Článek
Škatulata hejbejte se, velká výměna elit právě začala. Jak toto ovlivní Evropu, které po desetiletí dominovaly liberální hodnoty?
Americká společnost se pod vlivem nové politiky posouvá doprava. První kroky Trumpovy administrativy, jako rušení oddělení věnující se diverzitě a inkluzi na pracovištích, symbolizují návrat stále častěji zmiňovaného „normálna“. Namísto firemní přetvářky, falešného korporátního pinkwashingu kvůli ESG skóre a všudypřítomné propagace menšin se klade větší důraz na křesťanství, obnovují se koloniální geografická jména a navrací se také „novosvětská“ klasicistní architektura, jejíž estetika výrazně rezonuje v řadách krajní pravice. Jsme svědky neúprosného revolučního neokonzervativismu trumpovské GOP (Good old party, Republikánská strana).
Jednou z klíčových tváří nové americké politiky je Elon Musk, který je nejen nejbohatším mužem světa, ale i šéfem vládního Odboru pro efektivitu veřejné správy (DOGE). Kromě typického neoliberálního zeštíhlování amerického systému se čile věnuje i zahraniční politice. Včera kupříkladu vystoupil na konferenci německé AfD, kde apeloval na znovuobnovení národní hrdosti a vyzval k odmítnutí generační viny. Německo tak z první ruky zažívá proměnu klasické americké zahraniční politiky. Export liberální demokracie je v rámci nové globalizace nahrazován nacionalismem a kulturním konzervativismem.
Evropa na vážkách
Na starém kontinentě takové teze rezonují o to více, když vezmeme v potaz převážně negativní zkušenosti s ekonomickou a nelegální migrací z Blízkého východu. Najednou se totiž politici nebojí pojmenovat věci tak, jak je cítí průměrný občan. Zároveň efektivně cílí na pracující, což v roce 2016 bravurně popsal dnes již zesnulý britský filozof Mark Fisher ve své nedopsané stati The Mannequin Challenge. Podle něj za prvním vítězstvím Trumpa stál posun od třídní politiky k politice identit. Popisuje, jak byly třídní rozpory maskovány otázkami rasy a nacionalismu. Pojmem „bílá pracující třída“ Fisher symbolizuje, jak neoliberalismus zneužívá frustraci pracujících k vyvolání nacionalistického a rasového hněvů vůči imigrantům či ekonomicky agresivním cizím mocnostem. Tento proces umožnil nejen Trumpův úspěch, ale také vytvoření nového konzervativního hnutí spojující ekonomický nacionalismus s kulturním konzervatismem. Stejný vzorec sledujeme i v Evropě. Přidejme k tomu chvilkové explicitní odmítání západní liberální hegemonie a vznikne nám politicko-kulturní prostředí podobné tomu maďarskému a slovenskému.
Současné elity žijící v nekonečném klientelismu velkoměst nejspíše nechápou, proč se „normální svět“ stal tak populárním útočištěm obyčejného člověka. Ať už jde o vrcholné politiky, angažované studenty nebo naivní maloměšťany, nejsou a asi nadále ani nebudou schopni zabránit jeho opožděnému tuzemskému příchodu. Svým domnělým morálním nadhledem a slušným vystupováním jen umocňují sílu „normálna“, se kterou se u nás naučili pracovat nejen Motoristé, SPD a ANO. Národně konzervativní levice stejně tak bojuje za návrat „normálního světa“, čímž však odmítá spolupráci se svými kulturně liberálními kolegy. Ti se naneštěstí chovají stejně jako zmíněné elity, jejíž součástí se schizofrenně snaží stát.
S největší pravděpodobností se Evropa časem přizpůsobí tomuto novému západnímu trendu. Část států pragmaticky přistoupí na novou americkou doktrínu a začne se více starat sama o sebe v koloniálním sevření nových elit a pořádků. Bylo by vhodné, kdyby se zároveň objevila konkurenceschopná opozice ochotná nabourávat neokonzervativní a neoliberální teze. Otázkou bude, zda pro ni bude mít smysl hájit liberální hodnoty tak jako doposud, nebo se adaptuje na novou realitu a uzpůsobí jí svoji činnost. V Česku o tomto zatím lze jen smutně pochybovat.
Text původně vyšel na Studentských listech.
