Článek
Během 18. a 19. století se svět začal měnit jako nikdy předtím. Probíhaly revoluce, boje států za nezávislost, a to všechno za doby technického pokroku, který se každým dnem dotýkal více společenských vrstev.
Do takového období se 22. ledna 1788 v Londýně narodil George Gordon Byron. Významný start-up své umělecké kariéry ale rozhodně neměl. Rodina se kvůli jeho otci, Johnu „Mad Jacku“ Byronovi, dostala do finanční tísně.
Dětství strávil hlavně venku, podobně jako naši rodiče a prarodiče, na rozdíl od nás, internetových dětí.
Oblíbil si plavání i jízdu na koni. Toulky přírodou mu byly později inspirací pro několik děl, nejen básnických. Nebo byly přímo tím spouštěčem k psaní?
Horko nad hadrovým papírem
Poezii se jako mladý a nadějný student začal věnovat během studií na Trinity College v Cambridge, uznávané univerzitě dodnes.
Ve svých 19 letech napsal svou první sbírku básní s názvem Hours of Idleness, kterou můžeme přeložit jako Hodina zahálky. Většinou se tam objevují témata mládí, lásky a vlastenectví. U kritiků ale neobstála, a tak do časopisu Edinburgh Review otiskli negativní recenzi.
Proto se o dva roky později rozhodl vydat „odbojnou“ báseň English Bards and Scotch Reviewers, jejíž název můžeme přeložit jako Angličtí básníci a skotští kritikové. Povedlo se mu napsat satirické, velmi ostré dílo proti kritikům a jiným romantickým autorům. Toho později litoval, a tak svou útočnou báseň o tři roky později stáhl. To lze považovat za pomyslnou tečku přestřelky britských literátů.
Sláva Byronovi!
Ani to mladého Byrona neodradilo od psaní a postupně začal vydávat zpěvy své nejvýznamnější básně Childe Harold's Pilgrimage, kterou u nás známe jako Childe Haroldova pouť, na níž pracoval celkem šest let. Velmi rozsáhlý epos vypráví o mladém šlechtici Childe Haroldovi, který je znechucený společností a svým prázdným životem, a proto se vydává na cestu po Evropě, kde hledá smysl existence.
Vydání prvního zpěvu mu zajistilo ohromnou slávu, kterou nejspíš nečekal.
Jednoho rána jsem se probudil a zjistil, že jsem slavný.
Psal opět inkoustem na papíry vyrobené ze starých hadrů ze lnu a bavlny, které se používaly před rozšířením dřevitého papíru.
Nová země, (ne)klid, (ne)mír, ale šťastné shledání
Krátce poté se přestěhoval do Itálie. Vystřídal města jako Benátky, Ravenna, Pisa či Janov. Tam se po několika letech setkal s přáteli, manželi Shelleyovými. Od posledního vidění ve Švýcarsku u Ženevského jezera uběhlo asi pět let, takže se určitě měli o čem bavit. Možná o hororovém románu Frankenstein, který Mary Shelley mezitím vydala.
S Percym Bysshem Shelleym se náš George Gordon Byron zapojil do aktivit proti rakouské nadvládě v Itálii.
Zkrátka doba nepokojů v literatuře i politice…
Hrdinou na vlastní kůži
V roce 1823 se vydal do řeckého města Missolonghi, odkud finančně podporoval řeckou armádu v boji za nezávislost proti Osmanské říši. Pomáhal také s organizací vojenských operací, i když vojenské zkušenosti neměl. Byl ale respektován a považován za vůdčí osobnost.
Než se pustil do samotného střetu, zemřel 19. dubna 1824 ve svých 36 letech na horečku vyvolanou infekcí, která se v té době ve vlhkém a teplém prostředí rychle šířila.
Pro Řeky představoval George Gordon Byron jakýsi symbol odhodlání a ochoty bojovat za svobodu druhých.
Smrt Evropana, který bojoval za řeckou nezávislost, vzbudila v evropských státech zájem podpořit Řecko v jeho cestě k vítězství. A toho dosáhlo proti Osmanské říši o pět let později.
Zdroje:
Článek byl napsán s využitím AI Copilot.
