Slavný americký generál George Patton: Rus je barbar a chronický opilec

Jeden z nejschopnějších a nejobávanějších generálů v historii americké armády, mistr bleskových tankových bitev a také hrdina Plzně. To byl americký generál George Smith Patton. U německé armády před ním panoval opravdový respekt. Nekompromisní přístup prosazoval i v případě boje proti komunismu a vlivu Sovětského svazu ve střední a východní Evropě. A to jej také možná stálo život.

Úspěch díky tvrdé disciplíně

George Patton pocházel z rodiny s vojenskou historií. Jeho dědeček i prastrýc bojovali a padli v Americké občanské válce. V dětství George trpěl dyslexií, ale díky tvrdé disciplíně dokázal svůj handicap překonat. Na konci prvního ročníku prestižní americké vojenské akademie ve West Pointu mu hrozilo vyloučení. V předposledním ročníku však už měl brilantní výsledky a stal se velitelem kadetů. Právě tvrdou disciplínu později vyžadoval i od svého mužstva.

Účastnil se olympiády i obou světových válek

V roce 1912 soutěžil v moderním pětiboji v rámci olympijských her ve Stockholmu, kde skončil pátý. Byl nasazen i do první světové války, kde mu naplno došla důležitost tanků na bojišti. V meziválečném období usiloval o jejich zařazení do americké armádní výzbroje. Jeho největší sláva však měla přijít ve druhé světové válce. V ní nejdříve zastával významné funkce během bojů americké armády v Severní Africe a při invazi na Sicílii.

Pattonovy stinné stránky

Patton byl velmi vznětlivý a při návštěvách polních nemocnic měl několik incidentů s tamními vojáky, kteří nebyli viditelně zranění. Takové vojáky považoval za simulanty a několikrát je fyzicky nebo slovně napadl. V srpnu 1943 například verbálně napadl vojína Ch. H. Kuhla za zbabělost, neboť vojín tvrdil, že se bojí dělostřelby. Vrchní nadřízený Dwight Eisenhower nařídil Pattonovi, aby se vojínovi omluvil. Média žádala pro Pattona dokonce vojenský soud. Ten se však nekonal, ale Patton byl zbaven velení armády a na deset měsíců mu bylo znemožněno vykonávat aktivní službu.

Mezi další slabé stránky tohoto svérázného generála patřila extrémní soutěživost, kdy například po svých mužích požadoval, aby dobyli Messinu dříve než britský polní maršál Montgomery.

Operace Fortitude

Dokud platil pro Pattona trest, díky kterému nemohl deset měsíců vykonávat aktivní vojenskou službu, využily jej alespoň tajné služby pro zmatení nepřítele. V rámci operace s názvem Fortitude byl tedy jmenován hlavním velitelem fiktivní invaze do Francie v rámci rozsáhlé dezinformační kampaně. Jeho neexistující armáda se měla vylodit poblíž Calais. Tato taktika se vyplatila a Pattonova neúčast na vylodění v Normandii 6. června 1944 Němce dokonale zmátla. Ti si díky tomu mysleli, že se v Normandii jedná jen o krycí manévr a hlavní vylodění má teprve proběhnout.

Návrat do aktivní služby

V červenci 1944 byla aktivována 3. armáda a Patton se stal jejím vrchním velitelem. Zde měl také přijít vrchol Pattonovy vojenské kariéry. Proslavil se zejména rychlým a agresivním postupem tankových vojsk, kdy obcházel hlavní centra odporu, aby minimalizoval čelní střety a ušetřil životy svých vojáků. Postupně takto obešel Paříž a osvobodil severní Francii. Jeho ofenziva se zastavila až u města Mety, kdy jeho armádě došly pohonné hmoty. Postupoval totiž tak rychle, že jej nestačili zásobovat.

Největší úspěch kariéry

Při postupu k Rýnu v prosinci 1944 pohotově stočil své síly do Belgie, kde zastavil německou ofenzívu v Ardenách. Díky tomu osvobodil z obklíčení elitní 101. výsadkovou divizi u Bastogne. Rychlost, kterou reagoval překvapila i jeho nadřízené. Vojenští historici tento počin považují za největší vojenský úspěch v kariéře George Pattona. I on sám nazval tento triumf svou největší bitvou.

V únoru 1945 se jeho vojska přesunula do Sárské pánve, ale řeku Rýn se jim podařilo překročit až 22. března (most u Remagenu získala 1. armáda 7. března). V Porýní a Falcku zajaly Pattonovy jednotky několik set tisíc německých vojáků.

Rychlý postup Německem

V únoru 1945 byla německá armáda již na ústupu. Patton pokračoval ve svém velmi agresivním postupu, za což jej někteří dokonce kritizovali. Velmi rychle dobyl Trevír, Koblenc, Bingen, Worms, Mohuč, Kaiserslautern a Ludwigshafen. Přitom jeho 3. armáda zabila nebo zranila 99 000 a zajala 140 112 německých vojáků.

