Článek
Když si připomínáme naše válečné hrdiny, většinou jde o letce RAF nebo vojáky 1. československého armádního sboru. Opomíjíme však fakt, že na území meziválečného Československa mělo svůj přirozený domov také tři a půl milionů Němců. Ti po zabrání Sudet Hitlerem získali říšské občanství a ať už dobrovolně či nedobrovolně stanuli na druhé straně fronty. Všichni navíc nebyli přesvědčení nacisté nadšeně pochodující se zdviženou pravicí.
Největší tankové eso pocházelo z Československa
Jednou z takových osobností byl Kurt Knispel. Výjimečně zručný automechanik, který se díky své profesi dostal až k řízení tanků. Ve své vojenské kariéře se vyznamenal až sebevražednou odvahou. Byl známý jako skvělý střelec a bouřlivák. Proslavil se ale také lidským přístupem, kdy ušetřil sovětské tanky kvůli přítomnosti civilistů nebo se zastal týraného vězně. Také proto si jej i přes obří bojové úspěchy jeho nadřízení nikdy neoblíbili.
Pocházel z Jesenicka
Kurt se narodil 20. září 1921 v Salisfeldu, tehdejší německé osadě na Jesenicku, která je dnes známá pod názvem Salisov a je součástí Zlatých Hor. Už tehdy bylo částečně rozhodnuto o jeho budoucí dráze, protože zdědil lásku k technice a autům od svého otce, který pracoval v automobilové továrně.
Jako mladý byl Kurt Knispel oblíbeným členem party trempů, kteří podnikali túry po Jeseníkách. Obliba k technice ho přiměla ke studiu automechanika. Po záboru Sudet se tak jako všichni jejich obyvatelé stal oficiálně Němcem. K tomu je hnal i zákon o „Opětovném sjednocení sudetoněmeckých území s Německou říší“, který nikomu nedával na výběr. Kdo by odmítl, stal by se na nyní už německém území nechtěným vetřelcem. Coby branec tak byl později přidělen k tankům, což navždy ovlivnilo jeho osud.
Město Zlaté Hory, jehož součástí je bývalá osada Salisov, rodiště Kurta Knispela.
Pravou tvář války poznal brzy
Brzy po dokončení tankového výcviku byl vyslán do útoku na Sovětský svaz. Prvních bojových zkušeností se dočkal v létě 1941 v oblasti kolem Minska a Smolenska. Prvního vítězství s tankem PzKpfw IV. dosáhl zanedlouho, kdy 25. srpna 1941 na vzdálenost 800 metrů zničil sovětský tank T-34. A dokázal to s 75mm kanónem, který nebyl vzhledem k nepříznivým balistickým vlastnostem vůbec určen k boji s obrněnou technikou protivníka.
Už v červenci téhož roku se ale tento slezsko-německý tankista dostal poprvé do problémů. Jeho tank dostal zásah od protitankového děla a Knispel se jen se štěstím vyhnul zranění. Ten stejný den ale přišel o kamaráda Hanse, který byl zabit na hlídce. Kurt se pak nahlas modlil za celou jednotku.
První tank Kurta Knispela - PzKpfw IV.
Neváhal se zastat vězně
Knispel si nezaslouží obdiv jen za svou odvahu v bitvách, ale také v soukromém životě. Při přesunu přes Krakov si všiml, jak jeden z německých vojáků nevybíravě žene k pochodu muže v pruhovaném obleku. Kopal do něj a tloukl jej pažbou a když tento nebožák padl na zem, následovala další snůška ran. Knispel na mladého vojáka vystartoval. „Na něco takového se nebudu koukat, a ještě držet hubu.“
Budoucí tankové eso seskočilo z vagónu a rozběhlo se směrem k mladíkovi s puškou. „Stůj, ty dobytku!“ zařval na něj z dálky. „Co chceš, prcku?“ dostalo se mu pohrdavé odpovědi. „Hned uvidíš,“ zařval Knispel, postavil se těsně před vojáka a zpříma se mu díval do očí. Dostali se do fyzické potyčky a voják chtěl zvednout zbraň. Knispel mu ji však vytrhl a rozmlátil o kolejnici. Knispela kvůli tomuto incidentu později hledala vojenská policie, ale vyvázl bez trestu, protože se jej zastal velitel oddílu.
Obsluhoval i slavné Tigery
Když se situace na východní frontě po porážce u Stalingradu zhoršovala, začaly se šířit zvěsti o novém zázračném tanku. Ten pro boji a zimou sužované tankisty znamenal novou naději. Knispel byl jedním z těch, kteří tuto novou zbraň dostali do rukou. A vedl si s ní vskutku mistrovsky.
