Na cestě víry s Ezdrášem: studovat, žít a sdílet

PRVNÍ ČTENÍ: Matouš 23,25–35

25 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Očišťujete číše a talíře zvenčí, ale uvnitř jsou plné hrabivosti a chtivosti. 26 Slepý farizeji, vyčisť především vnitřek číše, a bude čistý i vnějšek. 27 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty. 28 Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost. 29 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých 30 a říkáte: ‚Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků.‘ 31 Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kdo zabíjeli proroky. 32 Dovršte tedy činy svých otců! 33 Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu? 34 Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo, 35 aby na vás padla všechna spravedlivá krev prolitá na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše, syna Barachiášova, kterého jste zabili mezi chrámem a oltářem.

DRUHÉ ČTENÍ: Ezdráš 7,1–10

1 Po těchto událostech, za kralování perského krále Artaxerxa, přišel Ezdráš, syn Serajáše, syna Azarjáše, syna Chilkijáše, 2 syna Šalúma, syna Sádoka, syna Achítúba, 3 syna Amarjáše, syna Azarjáše, syna Merajóta, 4 syna Zerachjáše, syna Uzího, syna Bukího, 5 syna Abíšúy, syna Pinchasa, syna Eleazara, syna Árona, nejvyššího kněze. 6 Tento Ezdráš vyšel z Babylónu. Byl to znalec Zákona, zběhlý v zákoně Mojžíšově, který vydal Hospodin, Bůh Izraele. Král mu dal vše, oč žádal, protože nad ním byla ruka Hospodina, jeho Boha. 7 S ním se vydali do Jeruzaléma i někteří Izraelci, kněží a levité, zpěváci, vrátní a chrámoví nevolníci v sedmém roce krále Artaxerxa. 8 Přišel do Jeruzaléma pátého měsíce téhož sedmého roku jeho kralování. 9 Na první den prvního měsíce byl stanoven nástup cesty z Babylónu a prvního dne pátého měsíce přišel do Jeruzaléma, protože nad ním byla dobrotivá ruka jeho Boha. 10 Ezdráš bádal s upřímným srdcem v Hospodinově zákoně, jednal podle něho a vyučoval v Izraeli nařízením a právům.

KÁZÁNÍ

Přátelé, zvu vás ke třetímu kázání z volné kazatelské série s názvem „Na cestě víry s Ezdrášem“. Dnes se zaměříme na to, jak vykládat Bibli. Výklad Písma je pro věřícího křesťana klíčová dovednost v jeho životě víry. Možná si říkáte, jak jsem na toto téma přišel, když jsme v prvním čtení četli o tom, jak Ježíš velice vulgárně vynadal zákoníkům a farizeům, a ve druhém čtení jsme přečetli hodně hebrejských jmen a dozvěděli jsme se, že se na scéně objevil jakýsi Ezdráš, který se s několika svými souvěrci dostal po pětiměsíční cestě z Babylonu, neboli bodu A, do Jeruzaléma, tedy do bodu B.

Začněme popořadě. Kniha Ezdráš je vyprávěním o obnově Božího lidu, který byl násilně vyveden ze Zaslíbené země do zajetí v Babylonu. Jeho obnova proběhla ve třech krocích. Prvním krokem byl fyzický návrat Židů zpět do země zaslíbené. Druhým krokem byla stavba jeruzalémského chrámu a obnova bohoslužby. Třetí krok reprezentuje Ezdráš, který má za úkol obnovit Boží lid tím, že ho naučí žít podle Mojžíšova zákona, neboli podle Tóry. Jedná se o tři znaky Božího lidu – jeho život v zemi, kterou jim dal Bůh, jejich náboženský život v chrámu, ve kterém sídlí Bůh, a život podle Tóry, skrze kterou k nim Bůh mluví. V současnosti Židé splňují dva z těchto znaků – zemi zaslíbenou a Tóru. S tím, že chrám už nikdy nebude, se dávno smířili.

Ezdráš má ke splnění svého úkolu trojí kvalifikaci. Za prvé, kněžskou – Ezdráš byl z kněžského rodu. Proto jsem četl ten dlouhý výčet hebrejských jmen sahajících až k prvnímu knězi Áronovi. Za druhé, politickou kvalifikaci – po uvedení Ezdráše na scénu následuje dlouhý králův dopis, kterým pověřuje Ezdráše cestou do Jeruzaléma, aby zde vyučoval Božímu zákonu. A za třetí, duchovní kvalifikaci – s Ezdrášem byla „Hospodinova ruka“. Tudíž si tento cíl nestanovil Ezdráš sám, ani mu ho nedal král ze své vůle, ale Bůh. Měl obnovit Boží lid návratem k Hospodinovu slovu. Tóra se Židům stala základem jejich identity, etiky a právního systému jejich společenství. Ezdráš je prototypem „muže Písma“, který ukazuje, že budoucnost Božího lidu spočívá ve věrnosti psanému Zákonu. Ezdráš tím pádem byl prvním zákoníkem – znalcem Písma. Stal se zakladatelem úřadu, jehož úředníci měli za úkol studovat Tóru, aplikovat ji v životě a své poznatky předávat ve výuce ostatním.

