Článek
Na velebení bezstarostného života za minulého režimu má samozřejmě každý právo. Realita byla ale trochu jiná, než ve vzpomínkách bývalých soudruhů. Těm na spokojený život stačilo, aby jim to takzvaně správně politicky myslelo. Nešlo tedy o zkušenosti, intelekt ani vzdělání. Hlavní byla loajalita k vládnoucímu režimu.
Spokojenost v totalitě
Lidé, kteří chválí komunismus často zároveň popírají jeho zločiny. Jak vůbec někdo mohl spokojeně žít v režimu, který zavraždil 248 lidí v politických procesech a 200 000 jich zavřel do vězení za politické názory? O spokojenosti v komunistickém Československu vypovídá 450 lidí, kteří byli zabiti při pokusu přejít železnou oponu za životem mimo totalitu.
Dobrý kádrový profil jako základ
V současné době o úspěchu rozhoduje vlastní um. Za komunismu stačilo členství v KSČ a spolehlivý kádrový profil. Správné politické smýšlení bylo klíčové. Vzdělání a schopnosti nehrály příliš podstatnou roli. Vysokoškoláci a vědci v pozicích topičů nebo vrátných nebyli nic výjimečného.
Na vedoucí pozice tak místo odborníků nastoupili politicky spolehliví, ale nedostatečně vzdělaní a nekompetentní pracovníci. Dobrý kádrový profil převýšil i prohřešky z minulosti, jako třeba udavačství za protektorátu. Stačila „státní spolehlivost a oddanost myšlence lidově demokratického zřízení.“ Naopak děti nespolehlivých osob mohly na vysokou školu zapomenout. Byla jim předurčena podřadná práce, kde nemohly ohrozit lidově demokratické zřízení. Bývalí nepřátelé režimu teď díky tomu živoří z nízkých důchodů a bývalí straníci si pohodlně dožívají.
Průvod mládeže nesoucí obrazy Stalina a Gottwalda
Z prosperujícího státu zaostalý
Po druhé světové válce bylo Československo v mnohem lepší hospodářské situaci, než okolní státy. Patřili jsme mezi nejvyspělejší státy světa. To však netrvalo dlouho. Komunisté však nejdříve rozvrátili venkov ve formě kolektivizace. Sedlákům, kteří se po mnoho generací starali o svá hospodářství, je komunisté sprostě ukradli. Proti úspěšným se postavila lůza. Nezapomnělo se ani na šlechtu, továrníky nebo drobné živnostníky. Ti všichni přišli o veškerý majetek a často dožívali v nuzných podmínkách. Také by dnes chtěli zpět komunismus? Za pouhých pět let se tehdy ekonomika dostala z poměrně zdravého poválečného stavu na pokraj krachu.
Nikdo se pak nemohl mít výrazně lépe než ostatní, zato se mohli mít všichni průměrně špatně. To byl komunistický recept na úspěch a spokojený život. Výsledek přitom už známe. V žebříčku vyspělosti státu podle HDP jsme se dostali z prvorepublikového 17. místa na 65. místo v roce 1989.
Každý svého štěstí strůjce
Za komunismu byli lidé zvyklí, že se o ně režim postaral. Sice se nemohli mít o moc lépe, než většina ostatních, ale mohli se mít alespoň stejně špatně. V demokracii a tržním hospodářství se o sebe musí každý postarat sám. Můžeme se mít nadprůměrně dobře, přičemž dveře už neotevírá členství ve straně, ale vzdělání a tvrdá práce. Je možné také vycestovat a sbírat zkušenosti v zahraničí. Pokud však budeme čekat, až se o nás postará stát, nejspíš se dostaneme na sociální dno.
Limity, čeho můžeme dosáhnout si nyní tvoříme jen my sami. Je na nás, jestli se vydáme cestou nadávání u televize a stěžování si, jak se máme špatně. A nebo zda zužitkujeme své schopnosti a dovednosti pro lepší život.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Komunistick%C3%BD_re%C5%BEim_v_%C4%8Ceskoslovensku
https://cedmohub.eu/cs/cesko-je-v-prvni-padesatce-nejvyspelejsich-statu-sveta-ne-az-na-104-miste/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hospod%C3%A1%C5%99sk%C3%A9_d%C4%9Bjiny_%C4%8Ceskoslovenska
