Hranice Ruska končí tam, kde poprvé dostane přes prsty

Pokud si podrobně projdeme ruské dějiny, tak zjistíme, že jsou nasáklé imperiální myšlenkou. A to už od samotného počátku ruské státnosti. Koneckonců slovo impérium mělo Rusko také v názvu, a to až do roku 1917. V této tradici pokračoval ještě agresivněji Sovětský svaz. Pouze v devadesátých letech přišla krátká pauza, která ale byla tak krátká, že ani nestojí za řeč. Na carskou a sovětskou tradici navázala brzy také současná Ruská federace.

Současní vládci Ruska

Po rozpadu Sovětského svazu to možná chvíli mohlo vypadat, že i ze samotného Ruska se může stát demokratický stát, který patří do Evropy. To by ovšem nesměli převzít moc v Kremlu lidé, kteří jsou bývalí aparátčíci KGB a baží po imperiální myšlence. Ti stejní lidé také v roce 1991 stáli na straně pučistů, kteří se snažili zvrátit všechny demokratické a dekomunizační proměny v Rusku.

Tato směska bývalých komunistů se těší i značné podpoře ruských obyvatel, protože v ruské státnosti je imperialismus hluboce zakořeněný. Nedokáží se od něj jednoduše odpoutat.

Alarmující seznam

Rusko svůj vliv neváhá vynucovat silou. Své o tom ví především sousedící státy, ale i státy tisíce kilometrů vzdálené. Když se podíváme do historie, jeho imperiální politika od roku 1917 je vskutku rozsáhlá. A co hůře, seznam stále narůstá:

Na Rusko platí jen síla

Zastavit ruské imperiální choutky může jen síla. Ukázalo se to ve válce s Finskem nebo v Afgánistánu. Tentokrát však záleží jen na nás, jestli Rusko zastavíme už na Ukrajině. Pokud to nedokážeme, hrozí, že budeme další na řadě. Pokud chceme vidět argument, stačí se podívat na sáhodlouhý seznam ozbrojených konfliktů, kde rusové vymáhali své zájmy.

Bylo také naivní si myslet, že Pobaltí a země střední Evropy už pro Rusko nejsou předmětem zájmu. Na vážnosti podobným myšlenkám dodávají i zprávy, že se Rusko připravuje na konflikt s NATO v průběhu následující dekády. Například estonské tajné služby varovaly, že posiluje svou válečnou produkci a hodlá zdvojnásobit sílu své armády u hranic s pobaltskými státy a Finskem. Pokud se navíc Rusko rozhodne zaútočit, udělá to dříve, než evropské státy stihnou přezbrojit své armády. Jen my určíme, kde budou končit hranice novodobého ruského impéria.