Příkladem Pattonova přístupu bylo, když dostal rozkaz obejít Trevír, protože jeho nadřízení rozhodli, že k jeho dobytí budou potřeba čtyři divize. Když zpráva dorazila k Pattonovi, Trevír již padl. On prý poté jízlivě odpověděl: „Obsadili jsme Trevír dvěma divizemi. Chcete, abych ho vrátil nepříteli?“

Osvobození části Československa

Pattonova třetí armáda dostala rozkaz směřovat do Bavorska a Československa, protože velení očekávalo, že zde dojde k poslednímu útoku nacistických německých sil. Patton byl údajně zděšen, když se dozvěděl, že Rudá armáda obsadí Berlín, a cítil, že Sovětský svaz představuje hrozbu pro postup americké armády na Plzeň.

Když se dozvěděl o vypuknutí Pražského povstání, byl připraven a rozhodnut osvobodit také Prahu. Avšak Sověti byli rezolutně proti a vrchní velitel Eisenhower nedostal pro tuto operaci z Washingtonu politickou podporu. Kvůli Stalinovu politikaření tak povstání v Praze v dalších dnech zbytečně krvácelo. Pattonova 3. armáda byla nucena dodržet demarkační linii v trase Kraslice – Karlovy Vary – Plzeň – Rokycany – Písek – Netolice - České Budějovice - Linec.

Touha po dobytí Berlína

Kromě Prahy žádal Patton také o možnost dobytí Berlína, který mohl podle svých slov ovládnout za dva dny. Jeho žádost ale byla opět zamítnuta. Poté, co Patton konečně dosáhl zpustošeného města, napsal 21. července 1945 své ženě: „První týden poté, co ho (Berlín) obsadili, byly všechny ženy, které utekly, zastřeleny a ty, které neutekly, byly znásilněny. Kdyby mi to dovolili, mohl jsem ho (místo Sovětů) obsadit já.“

Odpor k Sovětům

Patton byl po skončení války otevřeným kritikem Stalina a hlasitým zastáncem osvobození Německa od komunistické agrese. Velmi dobře věděl o zvěrstvech, které Rudá armáda na dobytých územích páchala. Za tyto názory se jej západní mocnosti snažily odstavit. Patton se však tímto politicky motivovaným cirkusem opovrhoval.

Stále stejně tvrdě vystupoval proti Rusům jako americký svědek jejich brutality během války i po ní. Když jej například nadřízení nutili usměrnit své tehdy pobuřující vyjadření na tiskové konferenci, přišel tam, ale jen své původní vyjádření zopakoval. Veřejně například prohlásil, že Amerika bojovala se špatným nepřítelem - s Německem místo s Ruskem. Nikomu tehdy ještě nedocházelo, jak prozřetelný Patton byl.

Účast na denacifikaci Německa

Patton chtěl být po skončení války v Evropě nasazen také v Tichomoří proti Japonsku, což mu nebylo umožněno. Kvůli tomu se pak cítil nadbytečný a do svého deníku si zapsal: „Skončila další válka a s ní i moje užitečnost pro svět.“ Byl ale jmenován vojenským guvernérem Bavorska, kde vedl svou třetí armádu v denacifikačním úsilí. K Němcům jako voják vyjadřoval respekt a odmítal jejich dehonestaci. Také si posteskl, že pomohl zničit jediný polomoderní stát v Evropě, aby ho Rusko mohlo celý pohltit.

Odstavený na vedlejší kolej

Později byl Patton za své názory odstaven zcela na vedlejší kolej. Vykonával jen kancelářskou práci, když dohlížel na sbírku armádních záznamů v Bavorsku. Později se ale rozhodl, že opustí svůj post a do Evropy se už nevrátí, jakmile odjede na vánoční dovolenou. Chtěl se poradit se svou ženou, jestli bude pokračovat v armáda doma v USA, nebo odejde do důchodu.

Nešťastná dopravní nehoda

V prosinci 1945 chtěl Pattonovi zvednout náladu náčelník štábu, generálmajor Hobart Gay, a tak jej pozval na lov bažantů poblíž Speyeru. Když Patton cestou pozoroval opuštěná auta u silnice, řekl: „Jak je válka hrozná. Pomyslete na tu spoušť.“ O chvíli později se jeho osobní limuzína v malé rychlosti srazila s americkým armádním nákladním autem. Posádka vyvázla téměř bez zranění, pouze Patton se udeřil do hlavy tak nešťastně, že si zlomil dva krční obratle a vážně si poranil míchu, kvůli čemuž ochrnul od krku dolů. Zemřel 21. prosince v nemocnici v Heidelbergu na plicní embolii. Po události se ale také objevily spekulace, zda v této nešťastné události nemají prsty sovětské tajné služby. Rusům ostatně Patton pořádně ležel v žaludku.

Pattonův odkaz

Těsně jeho smrti se v Evropě začala dávat naplno do pohybu komunistická mašinerie, před kterou na sklonku života tak usilovně varoval. Po skončení války byly jeho názory ve vítězné euforii považovány za kontroverzní. Už za pár měsíců se však ukázalo, jak prozřetelná a pravdivá byla jeho slova o Rusku. Na místě nacistického Německa se objevil stejně nebezpečný soupeř - Sovětský svaz.