Jeho hvězdná hodina s tímto těžkým tankem nastala čtvrtý den bitvy u Kurska. Rychle po sobě zničil čtyři sovětské tanky a během následujícího pronásledování proti němu vyjely dva další. Než si stačili sovětští tankisté uvědomit nastalou situaci, jeden tank hořel. Druhý Knispel vyřadil během pár sekund, když na jeho Tiger otáčel věž. Mimo to ještě Knispel stihl dovézt do bezpečí několik mužů z posádek zničených tanků. Jeho jednotka doslova „hasila frontu“ a její renomé rychle rostlo. Na konci dne měl dvacet zničených sovětských tanků a měl velký podíl na počátečních úspěších Německa.
Tank Tiger I patřil mezi nejobávanější tanky své doby. Na snímku na bojišti u Kurska, které se zúčastnil se stejným strojem i Knispel.
Zachoval se rytířsky
Slavný voják s 50 uznanými zničenými tanky byl známý nejen svým střeleckým umem a bouřlivou povahou, ale také rytířským přístupem k nepříteli. Ten jeho spolubojovníci později popsali například na zajímavé situaci během mnoha střetnutí při ústupu od července do září 1943.
Během průjezdu kolem vesnice Osvec spatřil dvě T-34, které kryly skupinu pěchoty. Na první pohled lehký cíl. Knispel si ale najednou všiml, že tyto sovětské tanky odváděly do bezpečí také zástup civilistů. Německé Tigery jely v zákrytu a stačilo jen začít střílet. Kvůli přítomnosti civilistů ale tankisté v čele s Knispelem pokračovali dál bez výstřelu a Sověti vesničany bezpečně odvedli.
Jeho cesta skončila na Moravě
Když se válka chýlila ke konci, vyfasoval Kurt Knispel nový typ tanku Tiger II, tehdejší výkvět německého průmyslu. V Maďarsku s ním zaznamenal několik fantastických zásahů na vzdálenost přes tři kilometry a byl úspěšný i proti velké přesile. Po dalších těžkých bojích si však Knispel dlouholetému kamarádovi Alfrédu Rubbelovi posteskl: „Tohle je naše labutí píseň.“
A měl pravdu. Jeho prapor měl už pouze pět strojů. Své poslední vítězství Knispel vybojoval ráno 29. dubna 1945, pouhých devět dní před podpisem německé kapitulace. Byl to jeho 168. zničení stroj. Mělo to být u Božic na bývalém československém území. Tam také dostal jesenický patriot zásah střepinou do hlavy, na jehož následky zemřel. Během téže bojové akce údajně zemřel i Knispelův velký kamarád, Feldwebel Skoda z dalšího Tigeru II, který přispěchal umírajícímu tankistovi na pomoc.
Po válce dlouho nebylo jasné, kde je Kurt Knispel pohřben. Přišli na to až badatelé, 68 let po skončení války. Hrob našli za hřbitovní zdí v obci Vrbovec na Znojemsku. Kurt Knispel tam byl pohřben se skupinou dalších 15 německých vojáků.
Hrob Kurta Knispela v Brně, kam byly jeho ostatky přeneseny. Nyní už odpočívá na důstojném místě.
Zaslouží si naši vzpomínku
Kurta Knispela nemusíme obdivovat, ale zaslouží si vzpomínku. Svět totiž není černobílý a rozhodně neplatí, že každý německý voják byl nutně zloduch. Někoho semlel osud, jiní zase cítili povinnost bojovat za svou zemi i přes vládu diktátora. I v řadách nepřítele se ale našli lidé, kteří projevili neobyčejné hrdinství v boji, a přitom si i v těžkých válečných chvílích udrželi lidskost. Přesně takovým člověkem byl Knispel. Možná proto nakonec zůstal ve stínu dalších slavných německých tankistů, jako byl Michael Wittmann nebo Otto Carius.
Ani přes uznání bojových výkonů těchto německých vojáků bychom ale neměli zapomínat, že i oni byli součástí mašinerie, která zapříčinila smrt milionů lidí. Zaplatil na ni nakonec životem i sám Knispel.
Zdroje:
https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/kurt-knispel-nejuspesnejsi-tankista-2-svetove-valky.A210118_150826_vojenstvi_mla
https://hnonline.sk/style/tech/657476-bojovy-klenot-wehrmachtu-aj-vzdorovity-rebel-tankove-eso-kurt-knispel
https://www.info.cz/po-praci-lifestyle/kurt-knispel-nejvetsi-tankove-eso-wehrmachtu
