Článek
A je to tu zas. Blíží se Halloween. Jedni ho milují, druzí ho nenávidí. Nenávist má různé důvody – „jedná se o komerční svátek“, „je to dovezené z Ameriky, my máme dušičky“, „je to pohanský hnus, který uctívá satana“. Tomu poslednímu důvodu bych se rád věnoval, jelikož ho velice často slýcháme od některých křesťanů. Mají pravdu? Je Halloween svátek, kterým lidé uctívají satana (aniž by to sami věděli)? Je hříchem se 31. října převlékat do kostýmů, vydlabávat dýně a koledovat sladkosti? Pojďme si na tyto otázky odpovědět.
Nejprve si řekněme, co Halloween vlastně je. All Hallows' Eve, slavený 31. října, má své kořeny v dávné keltské tradici, především ve svátku Samhain. Pro Kelty Samhain znamenal konec léta, sklizeň a začátek nového roku. Věřili, že v noci z 31. října na 1. listopad se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých a duše zesnulých se mohou vrátit na zem. Lidé se proto převlékali do strašidelných kostýmů a zapalovali ohně, aby od sebe odehnali zlé duchy. S příchodem křesťanství došlo k pokusům o potlačení těchto pohanských zvyků. V 8. století papež Řehoř III. přesunul svátek Všech svatých na 1. listopad, čímž se předvečer tohoto svátku, známý jako „All Hallows' Eve“, stal základem pro název Halloween. Křesťanství tak starší tradice částečně absorbovalo, ale původní motivy spojené se smrtí, duchy a nadpřirozenem přetrvaly. Dnešní Halloween je především sekulárním svátkem plným zábavy, dlabání dýní, koledování a kostýmů. V ČR navíc existuje téměř bez jakéhokoliv náboženského obsahu.
Halloween tedy prošel dvěma fázemi. Za prvé jde o pokřesťanštění původně pohanského svátku – slaví se většinou v „křesťanských“ zemích jako jakási lidová příprava na Svátek všech svatých. A za druhé jde o následnou sekularizaci – málokdo dnes přikládá vydlabaným dýním, kostýmům a strašení nějaký magický význam. A přátelé, ruku na křesťanské srdce, který z našich svátků tímto procesem neprošel? Křesťané v historii „pokřtili“ pohanské jarní oslavy rovnodennosti, když na jejich dobu načasovali Velikonoce, tedy svátek ukřižování a vzkříšení Ježíše Krista. Křesťanské Velikonoce začínají Květnou nedělí a končí nedělí Vzkříšení.
Ale kolik křesťanů o velikonoční pondělí s chutí vstane brzy ráno, vezme do ruky pomlázku a očekává od žen vajíčka? A co mají vajíčka a pomlázka společného s Kristem? Zhola nic! Jedná se o staré pohanské symboly mládí a plodnosti a jejich účel byl magický. Jak je možné, že dýně a kostýmy vadí, ale pomlázka a vejce ne? O Vánocích, kdy křesťané slaví narození Ježíše Krista, raději snad nebudu obšírněji mluvit. A že to tak hezky vyšlo na zimní slunovrat, že? A co má s narozením našeho Pána společného kýčovitě ozdobený jehličnan v obývacím pokoji? Nemá nám náhodou magickým způsobem „přivolávat“ to dlouho očekávané a životodárné jaro?
Drazí křesťané, vyberme si. Buď zapomeňme na pomlázky a vánoční stromečky a pak kritizujme dýně, nebo nebuďme pokrytci. Nechme děti i dospělé si poslední říjnový den hrát a trochu se bát, když jsme zároveň schopni s nimi „omlazovat“ maminky, babičky a tety pomocí spleteného vrbového proutí nebo „přivolávat“ jaro kavkazskou jedlí v obýváku.
Ale já slíbil odpovědět na otázky, zda Halloweenem lze uctívat satana a zda je hříchem ho slavit. Ne a ne. V Bibli se satan zaměřuje na ruinování života svých obětí (viz Job), zajímá ho zneužívání náboženské a politické moci (Mt 4,1-11). Miluje násilí, znásilňování, manipulaci, lži, dezinformace a vykořisťování, rozdmýchává nenávist a závist (1. Kor 6,9-10). Svým jednáním ho tedy uctívají ti, kdo vraždí, znásilňují, dezinformují, manipulují, šíří nenávist k menšinám nebo usilují o absolutní politickou moc. Satana v posledních několika letech tedy nejvíce uctívá např. Vladimír Putin. Ten mu momentálně slouží ze všech nejvěrněji. A to k tomu nepoužil ani jednu vydlabanou dýni (pokud tou dýní nemyslíme Sergeje Lavrova).