Problém je v tom, že ze zákoníků se postupem stal spíše represivní aparát, který šikanoval druhé v případě, že podle jejich výkladu dotyční porušovali Tóru. Byli korumpovatelní, v mnoha případech jim šlo o čistě formální naplnění Tóry, ale duch jednotlivých přikázání jim unikal a samozřejmě stíhali svobodomyslnost proroků, jelikož ti ohrožovali jejich autoritu. Přece si každý nebude vykládat Písmo, jak se mu zachce. Nebo podle Božího vnuknutí. ☺️ Proto Ježíš zákoníkům vynadal, a to velmi vulgárně. „Plemeno zmijí, hadi a pokrytci“ nebylo ani trochu slušné. S tím se musíme smířit, že Ježíš ve 23. kapitole Matoušova evangelia použil vulgarismy, aby zdůraznil, jak moc se zákoníci jeho doby zpronevěřili svému úkolu.

Postava kněze Ezdráše, klíčové figury poexilní obnovy Izraele, nám nabízí inspirativní a stále platný model pro práci s Písmem. Na rozdíl od pozdějších zákoníků, kterým Ježíš v evangeliích ostře spílá za jejich formalismus a pokrytectví (Mt 23), byl Ezdráš prototypem znalce Písma, jehož cílem nebyla represe, ale obnova Božího lidu skrze návrat k Hospodinovu slovu.

Jeho přístup, který se stal základem identity, etiky a právního systému společenství, můžeme shrnout do tří klíčových kroků:

Tento trojí přístup není jen historickou zajímavostí; je to praktický návod pro každého křesťana, jak nenechat Bibli pouze na poličce, ale učinit ji živou součástí svého života. Zkusme si tento Ezdrášův model prakticky projít na jednom ze stěžejních textů Desatera – přikázání o odpočinku.

Přečtěme si nejprve samotný text:

„Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.“ (Exodus 20,8-11)

Prvním krokem je poctivé studium. To znamená odložit na chvíli naše předsudky. Při čtení tohoto textu nám možná okamžitě naskočí představy různých zákazů, hádky o to, zda sedmým dnem je sobota či neděle, nebo morální dilema nad zmínkou o otrocích. Zkusme jít hlouběji. Zakazuje nám toto přikázání veškerou činnost? Určuje pevný den odpočinku? Legitimizuje otroctví?

Klíčový je kontext: Toto přikázání je dáno lidu čerstvě osvobozenému z egyptského otroctví (tudíž se nejedná o legitimizaci otroctví). V Egyptě jejich práce nikdy nekončila. Byli definováni svou produktivitou, byli nástroji systému. Jejich čas jim nepatřil. Tudíž přikázání primárně nezakazuje jakoukoliv, ale umožňuje člověku rozhodovat zcela svobodně o své činnosti v jeden konkrétní den.

Hlavní myšlenka přikázání tedy není primárně zákaz, ale dar. Je to dar svobody, rytmu a pokoje. Bůh nařizuje odpočinek ne proto, aby omezoval, ale aby chránil. A všimněte si, komu je tento dar určen: nejen hlavě rodiny, ale i synovi, dceři, otroku, otrokyni, dokonce i dobytčeti a přistěhovalci. Je to radikální princip společenské spravedlnosti a milosrdenství, který zajišťuje Boží pokoj všem bez rozdílu.

Proč? Důvod je teologický: protože i Bůh odpočinul. Odpočinek není jen přestávka, aby se mohlo více pracovat. Odpočinek je sám o sobě cílem a požehnaným vrcholem stvoření. Smyslem existence.

Druhým Ezdrášovým krokem je aplikace. Jak můžeme tento princip – tento dar svobody a pokoje – žít v 21. století?

Především v tom musíme objevit svobodu. Text nám paradoxně neříká, jak přesně máme odpočívat. Pro někoho je vrcholem odpočinku bohoslužba v kostele, pro jiného výlet do přírody, tiché čtení knihy, čas s rodinou, sport, nebo dokonce i práce na zahradě, pokud je tvůrčí a radostná. Důležité je dopřát tento svobodný prostor i ostatním a nadefinovat si, co je skutečným odpočinkem a občerstvením pro nás.

Zároveň musíme být realističtí vůči vlastnímu kontextu. Mnozí z nás pracují ve směnném provozu, starají se o nemocné, mají malé děti, potřebují přivýdělek nebo jejich povolání (lékař, farář, hasič) vyžaduje práci i o víkendu. Princip odpočinku však zůstává. I když to nejde „podle předpisu“, jsme pozváni k tomu, abychom rytmus odpočinku a práce ve svém životě vědomě hledali a pěstovali, i kdyby to mělo být jindy než v neděli.

A co je zásadní: návštěva kostela by neměla být vnímána jako další náboženská „povinnost“, která nás stresuje, ale přesně naopak – jako privilegovaný čas Božího odpočinutí.

Třetí krok je vyučování. Ezdráš své poznatky předával dál. Jak to můžeme dělat my?

Nejúčinnějším vyučováním není moralizování, ale vlastní příklad. Tím, že my sami si budeme v Bibli číst, že my sami se budeme snažit podle ní žít a že my sami budeme odpočinek brát vážně jako Boží dar, staneme se tím nejlepším příkladem pro ostatní.

To samozřejmě nevylučuje diskusi, čtení literatury nebo vzájemnou zpětnou vazbu. Můžeme se citlivě povzbudit navzájem: „Hele, vidím, že jsi úplně vyčerpaný. Neměl by sis odpočinout? Pracovat od nevidím do nevidím není zdravé. Vždyť i Bůh odpočívá.“

Nejdůležitější je však vlastní příklad. Právě tím, že Ezdrášův model – studovat, žít a sdílet – sami praktikujeme, učíme se navzájem a naplňujeme odkaz těch, kteří chtěli Boží slovo nejen znát, ale především podle něj žít. Amen

TŘETÍ ČTENÍ: Koloským 3,15–17

15 A ve vašem srdci ať vládne pokoj Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. 16 Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. 17 Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.