Článek
Jirka Mádl nikdy neplánoval, že bude hercem. Jeho snem byl hokej, ale osud, jak už to bývá, měl jiné plány. Ve chvíli, kdy mu bylo osmnáct a zvažoval budoucnost, přišel casting na Snowboarďáky. „Byl jsem pořád spíš hokejista než herec a bral jsem to jako takové letní dobrodružství,“ vzpomíná. To, že se film stane kultovní záležitostí, a že mu navždy změní život, si tehdy neuměl představit.
Nezapomenutelná sauna a „první“ zkušenosti
Na natáčení přitom nebylo nic romantického, i když fanoušci film vnímají jako bezstarostnou komedii. Jedna ze scén, která se zapsala do historie, ho navíc zastihla v době, kdy byl podle svých slov „ještě panic“. „Bylo to zajímavý. Hrál jsem s holkama, který měly o několik let víc zkušeností, a přitom jsem byl ten, kdo měl ve filmu vypadat jako borec,“ směje se. „Ale když jste ve scéně, kde na vás svítí reflektory a za kamerou je dalších deset lidí, není to úplně sexy zážitek.“
Mnohem horší situace ale přišla při jedné kaskadérské scéně. Při natáčení scény, kde do nich někdo pálí rachejtle a oni skáčou do sněhu, se mu málem změnil život. „Skočil jsem a dopadl tak, že jsem hlavu zabořil jen pár centimetrů od železné tyče, která koukala ze sněhu. Kdybych se trefil, mohlo mě to klidně probodnout,“ popisuje s mrazem v hlase. „Byla to klika. Velká klika.“
Z rebela uznávaným filmařem
Mádl ale nebyl jen herec, který si užívá pozornost. Vždy měl blízko k psaní a režírování. „Já nejsem klasický herec, který by chodil na konzervatoř, měl to naplánované odmala a pak se přes castingy dostal do televize. Prostě se to stalo. A já si uvědomil, že bych mohl umět i něco jiného než hrát,“ vysvětluje.
Jeho první scénář k filmu „Pojedeme k moři“ napsal během studií v New Yorku. „Bylo to v době, kdy jsem měl pocit, že bych měl udělat něco, co mě bude bavit naplno.“ Snímek byl úspěšný a Mádl se postupně přesunul k režii a psaní. Jeho nejnovější kniha „Přitažlivost planety Krypton“ ukazuje, že ho zajímá hlubší práce s příběhem a emocemi. „Některé postavy jsou inspirované lidmi, které znám, ale žádná není čistě autobiografická. Lidi se v tom ale poznávají, což mě vlastně baví.“
Hledání vlastní cesty
Když se dnes ohlédne zpátky, říká, že jeho kariéra byla jedna velká improvizace. „Nebyl žádný plán. Prostě jsem se dostal k filmu a pak jsem se v tom začal rozkoukávat. Ale ono to asi mělo být. Když něco děláte rád a dává vám to smysl, cesta se nějak najde sama,“ uzavírá.
Jirka Mádl se z kultovního Snowboarďáka stal uznávaným režisérem a autorem. Ale jeho specifický smysl pro humor mu zůstal. „Jestli bych šel znova do Snowboarďáků 2? Hele, to bych se musel podívat do zrcadla a zvážit, jestli ještě vypadám na gympláka,“ směje se.