Už však slyším dotaz: „Ale pane faráři, co biblický zákaz magie (Dt 18:10–12) a vyvolávání mrtvých (Lev 19:31)?“ Ano, tyto verše v Bibli najdeme a jejich smysl platí stále. Podle Bible nemáme Bohem duchovně manipulovat ani se nemáme tlačit na jeho místo. Stejně tak nemáme nábožensky uctívat mrtvé, jelikož náboženskou úctu si od nás zaslouží pouze Bůh. Nemáme manipulovat s mrtvými dušemi, abychom se od nich dozvěděli budoucnost nebo jejich pomocí uškodili svým nepřátelům. Takové jednání Bůh stále považuje za nevěru či ohavnost (biblicky řečeno). A proto si dovolím vám dát malou radu. Tak to nedělejme. Nedávejme našim nebožtíkům božské pocty a neprovozujme magii. A k této radě ještě připojuji dvě otázky: Jsou nějací křesťané, kteří toto dělají? Jsou nějací křesťané, kteří porušují přikázání z Deuteronomia a Levitiku tím, že vydlabávají dýně, převlékají se do kostýmů kostlivce a jedí u toho tuny sladkostí? Nemyslím si. Žádné takové křesťany alespoň neznám.
Osobně k lidovým zvykům různých svátků (pomlázkám, stromečkům a dýním) přistupuji jako k masu obětovanému modlám, jak o něm píše apoštol Pavel v 1. listu Korintským (kapitola 8, verš 4). Cituji: „Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modly ani bohové tohoto světa nic nejsou a že je jen jeden Bůh.“ Uvedu kontext. Korintští křesťané prvního století po Kristu byli většinou bývalí pohané. Původně věřili v různé řecké bohy, kterým se při náboženských obřadech obětovalo maso, které se posléze prodávalo na trzích. Mezi křesťany vznikla debata, zda není náhodou hříchem toto maso kupovat a jíst, když bylo předtím obětováno cizím bohům. Někteří měli strach, zda tím neporušují přikázání o věrnosti Bohu. Tyto křesťany Pavel nazývá „slabí ve víře“ a vyzývá křesťany silné ve víře, aby raději maso obětované modlám nejedli, aby své ve víře slabší bratry nepohoršovali. Jeho osobní přístup však byl takový, že jiní bohové neexistují, tudíž jíst maso obětované těmto neexistujícím modlám není hřích. Je to jen maso.
Zdá se, že z toho vyplývá, že bychom my křesťané přece jen neměli Halloween slavit, abychom náhodou nepohoršovali křesťany „slabé ve víře“, kteří vedle Hospodina také věří, že jakmile vyřežete do dýně obličej, obcujete s ďáblem. Dovolím si tvrdit, že to tak není. Pavlův argument nepohoršovat malověrné platil tehdy v prvním století, kdy křesťanství bylo mladé náboženství a jeho příslušníci za sebou měli pohanskou minulost. Kdo se chce dnes po dvou tisících let křesťanského vývoje (bez pohanské minulosti) nazývat slabým ve víře? Je snad kněz, který rozkope dětem vydlabané dýně, slabý ve víře? Pokud ano, tak ať nedělá kněze! Vážně někdo věří, že skrze dětský kostým kostlivce proudí temné síly zla? Doufám, že ne. A pokud ano, měl by se nad svou důvěrou v Hospodina, Stvořitele vesmíru, Otce Ježíše Krista, Pána dějin, skutečně zamyslet.
Závěrem, kdo se chce veselit, převlékat do kostýmů, dlabat dýně, přejíst se sladkým a trochu se i bát, směle do toho. Kdo nechce, nemusí. Nikdo vás nenutí. Ale nemusíte v druhých vyvolávat pocity viny, strašit je satanem a obviňovat z hříchu, abyste se sami cítili morálně nadřazení.
Strašidelný Halloween všem!
