V Malém Háji se vrátili k rudým praktikám. Německé náhrobky naházeli za hřbitov

Naprostou neúctu k zemřelým projevili zástupci města Hora Svaté Kateřiny, pod které spadá osada Malý Háj. Poškozené náhrobky sudetských Němců byly naházeny na hromadu za hřbitovní zeď. Akt se měl odehrát už koncem roku 2022, ale jeden z občanů na to upozornil až nyní. Tyto praktiky demolování hřbitovů a nulové úcty k zemřelým byly přitom typické spíše pro doby minulého režimu.

O hřbitovy v Sudetech máme povinnost pečovat

Jako kdyby nestačilo, že stále nebyla odčiněna zvěrstva, která na sudetských Němcích páchali zástupci české lůzy a Rudá armáda. Namísto stavby plnohodnotných a důstojných pietních míst některé obce neváhají zničit místa posledního odpočinku lidí, o jejichž hroby už se často nemá kdo starat a jejichž potomky jsme nespravedlivě vyhnali z domovů. Jaká by asi byla reakce, pokud by se stejně přistupovalo k židovským hřbitovům?

Péče o hřbitovy dávných sudetoněmeckých spoluobčanů je povinností nejen morální, ale také smluvní. Česká republika se zavázala, že bude německé hroby udržovat, zachovávat uctivou památku na zemřelé a ctít náboženské vnímání hřbitovů jako svatého pole. A to z hlediska kulturně-historického, architektonického, uměleckořemeslného obsahu a projevu kulturní jedinečnosti krajiny. K tomuto závazku byla vydána i příručka pro obce, kterou se zřejmě zastupitelé města Hora Svaté Kateřiny rozhodli ignorovat. Rezignovali tím také na základní morální zásady civilizovaného světa.

Dříve šlo o prosperující obec

Malý Háj (německy Kleinhan) je osada poblíž města Hora Svaté Kateřiny. Nejstarší písemná zmínka o Malém Háji pochází z roku 1549, kdy byla oblast kolonizována osadníky z Vestfálska. Idylický, ale náročný život v této horské osadě trval až do konce druhé světové války. Poté i do tohoto zapomenutého koutu dorazila česká zvůle. Zástupci agresivní lůzy zde dokonce v červnu roku 1945 zavraždili 8 německých obyvatel. Všichni sudetoněmečtí občané byli později vyhnáni a jejich domy vyrabovány a soustavně demolovány. Z původní zástavby se tak dochoval jen kostel s farou a několik domů, které dnes slouží především k rekreaci.

Obyvatelé Sudet dnes nemají pouto ke krajině

Sudetští dosídlenci se chovají i po desítkách let k tamní krajině jako k dobytému území. Mají k ní naprosto nulový vztah a chybí i jakékoliv kulturní pouto. Opět se projevuje, že po druhé světové válce mířila do vylidněných Sudet většinou jen společenská spodina, která chtěla snadno nabýt majetky. Někteří domy jen vyrabovaly, jiní zůstali. Následky ale sklízíme dosud - vysoká nezaměstnanost, největší podíl exekucí nebo nejvyšší podpora extrémistů a populistů. Pro Česko by bylo nejlepší, kdyby šla kapitola vyhnání Němců jednoduše vystřihnout z dějin. Je to smutný příběh o tom, jak jsme vytrhli miliony lidí z rodného kraje a dokázali zruinovat do té doby prosperující oblasti.