Článek
Vysoké školství si roky vesele nechává kálet na hlavu, levice je stále rozhádaná a neví co se sebou, pravice svým hloupým antikomunistickým přístupem s klidem ideologicky odsuzuje cokoliv levicového, chudoba zůstává chudobou a bojí se užívat si bohatství. Influencerstvo ideově vzdělává českou mládež ve snaze vychovat si uvědomělé, podnikavé a cílevědomé voliče. Cokoliv připomínající společenský a kulturní odpor je v naprostém souladu s tržním systémem. Co bude dál?
Pojďme na to postupně: Vysoké školy, zejména ty humanitního a sociovědního zaměření, už léta jednají s Ministerstvem školství o zlepšení pracovních podmínek pomocí většího financování. Představitelé „profesorů v odporu“ sice hrozí, ale nikdo pořádně neví čím. Na ukázkovou výhružnou stávku stále nedošlo. Jednotlivci skutečně strádají a živit se proto musí i v eráru, což poté omezuje jejich akademickou výkonnost, která je potřebná k patřičnému oborovému a platovému ohodnocení. Kdo se však nechce a nebude bránit, toho zákonitě čeká odmítnutí, výsměch a zapomnění.
Podobně je na tom levice, neschopná čelit desetiletím útoků mainstreamové havlovské lidskoprávní a férové pravice. Problém má však i sama se sebou. Osobní vztahy jsou zpřetrhané, ochota spolupracovat s věkem vyprchala a každý má na svého ideového kolegu nějakou tu pověstnou složku, kdyby náhodou. Paradoxně občas slýcháváme i z řad vládnoucí pravice, že se jim stýská po systémové levicové straně. Je to ale nejspíš blaf, jelikož veškeré snahy Šmardovské Sociální demokracie (dříve ČSSD) o to být součástí maloměstského mainstreamu končí nekončícím mediálním nezájmem protistrany. Vize kulturně liberální SOCDEM západního typu ve specificky postkomunistické neoliberální kolotočářské společnosti je od samého začátku chybná. Úspěch proto zažívá „revival“ národně socialistických tendencí v čele se Stačilo!
Nic ale nekončí, jedeme dál. Chudí lidé se musí více snažit, nebrečet a makat. Daně jsou krádež a stát není od toho, aby byl něčí chůva. Ano, podobné letité řeči stále rezonují a s jejich pomocí se vychovávají další generace odvážných tuzemských investorů a úspěšných podnikatelů. Je to bizár, je to na sílu, je to tak, jak to chceme. Do neměnného procesu se zapojují i zmínění influenceři. Například Kovy s nápady na investice namísto důchodu a tutoriálem k podnikání. Stranicky uvědomělí „industry plants“ či naivní placení a neplacení jedinci nadále bez etiky plní svoji roli ve veřejném prostoru, byť se jejich skutečná povaha a zadání začíná postupně odhalovat. Filipa Nerudu, Johanu Bázlerovou, Sváťu Barka a další to ale trápit nemusí. Naivních českých konzumentů mají stále dostatek.
Jak se tedy vůči všemu vymezit? S tím rády pomohou korporáty a nadnárodní společnosti vyrábějící oblečení či jiné nástroje kulturního odporu dle vašeho gusta. Ve výsledku se tedy opravdu nic nemění a můžeme nadále jen básnit o lepších zítřkách. Dobře nám tak.
Článek původně vyšel na Studentských listech.
