Článek
Spolky jako Milion chvilek nás ale svojí nečinností ujišťují, že situace nadále zůstává normální. Ekonomická situace však pro většinu lidí není příznivá. Libertariáni se svými utopickými vizemi, Hnutí pro život a pravicoví liberálové nás nezachrání. Co na to vůbec normální lidé? Jak dlouho to ještě budou tolerovat?
„Zkuste na chvíli zapomenout na jeho mediální obraz, i když je to těžké, a poslechněte si zástupce justice, profesních právnických komor a odborníků, jak oceňují jeho práci,“ hodnotí ministra spravedlnosti Blažka premiér Fiala na ideové konferenci ODS. „Klidně si myslete, že nikdy nelžete, že nikdy články nemanipulujete, já vás u toho nechám,“ útočí Blažek na novinářku Seznam Zpráv Adélu Jelínkovou na dnes zveřejněné nahrávce. Jasně, další náznak změny, na kterou všichni s nadějí čekali.
„Pan Navalnyj a pár dalších statečných Rusů, kteří aktivně vzdorují režimu, by u nás získali humanitární víza,“ pravil ministr Rakušan na svém Twitter/X profilu. Každý, kdo se o východní Evropu zajímá, ví, že Navalnyj je proslulý ruský nacionalista. Před rokem jsem jeho „prohřešky“ zmiňoval zde. Jsou na vině ministrovi poradci, ministrova elementární neznalost ruských reálií nebo marná snaha za každou cenu vypadat jako humanista havlovského typu?
Jak na tohle všecko reagují staří známí hlídači demokracie? Kde jsou statisícové protesty Milionu chvilek? Jeden facebookový příspěvek se přece nikdy nemůže rovnat výrazné akci veřejnosti. Celá jejich činnost připomíná účelovou klauniádu, která dokázala obalamutit dostatek lidí tak akorát na to, aby i proti svému přesvědčení volili koalici SPOLU. Z jiného soudku. ÚSTR a česká pravicová úderka kritizuje novou učebnici, že prý relativizuje socialismus a zločiny komunismu. Jako by se část husákových dětí bála návratu ztracených pořádků, jejichž způsoby kritiky a kádrování paradoxně zdárně okoukala. O tom však detailněji jindy. Ruší se pošty a některá agenda úřadů práce má časem přejít právě k nim. Sebekritika vládě očividně není vlastní. Co tohle ale všecko znamená?
V kom je chyba?
Výraz arogance moci je zcela na místě. Většinová společnost je nicméně neschopná účelné kritiky stávajících pořádků. Na jedné straně nechce stát po boku Rajchla a jemu podobných a na druhé už na podobné aktivity nemá čas, energii či náladu. Přitom průzkumy ukazují historicky nejnižší důvěru ve vládu. Část liberální mladé generace se bez vlastního zavinění stala obětí globalizované kultury, kde je na ni ze všech stran vyvíjen tlak, který zatím žádné jiné pokolení nezažilo. Zmateně hledá sama sebe a snaží se za každou cenu vymezit pomocí rozdílné a výrazné komunikace, jako jsou inkluzivní jazyk, kontrastní grafika, vizuálně podobné fonty, styl oblékání apod. Naopak paradoxně konformně naskakuje na jakékoliv trendy ze zahraničí. V tomhle zmatku se pak čas od času nějaký politik snaží pomocí konkrétních buzzwords* ulovit jejich těžce zkoušenou pozornost, nabídnout jim falešnou ruku naděje a třeba na tématu LGBT práv bez studu a levně získá popularitu a zisk stejně jako nejrůznější korporáty, aniž by o samotná práva reálně usiloval. Také hnutí STAN známé korupční kauzou Dozimetr se nyní začíná profilovat jako liberálnější hnutí a do EU jde s Danuší Nerudovou, samozvanou bojovnicí za mladé, lidská práva a neoliberální ekonomiku.
K tomu přidejme nevyrovnanost Česka s vlastní komunistickou minulostí a s tím, jak nás vlastně ještě vůbec neopustila. Komicky pak může vyznívat postesk Michaela Kocába, že komunisty vlastně měli s Havlem zakázat hned v roce 90. S úprkem Sorosova Open Society Foundations z EU se navíc otevírá pole působnosti pro konzervativní a jinak vyhraněné think tanky, vlivné skupiny a lobby.
Co se tím vším vlastně snažím říct? Že si za všecko můžeme sami. Neozveme se, dobrovolně odevzdáváme prostor radikálům a vládě, které jsou lhostejná i jinde samozřejmá a respektovaná lidská práva. Ve jménu tradic, náboženského a ekonomického přesvědčení nás vláčí bahnem v náročných časech a sami nestrádají.
Nenechme prostor radikálům, aby situaci vyřešili po svém. Chvilkaři nic nezmůžou, protože nechtějí střílet do svých. Kdo chce mít jakkoliv perspektivní budoucnost v zemi, nikoliv v montovně, ať pro to začne něco dělat. Než bude pozdě.
Článek původně vyšel na serveru Studentské listy.
