Článek
Nekonečně vyspělejší Západ se nabízí jako velmi lukrativní destinace i přes vysoké ceny alkoholu (Německo zachraňuje zchudlého východního turistu svým Pfand systémem) a paradoxně díky nižším cenám potravin, než jaké máme u nás doma. Copak si o takových cestovatelích myslí například právě Němci? Mají na nás vůbec náladu?
Zkusme se zamyslet a zapojit trochu empatie. Co si myslí část Čechů o drahých ukrajinských autech parkujících v ulicích českých měst? Většině to sice může být buřt, ale vždy se najdou tací, kterým vadí pohled na „válečnou“ SPZ vezoucí se na milionovém SUV německé výroby. Zášť je potom docela pochopitelná. Zvlášť v situaci, kdy se mezi obvykle zbídačenými uprchlíky objevují jedinci, co si namísto obrany těžce zkoušené vlasti mohou docela snadno zachránit život díky zvýšené mobilitě, získané značným množstvím peněz.
U nás se přeci neválčí, tak co by proti nám mohli skopčáci mít?
Shodou náhod jsem letos s přáteli navštívil bavorský Mnichov a stala se z toho vskutku poučná cesta. Nabytá zkušenost praví, že německý pohled na východoevropskou mládež (rozuměj sousední české výrostky) není zcela růžový. Během jedné situace (kterou jsme si však zavinili sami) nám bylo sděleno, že v Česku očividně nemáme zákony a vlastně bychom neměli v Mnichově co pohledávat. Další příhoda se odehrála v tamním MHD, kdy jsme se mezi sebou bavili česky a všimla si nás dvojice turecky vypadajících Němců sedící na opačné straně autobusu. Zničehonic začali nadšeně řvát melodii L’Amour Toujours, v SRN na různých místech zakázané písně. Co je ale divného na hudbě o lásce? Přivlastnila si ji totiž německá mládež v reakci na migrační krizi spolu s textem „Ausländer raus, Ausländer raus, Deutschland den Deutschen, Ausländer raus“, což v překladu znamená „Cizinci ven, cizinci ven, Německo Němcům, cizinci ven.“
Tento trochu surrealistický zážitek zafungoval jako nečekaný reality check o sousední realitě. Pravděpodobně jsme se stali jejich Ukrajinci, jejich migranty, táhnoucí Německo ke dnu. Dokáže takovou radikalizaci řešit dosluhující ideál oligarchické liberální demokracie? V době, kdy se různé strany snaží atentáty na premiéry a dnes i exprezidenta posunout dění ve svůj prospěch? Sám o tom pochybuji. Zatím to však není něco, čím bychom si měli předem kazit zaslouženou slunnou dovolenou. Nicméně, je dobré na to myslet.
Text původně vyšel na Studentských listech.
