Článek
PRVNÍ ČTENÍ: Jeremiáš 31,7–14
7 Toto praví Hospodin: „Radostně plesejte vstříc Jákobovi, jásejte nad tím, který je hlavou pronárodů, vzdávejte chválu, rozhlašujte: ,Hospodin spasil tvůj lid, pozůstatek Izraele.‘ 8 Hle, přivedu je ze země severní, shromáždím je z nejodlehlejších koutů země. Bude mezi nimi slepý a kulhavý, těhotná i ta, jež právě porodila. Vrátí se sem veliké shromáždění. 9 Přijdou s pláčem a s prosbami o smilování, já je povedu. Dovedu je k potokům, jež mají vodu, cestou přímou, na níž neklopýtnou. Budu Izraeli otcem, Efrajim bude můj prvorozený.“ 10 Slyšte, pronárody, Hospodinovo slovo, na vzdálených ostrovech oznamte toto: „Ten, který rozmetal Izraele, shromáždí jej, bude jej střežit jako pastýř své stádo.“ 11 Hospodin zaplatí za Jákoba, vykoupí ho z rukou silnějšího. 12 Přijdou a budou plesat na výšině sijónské, budou proudit k Hospodinově dobrotě za obilím, moštem a čerstvým olejem, za mladým bravem a skotem. Jejich duše bude jako zavlažovaná zahrada. Už nikdy nebudou tesknit. 13 Tehdy se bude v tanci radovat panna i jinoši a starci. „Jejich truchlení změním ve veselí, místo strasti jim dám útěchu a radost. 14 Duši kněží zavlažím tukem a můj lid se bude sytit mými dobrými dary , je výrok Hospodinův.“
DRUHÉ ČTENÍ: Janovo evangelium 1,1–18
1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. 2 To bylo na počátku u Boha. 3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. 4 V něm byl život a život byl světlo lidí. 5 To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. 6 Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. 7 Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. 8 Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví. 9 Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. 10 Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. 11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. 12 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. 13 Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha. 14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. 15 Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já.“ 16 Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. 17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. 18 Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.
KÁZÁNÍ
Dnes je první neděle občanského roku 2026 a druhá neděle po Vánocích v církevním roce. Za dva dny si křesťané budou připomínat tzv. Zjevení Páně neboli Epifanii, čímž končí vánoční období. Proto je možné stále číst vánoční texty, což prolog Janova evangelia nepochybně je, a zároveň si připomenout fenomén, který se k začátku roku neodmyslitelně pojí – novoroční předsevzetí.
Zde je deset nejčastějších novoročních předsevzetí, která si lidé dávají, tzv. novoroční desatero:
- Zhubnout (absolutní klasika a nejčastější cíl, pochopitelné po Vánocích).
- Více cvičit a zlepšit fyzičku (často spojeno s bodem 1).
- Jíst zdravěji (méně cukru a tučného, více zeleniny).
- Ušetřit více peněz nebo alespoň lépe hospodařit s financemi.
- Přestat kouřit.
- Naučit se novou dovednost (cizí jazyk, hra na nástroj).
- Trávit více času s rodinou a přáteli.
- Méně se stresovat (více odpočívat, dbát na duševní zdraví).
- Méně pít alkohol (často startuje akcí „Suchý únor“).
- Více číst nebo omezit čas na sociálních sítích.
Statistiky jsou ovšem v tomto ohledu poměrně neúprosné. Ačkoliv do nového roku vstupuje s odhodláním mnoho lidí, do cíle jich dorazí jen hrstka. Pro valnou většinu jsou tato předsevzetí spíše zbožným přáním. Výzkumy (např. z University of Scranton) naznačují, že pouze 8 % až 9 % lidí své novoroční předsevzetí skutečně dodrží a úspěšně splní. Zhruba 80 % lidí selže už během února. Zajímavost: Lidé, kteří si svá předsevzetí jasně sepíší, mají o 42 % vyšší šanci na úspěch než ti, kteří je nosí jen v hlavě.
