Článek
Na Prahu se nám dnes valí traktory. V Bruselu rozmetají zemědělci hnůj na náměstích a ve Francii či Polsku masivně blokují silnice a dálnice. Zemědělci jsou zkrátka nespokojeni se zemědělskou politikou EU. Nechci zde rozebírat aktuální protesty, ale zamyslet se nad samotným kořenem dnešních problémů, a to systémem zemědělských dotací v rámci tzv. „Společné zemědělské politiky.“
Obsese EU zemědělstvím aneb jak to všechno začalo
Možná vám taky přišlo divné, proč se ta EU tolik zaobírá zemědělstvím. Kořeny této obsese jsou hluboké a sahají až do počátků samotné unie k Římské smlouvě z roku 1957. Evropa nebyla v padesátých letech potravinově soběstačná, což byl vážný problém. V paměti navíc byly hladové roky světové války. A tak se zrodila „Společná zemědělská politika“ s logickým cílem shora pomocí dotací a administrativních intervencí motivovat zemědělce k vyšší produkci a dosáhnout soběstačnosti. V kontextu doby jistě logické a správné rozhodnutí a nejen to, také velice efektivní. V průběhu 60. let zemědělská produkce v Evropě vystřelila vzhůru a stali jsme se nejen soběstační, ale začaly se hromadit přebytky. Asi byste čekali konec příběhu ve smyslu, že cíle byly splněny, dotace a administrativní kontrola zastavena. Jenže to se nestalo a příběh pokračuje až do dneška a není zdaleka takový sukces jako první část. Byrokratický aparát začal tentokrát řešit co s přebytky. Zrodily se nám kvóty a různá nařízení a poplatky za pěstování či nepěstování různých plodin, a taky vývozní subvence (čili dotace na vývoz přebytků kamkoli pryč z EU). Ty subvence například „zaplatily“ export obrovských přebytků zmraženého kuřecího masa do Západní Afriky. Tam nenasytilo hladovějící Afričany, ale zlikvidovalo místní slibně se rozvíjející drůbežářství.[1]
Nedotujme soukromý business! Zemědělství je podnikání jako každé jiné
V posledních letech jde do zemědělství v EU kolem 60 miliard euro, což je skoro 40 % rozpočtu EU! V ČR jde na dotace do zemědělství přes 40 miliard korun! Prostě pořádné balíky peněz. A ty jsou získány z našich daní a jdou do soukromého podnikání, protože zemědělství nic jiného není. Je to business jako každý jiný, a navíc ne zrovna efektivní a nějak důležitý (viz poslední oddíl tohoto textu).
Nemůžu si pomoct, ale přišlo by mi prostě nejlepší dotace do zemědělství úplně zrušit v celé EU. Jasně definovat pravidla, co se v oboru smí a co ne (použití pesticidů, zacházení se zvířaty, postupy při zacházení s půdou atd.), a to i pro dovezené potraviny, a nechat zbytek na zemědělcích, spotřebitelích a trhu. Ušetřené peníze by bylo daleko lepší dát na vědu, výzkum, špičkové technologie a taky třeba na vybudování opravdu funkční sítě rychlovlaků napříč EU. V Bruselu by měli řešit, aby šlo dojet 320kilometrovou rychlostí vlakem bez přestupu z Prahy do Paříže nebo Bruselu. Ne jak mají být zakřivené okurky a kolik má dostat farmář z Horní-Dolní za to, že letos vyseje řepku a ne ječmen.
A jen na okraj, ono zemědělství není vůbec výjimkou. Všemožných dotací směřujících do velkých firem (např. inovativní linka na tousťák) je spoustu. Jejich seškrtání by bylo daleko logičtější způsob snížení rozpočtového deficitu než třeba škrty ve školství.[2]
Zemědělství je docela marginální součást ekonomiky a bude hůř
Zemědělství požírá sice více než třetinu rozpočtu EU, ale vytváří jen 1,4 % HDP! V ČR je to podobné. Zemědělství tvoří jen 1,8 % našeho HDP a pracuje v něm 125 tisíc lidí.[3] Pro srovnání: jen společnost Škoda Auto s 36 tisíci zaměstnanci vytváří 5 % našeho HDP. A třeba takových ajťáků už máme v ČR 160 tisíc, tedy více než zemědělců.
A bude hůř. Technologický pokrok zemědělství v budoucnu nejspíše dále marginalizuje. Setí, sklizeň, postřiky a další práce budou zanedlouho provádět autonomní stroje (traktory a kombajny bez řidiče). S budoucím rozšířením masa a mléka z laboratoří, kdy se bude maso pěstovat čisté bez hormonů, antibiotik, pesticidů v krmivech, a hlavně bez utrpení zvířat a s minimální spotřebou vody a surovin, význam zemědělství dál upadne. Jestliže dnes se nadpoloviční většina ploch využívá pro živočišnou výrobu (pěstování krmiv, pícnin atd.), s rozšířením umělého pěstování masa tohle odpadne, nemluvě o s tím spojeným snížením produkce hnojiv a pesticidů.[4]
Evropské peníze určené na zemědělství mají také za cíl „zachránit“ venkov (tzn. udržet tam lidi). Problém je, že na venkově už teď moc lidí žít nechce. Trend přesidlování do velkých měst bude pravděpodobně dále akcelerovat bez ohledu na to, jak to v Bruselu naplánují. V takové Kanadě či Austrálii žije drtivá většina lidí ve velkoměstech, ničemu to nevadí a v obou zemích je životní úroveň dost nad průměrem EU. Možná by bylo lepší přesměrovat evropské peníze na rozvoj venkova spíše na bytovou výstavbu ve velkých městech, kde lidé opravdu chtějí žít, zato bytů se nedostává.
Nezapomeňte hlasovat v anketách úplně dole.
[2]https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-glosa-kde-setrit-zruste-dotace-a-je-po-problemech-230084
[4]https://www.seznamzpravy.cz/clanek/maso-z-laboratore-ma-svetlou-budoucnost-investori-do-nej-nalili-miliardy-154940
Další zdroje a články
Historie zemědělské politiky EU
Zajímavé články k dnešnímu protestu
