá víra a spása.“ Záchranář se podívá na tu třetí, úplně stejnou chýši a ptá se: „A co je tedy ta třetí stavba?“ Trosečník si tím směrem odplivne a řekne: „Tamto? To je evangelická kaple. Tam bych v životě nevkročil! Tfuj!“
Ono to na první přečtení není poznat, ale podobně jako tento vtip mohl pro mnohé čtenáře znít začátek našeho čtení. Jako se různí křesťané na sebe dívají svrchu – katolíci na evangelíky a obráceně evangelíci na katolíky a evangelikály atd. – tak se židé v Judsku dívali svrchu na židy v Galileji. Judsko samo sebe vnímalo jako náboženské, pravověrné centrum a sousední Galilea pro ně byla bezbožným zapadákovem. A proto Ježíš naschvál začíná svou kazatelskou činnost právě tam. Provokatér. Kdyby byl Ježíš katolík z Moravy, na just by začal kázat v nějaké zapadlé modlitebně v Čechách. Moraváci by si ťukali na čelo: „Proč tam? Vždyť plno dobrých věřících je tu, ve Zlíně.“ Kdyby byl Ježíš ten správně intelektuální evangelík z Prahy, jel by kázat do Orlové ve Slezsku. A my bychom si ťukali na čelo: „Co tam? Vždyť tam je evangelíků pět a půl.“ No právě! Boží Syn totiž nepřišel kázat těm „správně věřícím“, kteří jsou v centru zbožnosti, ale těm na okraji, kteří touží po Boží blízkosti.
Což je přesně to, co jim Ježíš přináší. „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ Čiňte pokání. Neboli: změňte svou životní orientaci směrem k Bohu. Už svůj život nezakládejte na tom, na čem doposud – moci, penězích, společenském postavení, sexu, identitě, nemoci či neštěstí atd. Přesměrujte se na Boha, protože jeho království je blízko. Je vám dokonce na dosah ruky. V Ježíšově osobě si na nebeské království mohli dokonce sáhnout. Důležitá je důvěra, že tento dotyk Boha a člověka může v lidském životě způsobit obrovskou a reálnou změnu.
Tato radikální změna byla nejvíc patrná na Ježíšových učednících, kteří byli z pohledu „správně zbožných“ židů tzv. idiotai – prosťáčci, kteří byli totálně mimo náboženský establishment. Obyčejní chlapi, rybáři, kteří celý den neřešili nic jiného než ryby, aby se uživili. Najednou jde okolo Ježíš a bang, totální změna. „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ A oni hned všeho nechali a šli za ním. V podobné situaci se ocitli například lidé, kteří se museli přizpůsobit změnám na trhu práce a rekvalifikovat se. Kolik dělníků z továren by mohlo vyprávět, jak se z nich po rekvalifikačním kurzu stali ajťáci. Po setkání s Ježíšem se z rybářů stali apoštolové – duchovní. Trochu se do toho umím vcítit. Já se po „setkání s Ježíšem“ stal z obyčejného necírkevního kluka, kterého nezajímaly knížky, ale jen filmy, holky a pivo, studentem teologie na vysoké škole. A věřte mi, že první dva roky studia jsem se cítil jako idiotés – prosťáček, který nevěděl, o čem ti profesoři vůbec mluví. A učedníci na tom byli stejně. Ti také velice často nechápali, co je Ježíš učí.
Nicméně jedna věc mě na dnešním příběhu povolání učedníků vždy nesmírně štvala a štve dodnes: rychlost, s jakou zareagují na Ježíšovo zavolání – okamžitě. Vždycky jsem si říkal, že není normální takhle všeho nechat a jít za cizím chlápkem. V Markově evangeliu je to prakticky hned. Matouš přidává, že v něm učedníci mohli rozpoznat naplnění Izajášova proroctví. Jan naznačuje, že Ježíše učedníci znali přes Jana Křtitele, protože předtím byli jeho učedníky. Lukáš dělá z Ježíše tak trochu populistu a z učedníků materialisty, jelikož za Ježíšem jdou poté, co jim naplnil sítě rybami. Ježíš nabízí bohatství v podobě zázraku, a kdo by netoužil být bohatý? Že to Ježíš myslel v duchovním smyslu, se dozvěděli později.
Jenže jejich rychlá reakce na Ježíšovo povolání má svůj duchovní smysl. V Ježíšově osobě ty prosté rybáře přece povolává do služby samotný Bůh. A na Boží výzvu se má reagovat okamžitě. Znáte tu zkušenost rodiče, který zve teenagera k obědu, když ten zrovna hraje hru na mobilu. Očekáváte přece okamžitou reakci: „Ano tatínku, ano maminko, okamžitě pokládám mobil a jdu jíst.“ Asi ne, že? Jaká bývá nejčastější reakce? „Jóoo, za chvilku, až dodělám tenhle level.“ Představte si to v našem příběhu: „Jóoo, za chvilku, Ježíši. Vytaháme všechny sítě, zakotvíme loď, prodáme ryby, rozloučíme se s nejbližšími…“ Bůh nás každého zve do svého království, do své blízkosti. „Jóoo, počkej chvilku, nejdřív si chci ještě v životě užít, splatit hypotéku. Hele, víš co? Třeba v důchodu, až budu, možná.“ Ne! Hned. Na Boží výzvu se reaguje hned. Proč? Protože teď je ten nejvyšší čas. Každé teď. Příležitost se nemusí opakovat. Teď odlož mobil, protože jinak ten oběd vystydne. Proto učedníci odkládají sítě hned a následují Ježíše. Nepromarnili šanci na Boží blízkost, která má moc radikálně proměnit život. Z Galileje se Ježíšovým kázáním evangelia stal z bezbožného zapadákova Duchem překypující prostor plný zázraků. Z prostých rybářů, kteří možná ani neuměli číst, se staly velké duchovní autority, které stály u zrodu celosvětového hnutí. Ze mě se stal farář – to je také zázrak. Každého a každou z nás Bůh povolává k přijetí své blízkosti. A je na nás, jestli a jak zareagujeme. Nejlepší je zareagovat teď. Pokaždé teď. Boží blízkost má totiž moc nás proměnit ve své následovníky, kteří jsou na cestě do jeho království. A je na nás, jestli pustíme své sítě, mobily či cokoliv jiného, co nám brání, a půjdeme za ním.
TŘETÍ ČTENÍ: 1. Korintským 1,10-18
10 Prosím vás, bratří, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorni a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení. 11 Dověděl jsem se totiž o vás z domu Chloé, bratří, že jsou mezi vámi spory. 12 Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu. 13 Je snad Kristus rozdělen? Což byl Pavel za vás ukřižován? Nebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavlovo? 14 Děkuji Bohu, že jsem nikoho z vás nepokřtil kromě Krispa a Gaia; 15 tak nemůže nikdo říci, že jste byli pokřtěni v moje jméno. 16 Pokřtil jsem i rodinu Štěpánovu. Jinak už nevím, že bych byl ještě někoho pokřtil. 17 Kristus mě totiž neposlal křtít, ale zvěstovat evangelium, ovšem ne moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu. 18 Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.