Kdy to lidé nejčastěji vzdají? Nevěděl jsem, že pro to existuje anglický termín zvaný „Quitter’s Day“ (Den odpadlíků). Data z různých fitness aplikací a sociologické průzkumy ukazují, že tento den připadá nejčastěji na druhý pátek v lednu nebo obecně na období kolem 19. ledna. Takže ještě máme čas. To znamená, že většina nadšení vyprchá za méně než tři týdny. V tomto bodě se střetává prvotní motivace s návratem do plného pracovního procesu a rutiny, což vede k opuštění nových návyků.
Nyní učiním doznání. Mým každoročním předsevzetím už několik let po sobě je číst denně evangelickou publikaci Na každý den. A každý rok selžu právě tak cca kolem konce ledna. Problém je v tom, že jsem nedokázal mít vždy tu knihu u sebe, a když jsem pár dní vynechal, přestal jsem úplně. Letos jsem to ale vyřešil (snad). Publikaci jsem si koupil, celou jsem si ji oskenoval do formátu PDF a dal si ji do mobilu na plochu, abych ji měl stále po ruce. Tak uvidíme.
Důvodem, proč lidé svá předsevzetí brzy vzdají, je špatná strategie. Příčin neúspěchu je několik:
- Příliš obecné cíle: Předsevzetí „Chci zhubnout“ je příliš vágní. Mozek neví, co přesně má dělat. (Lepší je si stanovit: „Budu jíst zeleninu ke každému obědu“).
- Mentální nastavení „všechno nebo nic“: Lidé se snaží změnit celý život ze dne na den. Pokud jednou selžou (např. si dají cigaretu nebo vynechají trénink), mají pocit, že zkazili všechno, a vykašlou se na to úplně.
- Chybějící plán: Mít cíl je fajn, ale když nemáte plán, jak ho dosáhnout, k cíli nedojdete. Bez konkrétních kroků v kalendáři zůstává předsevzetí skutečně jen zbožným přáním.
- Nereálná očekávání: Snaha zhubnout 10 kg za měsíc nebo se naučit jazyk za pár týdnů vede k rychlé frustraci, protože výsledky neodpovídají vynaložené námaze.
- Lidé nevědí „PROČ“: Mnoho lidí si dává předsevzetí z tlaku okolí, ale ne z vnitřního přesvědčení. Pokud změnu ve skutečnosti sami nechtějí, nevydrží u ní.
Možná si říkáte, co to má společného se základem kázání (DRUHÉ ČTENÍ). Půjdu na to oklikou. Evangelista Jan napsal víceméně filosofické evangelium. Psal jej jako polemiku proti tehdejším Židům a gnostickým filosofům. Židům vadilo Ježíšovo božství, kdežto gnostikům vadilo jeho lidství. Jan oběma těmto táborům odpověděl větou: „Slovo se stalo tělem.“ Slovo, hebrejsky Dabar, kterým Bůh stvořil svět a kterým promlouval k prorokům. A toto Slovo–Dabar se stalo tělem, konkrétním člověkem, Ježíšem z Nazaretu. Podle židů i křesťanů, je hříchem, pokud člověk usiluje o to být Bohem, ale v Ježíšově případě je to naopak. V Něm Bůh usiloval o to stát se člověkem, a proto podle Jana židům nemusí vadit jeho božství.
