Co je to digitalizace a proč ji ČR potřebuje?

Stručně a velmi zjednodušeně by se digitalizace dala definovat jako efektivní delegování některých úkonů na stroje a technologie. Digitalizovaný proces tedy není proces, ve kterém pracovníkovi úřadu dáte místo papírového formuláře počítač a necháte jej to samé zapisovat do PDF. Je to naopak nutnost onoho počítače s PDF a úředníka s mizernou přidanou hodnotou zcela anulovat. V případě digitalizace dochází k náhradě lidské síly celou sítí programem řízených procesů, které minimalizují počet interakcí s člověkem. Není třeba se obávat ztráty pracovních příležitostí – ve všech oborech se pro dané zaměstnance najde efektivnější využití. A jak může digitalizace vypadat v praxi? Například při konání správního úkonu si zadá přímo občan do ověřené datové schránky co chce, systém jej ověří a požadovaný úkon potvrdí. Existence takového úkonu se pak zapíše do příslušných registrů automaticky, a občan přímo ve svém portálu změnu uvidí. Digitalizace je ve vyspělém světě zcela přirozeně se vyvíjecí záležitostí, a měla by být v mnoha případech naprosto samozřejmá. Jedním z nejvýznamnějších benefitů digitalizace je výrazná úspora času, lidských zdrojů, energie, pohonných hmot, šetrnost vůči životnímu prostředí i úspora hardwaru a softwaru, který by v nedigitalizovaném procesu ovládali lidé. Běžným občanům pak k vyřízení řady náležitostí z domova postačí zkrátka jen internetové připojení.

Zkuste si představit, že jedete autem, a potká vás běžná silniční kontrola. V případě digitalizovaného procesu zadá policista údaje z vašich dokladů do systému, kde díky vzájemnému provázání všech příslušných databází zjistí stav vašeho řidičského oprávnění, údaje o registrační značce vozidla, splnění STK nebo pojištění – zcela tedy odpadá nutnost předkládání řidičského průkazu nebo malého technického průkazu. Digitalizace může také díky platformám, jako je Bank ID (přihlašování a ověřování prostřednictvím internetového bankovnictví) také značně usnadnit a zrychlit proces prokázání totožnosti při většině správních úkonů. Podobným způsobem lze také zautomatizovat a zdigitalizovat proces pořizování fotografií nebo biometrických údajů pro doklady totožnosti nebo cestovní doklady, řadu žádostí je v „digitalizovaných zemích“ možné vyřizovat plně z domova přes internet.

Digitalizací se tedy v této souvislosti rozumí proces, při kterém dochází k výrazné redukci osobního řešení spousty záležitostí na nejrůznějších institucích, a k přesunu těchto procesů do online prostoru. Součástí digitalizace je například provoz datových stránek, možnost podávání online žádostí všeho druhu, vyplňování nejrůznějších formulářů na internetu, nebo online přístup k údajům, k jejichž získání byla původně nezbytná osobní návštěva dané instituce.

Ministerstvo vnitra České republiky zveřejnilo v červnu roku 2019 na svých webových stránkách zprávu o tom, že pod vedením ministra Jana Hamáčka spouští a vylepšuje projekty eGovernmentu. V ČR je již několik let v provozu například Portál občana, jehož prostřednictvím si občané mohou zjistit údaje o svých řidičských průkazech, zařídit takzvanou eObčanku, ověřit údaje z živnostenského rejstříku nebo zařizovat nejrůznější záležitosti. „Digitální Česko může být skutečná revoluce, která však není zadarmo. Jen v příštím roce potřebujeme na jeho zavádění 1,7 mld. Kč, s čímž Ministerstvo financí zatím bohužel nepočítá. Bez nich se ale nikam nepohneme,“ stojí ve zmíněném prohlášení. Podle zjištění sdružení Rekonstrukce státu z počátku února roku 2021 však digitalizace nepostupuje tak, jak bylo původně přislíbeno. „České nastavení digitalizace státu se zásadně liší od postupu úspěšně digitalizujících se států, jako je Estonsko, Dánsko, Velká Británie nebo Německo. Tam obvykle centrální úřad či autorita řídí, motivuje celý proces digitalizace, předává potřebné know-how úřadům a vzájemně sdílí dobré i špatné zkušenosti. Tyto úřady zaměstnávají 100 až 900 lidí podle velikosti státu. A to nám v ČR velmi chybí,“ říká Michal Bláha, zakladatel Hlídače státu a garant Rekonstrukce státu. Kritice čelí zejména nedostatek dostupných služeb a prakticky nulová informovanost veřejnosti o možnostech jejich využívání. Experti kritizují také malé množství zveřejněných dat – podrobnou zprávu si můžete přečíst například zde.

Podle aktualizované zprávy z konce ledna roku 2021 je Portál občana “ branou k elektronickým službám státu, samoobslužným místem pro bezpečnou a důvěrnou komunikaci mezi občanem a státem”. Ověřovací provoz Portálu občana byl spuštěn v létě roku 2018, a občané si jeho prostřednictvím mohou přes  internet zjistit své bodové hodnocení řidiče, založit si datovou schránku, zařídit si živnostenské oprávnění nebo si obstarat výpis z Rejstříku trestů či živnostenského rejstříku. Portál občana slouží také k získání informací z katastru nemovitostí, přístupu k eReceptu nebo třeba k aktivaci notifikací o platnosti dokladů. K Portálu občana je možné přihlásit se pomocí eObčanky, přihlašovacího jména a hesla, nebo třeba pomocí datové schránky, služby mojeID a dalších.

V oblasti digitalizace je vždy na čem pracovat. Některé země ve světě již podnikají kroky ke komplexní digitalizaci státní správy, která s sebou nese řadu různých výhod. Díky elektronické identifikaci, elektronickému podpisu a sdíleným digitálním registrům se značně zjednodušuje komunikace mezi jednotlivými institucemi i mezi institucemi a občanem, a naprostá většina záležitostí je proveditelná z domova na dálku. Jako země s velmi dobře zvládnutou digitalizací je často uváděno Estonsko.