Článek
Obyčejný pracující nezasažený kulturními spory či hodnotami maloměstských elit v takovém činu spatřuje náznaky jindy nedosažitelné spravedlnosti. Proč ale představitelé slušnějších a lépe zaopatřených vrstev nechápavě odsuzují podporu obviněného Luigiho Mangioneho? Zdá se, že je průměrný člověk opět začíná zajímat.
Zajímají se, ovšem ne tak, aby se racionálně snažili pochopit příčiny tohoto kolektivního uvědomění. Spíše si pomalu a sobecky uvědomují svoji zranitelnost a křehkost oslavovaného ekonomického systému. Jak praví staré přísloví „Fuck around and find out“.
Spojené státy americké, kde si za zdravotnické služby platíte sami, je přitom pro nás, postsocialistické „východní Evropany“, opakem onoho idealizovaného amerického snu. Přesto lepší lidé přehlížejí tento fakt a ignorantsky si odmítají nastudovat každodenní realitu průměrného Američana. Deník N nebo Seznam Zprávy nám tak přináší překvapující zjištění, že v USA po někom chtěli za rentgen 200 tisíc korun. Zlomená ruka pak stojí kolem 60 tisíc korun. Operace zlomené nohy dokonce až milion korun. Navíc se úplně v klidu může stát, že onemocníte rakovinou a pojišťovna vám přestane hradit léky.
Omlouvat vraždu a adorovat vraha je v demokratické společnosti nepřípustné. Tečka. Nechápu, jak se někdo může romantickým pohledem dívat na týpka, co zabil "evil" šéfa nějaké společnosti. Je to na úplně stejné úrovni jako adorovat nácka, co ukopal Roma kvůli barvě kůže.
— Jakub Zelenka (@jakubzelenka) December 13, 2024
Jiní ve jménu demokracie odsuzují zmiňovanou adoraci. Mainstream se jednoduše diví, proč lidé heroizují a chválí čin Luigiho Mangioneho. Stále více tak vyvstává fakt, že mainstream ve skutečnosti nereprezentuje nikoho, ale jen sám sebe. Možná je čas, aby jeho představitelé padli na dno. Bude to proces nutný nejen k pochopení této davové psychózy. V opačném případě dopadnou jako dekadentní elita Kapitolu z Hunger Games. Propadnou se ještě hlouběji do své uzavřené reality a se strachem umírajícího člověka budou chtít zabránit jakémukoliv narušení jejich blyštivé a bezstarostné bubliny.
Ať už byla podle vyšetřovatelů motivace Luigiho Mangioneho jakákoliv, povedlo se mu vytvořit trhlinu v hranici společenských tříd, skrze níž na sebe jejich zástupci po dlouhé době pohlédli. „Viděli jsme děsivé, podivné obrácení rozzlobených a vyšinutých lidí,“ řekl v reakci na tuto skutečnost ředitel Chief Executive Leadership Institute na Yaleově univerzitě Jeffrey Sonnenfeld. Uvidíme, za jak dlouho se jim povede tuto trhlinu zacelit. Do té doby však může tato akce a reakce sloužit jako jisté varování před možným nadcházejícím datem spotřeby našeho jediného a nezlomného systému.
Článek původně vyšel na Studentských listech.
