Článek
Můj nedávný článek „Jak si Rusko opravdu stojí ve světě? Srovnání platů, důchodů i geografie“ se setkal s poměrně velkým ohlasem. Tak jsem se rozhodl přidat ještě druhý díl. Tentokrát se podíváme, jak si Rusko stojí ve světě z hlediska kvality života. Kvalita života se samozřejmě měří obtížněji než třeba HDP či nejrůznější geografické údaje.
Chtěli byste umřít v 64 letech?
Je to komplexnější, subjektivnější a celkově daleko hůře postihnutelná veličina. Ale možnosti tu jsou. Oblíbeným a nejčastěji používaným nástrojem pro poměřování kvality života je tzv. Index lidského rozvoje HDI (Human Development Index).[1] Tento index kombinuje údaje o průměrné délce života, délce vzdělávání a bohatství dané země. Jak si kdo stojí podle dat z roku 2022? První je Švýcarsko před Norskem a Islandem. Rusko je až 56. za zeměmi jako je Uruguay, Chile, Turecko. Říkáte si, jak je na tom ČR? Jsme 32. těsně za Estonskem. Když se podíváte, jaké státy jsou před námi, není to tak špatné, ale je jasné, že bychom mohli být klidně o deset příček výš.
Index HDI využívá jako jedno z kritérií délku dožití a u toho se můžeme klidně zastavit. Kolik se tedy v průměru dožívají lidé v Rusku? Průměr(ženy i muži): 69,36 let; ženy: 74,77; muži: 64,21.[2] Rusko je v délce dožití 134. na světě! Dost mizerný výsledek vzhledem k ekonomické úrovni. Na číslech z Ruska vás možná zaráží obrovský rozdíl mezi dožitím mužů a žen (tzv. gender gap) a je to tak. Gender gap je totiž v Rusu druhý nejvyšší na světě. Tak zatímco Rusky jsou s těmi skoro 75 roky takový světový průměr, tak 64 let u mužů je u nějaké trochu vyspělé země skutečně nevídané číslo. Je to dokonce méně než v Eritreji a Rusku tak vyneslo 149. místo! Čím to je? Hlavní faktor je alkoholismus a další neřesti jako kouření a drogy. Pro srovnání: Nejvyšší dožití je v Honkongu – průměr (ženy i muži): 85,49 let; ženy: 87,90; muži: 83,20), další v pořadí je Macao, následované Japonskem. ČR (77,37; 80,60; 74,30) je až 49. a před námi jsou státy jako Čina, Thajsko nebo Chile. Můžeme se utěšovat tím, že třeba USA je až deset míst za námi na 59. místě – inu, kola, hamburger a placené zdravotnictví nejsou asi recept na dlouhověkost.
Pojďme od zdraví ke štěstí. I to se dá měřit. Existuje totiž tzv. Zpráva o světovém štěstí (World Happiness Report).[3] Ta zjišťuje dotazníkovým šetřením, jak jsou lidé v jednotlivých zemích spokojení. Tradičně vyhrávají skandinávské státy. V aktuálním reportu[4] je první Finsko před Dánskem a Islandem. ČR je 18. a Rusko je až 72.
Sedm vražd stačí, drahoušku
Pozor, přichází obrat od štěstí k neštěstí. Existuje totiž přirozeně i statistika sebevražd.[5] Rusko je s 21,6 sebevraždami na 100 000 obyvatel jedenácté nejhorší na světě. Pro srovnání, ČR je s 9,5 sebevraždami 79. Když už jsme u těch násilných konců života, nesmí chybět vraždy. Tato statistika totiž dost vypovídá o bezpečnosti v jednotlivých zemích.[6] Smutný primát drží Jamajka s 53 vraždami na 100 000 obyvatel. Rusko má 6,8 vraždy na 100 000 obyvatel, což je sice jen o málo horší než USA (6,4 vraždy), ale na evropské poměry je to extrém. Ve většině evropských zemí dochází k 0,5-1,5 vraždám na 100 000 obyvatel ročně (ČR: 0,8).
Bavíme-li se o kriminálních nešvarech, nesmí samozřejmě chybět korupce. Ta se sice špatně měří a odhaluje, ale přesto existuje Index vnímání korupce (Corruption Perceptions Index).[7]K jeho metodice sice existují výhrady, přesto se ale široce užívá. První (tzn. nejnižší míra korupce) je v Dánsku následovaném Finskem a Novým Zélandem. Rusko je na chvostu – 141. místo. Než se ale začnete smát Rusům, tak pozor. ČR je až na 41. místě za zeměmi jako Kapverdy, Bhútán či Botswana. Ach jo!
Z čísel je zřejmé, že Rusko nějaký ráj na zemi zrovna není, jak se nám občas někdo pokouší namluvit. Dle dat o štěstí obyvatel a vysokého počtu sebevražd to tak nejspíš vidí i sami Rusové. Z českého pohledu je ale dobré říci, že v Indexu vnímání korupce či průměrného věku máme tedy taky co dohánět. Protože žádný objektivní důvod, proč bychom nemohli být v mezinárodních srovnáních hned někde za Finskem, neexistuje. Asi nemáme tak dobré politiky, ale my si můžeme – na rozdíl třeba od Ruska a dalších zemí – ve svobodných volbách vybrat jiné.
Post scriptum - ceny
V diskuzi pod prvním dílem se stále objevovaly námitky, že platy a důchody o ničem nevypovídají, pokud neuvedu ceny. To není úplně pravda. Spoustu zboží stojí všude přibližně stejně. Třeba mobil, počítač, hudební nástroj, foťák, určitý typ auta, ale třeba i letenka. I všechno spotřební zboží Made in China a třeba dovezené ovoce a potraviny. Ceny celé řady výrobků se navíc odvíjejí od cen na komoditních burzách. Rusko navíc není zrovna velký producent spotřebního zboží. V diskuzi pod předchozím dílem měli někteří čtenáři neustálou potřebu řešit ceny základních potravin. K tomu je dobré doplnit informaci, že v civilizovaných a bohatých zemích tvoří výdaje domácností za potraviny jen kolem 10 % celkových výdajů.[8]
Zajímá vás Rusko a postsovětský prostor? Pár tipů, koho v médiích a na sítích sledovat a co si třeba přečíst. Další tipy prosím pište do diskuze pod článkem a nezapomeňte hlasovat v anketě úplně dole.
Michael Romancov - politický geograf (FSV UK)
Libor Dvořák – novinář a překladatel
Tomáš Glanc – rusista a literární historik
Ondřej Soukup, Josef Pazderka a jejich výborný podcast Na východ!
Vojtěch Boháč – novinář, politolog
Pár knih
ZUBOV, Andrej Borisovič, ed. Dějiny Ruska 20. století. Praha: Argo, 2014-2015.
SOROKIN, Vladimir Georgijevič. Telurie. Příbram: Pistorius & Olšanská, 2014.
SOROKIN, Vladimir Georgijevič. Den opričníka. Překlad Libor Dvořák. Příbram: Pistorius & Olšanská, 2009.
ALEXIJEVIČOVÁ, Světlana. Doba z druhé ruky: konec rudého člověka. Překlad Pavla Bošková. Příbram: Pistorius & Olšanská, 2022.
[8] https://www.destatis.de/EN/Themes/Countries-Regions/International-Statistics/Data-Topic/Tables/BasicData_HouseholdExpFood.html
