Článek
V tomto období, tedy od března 1945 již Sověti nezadržitelně postupovali na české území z Ostravska a od Bratislavy. Především v Karpatech a u Ostravy probíhaly velmi težké boje, kde množství sovětských vojáků nepochybně projevilo velké hrdinství. Často také zaplatili svým životem. Zde se však objevuje první problém. A to ten, za koho vlastně Sověti bojovali.
Sověti platili životem za nesvobodu
Svým životem totiž neplatili za svobodu. Sovětský svaz nikdy žádnou svobodu nepřinesl a ani neuznával. Josif Stalin byl přinejmenším srovnatelně nebezpečný diktátor jako Adolf Hitler a také dlouhou dobu jeho spojenec. Má na svědomí až 8,7 milionu obětí. Koneckonců byli dlouhou dobu spojenci. Ve druhé světové válce se Stalin zapojil do boje proti nacismu, až když musel. Dokud krvácely jiné státy jen nečinně přihlížel a Polsko si dokonce s Hitlerem rozdělil.
Když už byl však Stalin donucen s Hitlerem bojovat, byl připraven provést svůj klasický politický kalkul. Druhou světovou válku využil k rozšíření sovětského svazu a komunismu. Stalin chtěl Evropu obsadit a podrobit, ne osvobodit. Mezi Hitlerem a Stalinem se nejednalo o žádný ušlechtilý souboj dobra se zlem. Šlo o zápas dvou zločinných diktátorů, kteří prosazovali svou zvrácenou ideologii a plánovali ovládnout celý svět. Při bestiálním chování obou z nich nelze z úcty k obětem říci, kdo z nich byl horší.
Molotov podepisuje německo-sovětskou smlouvu o neútočení. Za ním je vidět Ribbentrop a Stalin
Pravda, která se komunistům a Rusům nehodí
Za komunismu panovala snaha tuto nechvalně známou část ruské historie ututlat. V současném Rusku se to děje obzvláště často dosud. Proto je potřeba si připomínat, že sovětské osvobození nebyla jen radost a šeříky. Spíše ztělesňovalo novou okupaci. Vojáci Rudé armády se chovali jako na dobytém území, ne jako v osvobozené zemi.
Své o tom vypovídá také to, když Sověti úmyslně nechali nacisty utopit v krvi Varšavské povstání nebo nedovolili Spojencům, aby osvobodili Prahu a ulevili tamním povstalcům. Kořist se totiž nedělí. A podle tohoto pravidla se SSSR řídil, když tvrdě trval na dodržení domluvené demarkační linie.
Demarkační linie v roce 1945
V řadách SSSR bojovali různí vojáci
Tak jako vždy a všude i v Sovětské armádě se našli dobří vojáci se vzornou bojovou morálkou, kteří se zcela neztotožňovali s politikou Josifa Stalina. Koneckonců po boku Rudé armády bojovalo i nemalé množství Čechoslováků. Druhá věc však je, že velkou část z nich tato zkušenost vyléčila od obdivu k Rusku. Později si toho obzvláště všímali komunisté, kteří tyto válečné pamětníky sovětských poměrů popravovali nebo zavírali na dlouhé roky do vězení.
Na kritičnost ke komunismu doplatil například Heliodor Píka. Ten v navíc v průběhu války varoval Edvarda Beneše, že SSSR neusiluje o svobodné Československo, ale o diktaturu proletariátu. Toto varování ale nemělo na servilní politiku Beneše vůči Sovětům žádný vliv. Píka byl po únoru 1948 odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán. O milost pro něj nepožádal ani jeho spolubojovník Ludvík Svoboda, v té době už věrný sluha komunistické mašinerie.
Prvenství Rudé armády ve znásilňování
Rudá armáda měla oproti ostatním vojskům, které bojovaly proti Německu, většinou jen nepříjemná prvenství. To hlavní je počet znásilnění (nejen) německy mluvících žen. Předpokládá se, že od začátku osvobozování Polska dohromady znásilnili až 2 000 000 žen. Ženy byly masově znásilňovány gangy několika desítek vojáků, někdy až 15krát. Neváhali zneužívat i dívky ve věku osmi let.
Sovětští vojáci v Berlíně
Po celá desetiletí vlády komunismu byla tato fakta omlouvána, jako pomsta za krutost německé armády na území SSSR, kde zahynulo za války přes 20 milionů lidí. Tyto činy jsou však neomluvitelné a podobné výmluvy navíc lehce vyvratitelné. Vojáci Rudé armády totiž znásilňovali také české, polské a sovětské ženy. Dokonce i ty, které byly propuštěné z koncentračních táborů.
Tyto zločiny dosáhly tak obludných rozměrů, že neunikly ani pozornosti západních spojenců. Například hrdina západní fronty, generál George Patton uvedl: „První týden poté, co ho (Berlín) obsadili, byly všechny ženy, které utekly, zastřeleny. A ty, které neutekly, byly znásilněny. Podle toho, co jsem viděl, nemám zvláštní touhu Rusům rozumět. Kromě toho, abych zjistil, kolik olova nebo železa je třeba k jejich zabití. Rus si neváží lidského života. Je to barbar a chronický opilec.“ Podobné zločiny samozřejmě páchaly i jiné armády, ale v násobně nižším měřítku.
Rudou armádou zmasakrovaní Němci ve východním Prusku, nesoucí známky po znásilnění, 1945
Alkohol, vraždy a krádeže
Sověti vynikali také v dalších násilných činnostech. Zejména pak jednotky které přicházely v dalších sledech. Fanaticky hledali alkohol a pili dokonce líh, ve kterém byly naloženy exempláře v muzeích. Přímo na ulici odebírali také hodinky nebo kola. Často docházelo i k rabování, například po obsazení Brna prý nebyl jediný obchod nebo sklad, který by nebyl rudoarmějci vykraden. Pro nic z výše uvedeného neváhali ani střílet.
Nesmíme zapomínat
Kromě oslavování sovětských zásluh bychom si tedy také měli připomínat zločiny a zvěrstva, které zde spáchali. Rudá armáda totiž nepřinesla svobodu, ale násilí a komunismus. A právě politický zločin ve formě instalace komunistického proletariátu byl tím nejhorším. Bylo to v důsledku více než 40 let morálního i ekonomického úpadku, ze kterého se vzpamatováváme dosud. Přitom stačilo málo a vše mohlo být úplně jinak. Pattonova armáda byla v době vypuknutí Pražského povstání podstatně blíže než Sověti. Pokud by tehdy západní spojenci Prahu osvobodili, dost možná by byl poválečný vývoj jiný. Stalin si však uvědomoval, co je v sázce a trval na osvobození Prahy Rudou armádou. Následky už známe…
