Článek
Vypadá jako bláznivá sázka: vyrazit do Spojených států bez peněz, spoléhat na stop a přízeň cizích lidí. Přesto se Vojtovi Pecharovi, který si říká „Mullet na Tripu“, podařilo projet trasu od New Yorku až po Kalifornii, aniž by z vlastní kapsy utratil jediný dolar. „Pojištění a letenka byly předem zaplacené, ale tři měsíce v terénu? To už bylo jen o malých darech od lidí, občasné práci a hlavně o odvaze,“ vysvětluje.
Dobrodružství začalo nočním příletem na newyorské letiště – s krosnou, hamakou a trochu idealistickým snem. „Potřeboval jsem se dostat z letiště na Manhattan, kde jsem měl u kamarádova známého domluvenou první noc. Už to byla výzva, ale pomohla mi rodina, s níž jsem se seznámil v letadle. Měli stejnou cestu taxíkem, tak mě vzali s sebou,“ vzpomíná Vojta. Tím však končil komfort. Dál následovaly desítky dnů, kdy spal pověšen v hamace na stromech, sjížděl dlouhé úseky s kamioňáky i podezřelými důchodci, anebo hledal, kam si pověsit přístřešek, aby ho v noci nepřepadl hladový medvěd.
Nejvíc ho překvapila vstřícnost obyčejných Američanů. „Jakmile člověk řekne, že je z Evropy a stopuje prostě pro radost, tak to nechápou – a chtějí pomoci. Někdo dal dvacet dolarů, jiný pozval na oběd a další nabídl noc na gauči. Po pár týdnech jsem na účtu náhodně nasbíral asi 600 dolarů, aniž bych je žádal,“ popisuje. Přesto se naučil šetřit každou bankovku – aby mohl koupit jídlo, nebo si dopřát pauzu v levném motorestu během prudkých dešťů. „Stop je nevypočitatelný. Někdy mi zastavil šílený stařík, jindy díky policistům, kteří se nade mnou slitovali. Kdybych měl platit autobus, přišel bych o kouzlo cesty,“ usmívá se.
„Nejnebezpečnější? Asi když jsem po setmění viděl v lese dvě zářící oči. Mohlo jít o medvěda. Měl jsem pepřák, ale netušil jsem, jestli by mi to k něčemu bylo. Naštěstí stačilo klidně vycouvat,“ dodává s tím, že skutečný strach si v cestách nedovoluje – i proto, že stopování na dálku není pro slabé povahy. V USA se navíc v některých státech nesmí stopovat vůbec, jinde hrozí zastavení Highway Patrol. Vojta se tak nejednou ocitl v situaci, kdy ho nikdo nechtěl vzít i pět šest hodin. „Stačilo věřit, že dřív nebo později někdo zastaví.“
Obdiv vzbuzuje taky jeho schopnost natáčet a stříhat videa. „Všechno dělám jen na iPhonu nebo malou 360 kamerou. Spím venku, ráno nabiju telefon v kavárně nebo u benzínky a sestříhám krátký reel. Postupně z toho roste příběh, který chci na dalším tripu rozvinout třeba do plnohodnotného seriálu na YouTube,“ plánuje. Mullet – nápadně střižený účes – se tak stal nejen jeho poznávacím znamením, ale i značkou, kterou sledují tisíce lidí.
Zastavil letadlo, svezl se veteránským autem Viper, ochutnal vyhlášené pivo Bud Light (které pro Čecha „není pivo“), ale hlavně potkal generaci lidí, kteří mu potvrdili, že Amerika stále umí být přívětivá. „Prý jsem blázen, ale naučil jsem se, že bez otevřených dveří a otevřené mysli bych nezažil nic. A stačí tak málo: zvednout palec, zeptat se neznámého, nebo se usmát ve frontě na kafe. Pak se dějí věci samy,“ uzavírá.
Celou epizodu s Vojtou „Mullet na Tripu“ sledujte na YouTube kanálu Jakuba „Koťáka“ Kotka i poslouchejte v podcastových aplikacích. V bonusové části na HeroHero pak zjistíte, jak se v USA stopuje letadlo, co dělat, když v noci kolem hamaky krouží medvěd, a proč je někdy lepší svěřit se „pomatenému“ dědovi než zůstat sám v pustině. Pokud se nebojíte, inspirace na další dobrodružství právě začíná.