Gnostickým filosofům Janovy doby naopak vadilo Ježíšovo lidství. Ve svém filosofování přišli na to, že vesmír vznikl a funguje na základě jednoho principu, kterému říkali Logos. Je to duchovní princip, který sjednocuje všechno se vším, dává všemu ve vesmíru smysl, je to i princip života, moudrosti a všeho rozumu, krásy a pravdy všech věcí. Filosofové se snažili tento Logos pochopit a porozumět mu především tím, že všechno hmotné či materiální potlačovali. Hmotu vnímali jako opak dobrého Logu. Hmota představovala zlo. A lidská tělesnost je hmotná. Proto jim vadila Ježíšova lidskost a zaměřovali se pouze na jeho duchovní rozměr. Logos se dá do češtiny přeložit jako Slovo. Proto Jan píše, že na počátku bylo Slovo (Logos), to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. Z tohoto Slova vznikl vesmír, život a všechno, co je. Jenže tohle Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Tím Jan myslí Ježíše. Boží duchovní Logos se stal hmotou – konkrétním člověkem Ježíšem. Tím pádem gnostikům nemusí vadit Ježíšovo lidství, když ho Bůh přijal za své. Tělesnost není zlá. Je také dobrým Božím stvořením.
Tudíž, milí filosofové, milí židé a milí křesťané současnosti, pokud chcete pochopit Dabar, Logos, Boží Slovo, snažte se pochopit Ježíše z Nazaretu. Snažte se pochopit, jak žil, jak jednal, co dělal a hlavně, co kázal. Ježíš kázal lásku. Podle něj je láska nejvyšším principem všeho. Z lásky vznikl vesmír, z lásky funguje, láska je základem všeho života a základem každého lidského života, včetně vašeho. Janovo vánoční poselství zní, že Bůh je láska a tento Bůh se stal člověkem. Ježíškem. A když se Bůh stal člověkem, jedním z nás, tak to znamená, že každý z nás je Božím dítětem. Jste jeho dcerami a syny. Chceme-li Boha chápat, žijme náš život na základě jeho principu lásky, která je skutečným světlem našeho života a jedinou pravdou, skrze kterou funguje celý svět.
A k tomu bych nás chtěl vyzvat, pozvat, vybídnout. Zkusme si dát jedno novoroční předsevzetí. Stačí jedno: Více milovat. A aby se nejednalo o příliš obecný cíl, zkuste být konkrétní. Třeba více milovat sebe, pokud to potřebujete. Nebo více milovat konkrétní osobu a dát jí svou lásku najevo. Nebo více milovat Boha. Udělat si na něj více času – modlitbou, meditací, solidaritou, čtením Bible, návštěvou kostela.
Pokusme se opustit nastavení „všechno nebo nic“. Pokud ve svém předsevzetí tu a tam selžete, odpusťte si. Nezdar neznamená, že to s láskou máme vzdát. Pokoušejme se o ni zas a znovu. I v tomto předsevzetí je dobré mít plán. I láska potřebuje plánování. Zkuste si dát do kalendáře konkrétní čas, kdy se budete své lásce věnovat. Ať už to bude Bůh, jiná osoba, nebo vy sami. Vztah potřebuje společný čas.
U budování vztahu je potřeba dát si pozor na nereálná očekávání. Žádný vztah nevznikne ze dne na den, ale vyžaduje úsilí, které trvá nějakou dobu.
Otázkou zůstává: „Proč?“ Proč máme více milovat v následujícím roce? Protože Bůh miluje nás. Proto můžeme jeho lásku k nám dávat najevo dál – zpět Bohu, jiným lidem i sobě samým.
Začal nám nový rok a pomalu nám končí Vánoce, oslavy narození Ježíše z Nazareta. Člověka, na kterém se naplnila všechna Boží předsevzetí daná Božímu lidu. Božího chlapce, který byl ztělesněním Boží lásky ke světu. Zkusme si dát jedno předsevzetí, že budeme v následujícím roce více milovat – nepřátele, sebe sama, bližní i Boha. Amen.
TŘETÍ ČTENÍ: Efezským 1,3–14
3 Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; 4 v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. 5 Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny 6 a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším. 7 V něm jsme vykoupeni jeho krví a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, 8 kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti, 9 když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal, 10 že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu. 11 On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání, 12 abychom my, kteří jsme na Krista upnuli svou naději, stali se chválou jeho slávy. 13 V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého 14 jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy.
