Článek
Kdo si myslí, že biatlon znamená jen klidné běžkování a občasnou střelbu, ten Ondřeje Mánka (21) neviděl při ostrém závodě. „Tepovka vylítne k dvěma stům, a já mám třicet vteřin na to trefit pět terčů – přitom sotva popadám dech,“ popisuje zjednodušeně realitu atraktivního zimního sportu, který ho zaujal před deseti lety. Pochází ze šumavské vesnice a zprvu trénoval jen se vzduchovkou po dědovi, střílel gumová zvířata na dvorku. Dnes je juniorským reprezentantem, testuje meze fyzické i psychické odolnosti a k tomu sbírá úspěchy v online světě.
„Rodiče do mě investovali neskutečné peníze i čas. Kdybych chtěl sportovat méně nákladně, zkusím možná fotbal. Jenže v biatlonu začíná výbava zbraní minimálně na desítkách tisíc a než se dostanete do reprezentace, leží to často na rodině,“ vysvětluje. Sám přiznává, že bez takového zázemí by lyže a malorážku brzy odložil. Jeho cesta připomíná pohádku o moderním střelci – z neotesaného kluka, který se styděl říct i „dobrý den“, se stal stabilní člen reprezentace a spolehlivý parťák. Tedy obvykle. „Mívám speciální talent zakopávat o vlastní nervozitu. Někdy jedu na start závodu a najednou zjistím, že jsem si na hotelu zapomněl nasadit zásobníky,“ krčí rameny.
Na trénincích je vše nacvičené takřka do detailu: od nastavení pušky, která se musí korigovat podle směru větru, až po zvládání tepové frekvence. „Za pár vteřin musíte zklidnit dech a zastřílet nejlépe pět z pěti. V tréninku to bývá hračka, ale závodní psychika dělá divy,“ líčí. V letních měsících zátěže běhá i 25 kilometrů v kuse, v zimě pak lítá od konce listopadu do března po vrcholných akcích. Tam hrají roli i peníze: světový pohár se vyplatí, jenže prokousat se tam vyžaduje roky dřiny. „Dobří biatlonisti si klidně vydělají pár milionů za sezónu, ale stále je to menší zlatý důl než fotbal. Hlavně je potřeba mít solidní výkony,“ připomíná.
Jeho jméno však vzbuzuje ohlas i jinde. Na Instagramu Ondřej Mánek oslňuje zhruba 85 % ženského publika a neschází přiznání, že mu do zpráv píše řada nových známých. „Kdysi jsem kvůli dohadům na vesnické škole nevěděl, jak se s tlakem okolí poprat. Teď si jedu svoje, a asi i proto tu mojí upřímnost lidi berou,“ vysvětluje. Právě díky sociálním sítím má vyšší příjem, než by mu zatím přinesl běžný plat sportovce. „Někdy buduju brand, jindy prodávám vlastní kolekci oblečení, a do toho občasný sponzor. Je to zábavné, i když nechci polevit v tréninku.“
Pikantní historky? Podle Mánka k mládí patří. Ačkoliv přiznává, že biatlonové kempy nejsou žádná show ve stylu americké univerzity. „Jsme v lese, chybí čas i energie. ‚Menší uvolnění‘ přijde po sezoně. Ale většina z nás drží určité meze,“ směje se. Vrcholový sport ho naučil kromě disciplíny i tomu, že tělo někdy řekne jasné „ne“. „Když jste na maximu, erekce je to poslední, co vás napadne. Chcete hlavně dobít pětku,“ žertuje.
V závěru ale volí vážnější tón. „Někdo si řekne, že vyběhnout do kopce se zbraní na zádech je šílenost. Pro mě je to drsná, ale krásná cesta. Sezona je dlouhá, pětadvacet až třicet závodů, spousta přejezdů. Člověk klidně zapomene i docenit rodiče, co obětovali tolik času, nebo realitu, že bez týmu není nic. Ale pořád věřím, že mám před sebou skvělé roky. Když tahle generace dožene slavná jména Ondry Moravce či Gábiny Soukalové, bude to teprve jízda,“ uzavírá odhodlaně.
Celý rozhovor s Ondřejem Mánkem najdete na YouTube kanálu Jakuba „Koťáka“ Kotka nebo si jej můžete poslechnout přes Spotify či další podcastové platformy. V bonusovém dílu na HeroHero pak biatlonista prozrazuje, jak zvládá nečekané zážitky před startem, proč mu půl roku chyběla energie na cokoliv intimního i které projekty mimo sport chystá. Pokud se zajímáte o český biatlon či jen o mladé odhodlané talenty, je Ondřejovou radou jediné: „Nebát se klopýtnout a taky si umět odpočinout. Všechno ostatní přijde s časem.“
