Článek
Když někdo řekne „Balkán“, většina z nás si vybaví neúnavnou energii, vášnivou hudbu a pořádnou porci cibule se sádlem. Přesně tohle prostředí formovalo i Annu Marii Puric, třiadvacetiletou herečku a influencerku se srbskými kořeny, která se uprostřed Česka cítí stejně doma jako pod žhavým balkánským sluncem. V EasyCastu s moderátorem Jakubem Kotkem vypráví o své zálibě v poznávání kultur, roli psychoterapie a také o tom, jak by reagovala rodina, kdyby si založila účet na OnlyFans.
„Upřímně by mě rodiče nejspíš vydědili,“ směje se mladá herečka, která přiznává, že mentalita jejího srbského dědečka se v lecčems s tou českou míjí. Vzpomíná, že u nich doma je tradičním jídlem kupříkladu chléb se sádlem, doplněný o kopu syrové cibule a česneku, což je pro leckoho kombinace se zážitkem na celý den. Balkánská výchova je podle ní tvrdší, přímočařejší a může ostře narazit na současné trendy volnosti či influencerství. „Děda by prý radši, kdybych prodávala burek, než dělala sociální sítě,“ krčí rameny.
Z terapie na jeviště
Anna Marie se však nenechává zviklat. V rozhovoru popisuje, jak hledala sama sebe skrze psychoterapii. Trápil ji syndrom vyhoření a pocit, že musí všem vyhovět a přitom zvládat tunu povinností. „V jeden den člověk stihne pět věcí, ale tu jedinou nejdůležitější odkládá. A pak má dojem, že zklamal,“ vypráví. Právě psycholog jí pomohl nastavit si hranice, rozdělit úkoly a uvědomit si, že tempo moderního života i vliv sociálních sítí vedou k chronickému stresu. „Otevřeně se o tom mluví málo. Beru to jako součást života, kterou nechci tajit,“ dodává.
Cestu k herectví přitom nevidí jako nárazový nápad. Už dřív jí imponoval koncept Masterclass, platformy, kde hvězdy jako Samuel L. Jackson radí začínajícím hercům. „Díky němu jsem pochopila, že učit se dá i online. Člověk sleduje scénu, pak mu mentor ukáže chyby, nasměruje emoce. Je to překvapivě funkční,“ vysvětluje. Když se pak naskytla příležitost hrát ve filmu Banger, neodmítla. „Zjistila jsem, že i když nemám vystudovanou konzervatoř, můžu z toho mít upřímnou radost. Dál se učím a věřím, že jednou budu patřit mezi dobré herečky.“
Zamilovaná do humoru
Vztah s Danem, který je sám populární tvůrce obsahu, ovšem na veřejnosti neprobírá do hloubky. „Jedeme spolu třeba do Francie na festival, tam zařídí něco šíleného a já se dojmu. Mám ráda, že je sebereflektivní – když se něco stane, promluvíme si a řešíme to. Rodina, to je pro mě nejdůležitější hodnota. Děti teď neplánujeme, ale bavíme se o nich, protože jsme spolu proto, že se milujeme,“ přiznává. Na otázku, zda se nestydí za drobné výměny názorů, odpovídá, že domácí hádky nechce pouštět na veřejnost. I nabídku jít společně do „Detektoru lži“ odmítli. „Co je soukromé, to si strážím. Řešit to před kamerami by ničemu nepomohlo,“ říká rozhodně.
A co má v plánu dál? Nejspíš dalších pár cest, nejlépe do exotiky, avšak nikoliv na divoké poznávací toulky, ale opravdu odpočinout. „Koreu jsme proběhli s foťákem jako o život. Člověk vidí jiný svět a nestíhá vnímat vůně, chutě, realitu. Teď si chci lehnout na pláž a prostě vypnout,“ usmívá se. Pro fanoušky zůstane aktivní na sítích, jen bude citlivěji dávkovat, co si nechá pro sebe.
Na závěr se vyjadřuje k tomu, co ji dělá nejšťastnější: „Vlastní klid. Když se neporovnávám s ostatními a nenechám si diktovat, co bych měla dělat. Trochu snyderovského stylu: bejt v pohodě se sebou. Tehdy i lidské vztahy a práce plynou samy.“ Jedno malé tajemství však zůstává: Anna Marie totiž přiznala okouzlení Petem Davidsonem, americkým komikem s pověstí lamače srdcí. Čím ji zaujal? „Je to snad tou kombinací humoru a svéráznosti. Já prostě miluju vtipný chlapy…,“ uzavírá s úsměvem.
Celý rozhovor můžete vidět na YouTube kanálu Jakuba „Koťáka“ Kotka nebo poslechnout v audio verzi na Spotify či dalších platformách. V obsáhlejším střihu na HeroHero Anna Marie odkrývá, jak se Dan tváří na fiktivní „rodinné“ plány, proč by ji balkánská babička hnala, kdyby dělala OnlyFans, a co cítí, když se na pódiu promění v postavu z filmu. Svobodně se projevovat, žít a tvořit – v tom vidí Anna Marie Puric cestu, i když ji mnohdy stojí dost pevné vůle a úsilí. Nechce jen nakrmit sociální sítě, ale hlavně pečovat o duši, kterou dlouho objevovala i díky terapii. Jak to půjde dál? Rozhodně prý nečekejme obyčejný klid. Bez drobných bouří by to v balkánské krvi prý ani nebylo ono.
