Článek
Ani ne za dva měsíce nás čekají komunální a senátní volby. S tím se také množí a zostřují kampaně – co nejlépe se vymezit proti protivníkům – na tom není samozřejmě nic zvláštního, jedná se o podstatu demokracie. Mou pozornost ovšem v případu lidoveckého předsedy získala intenzita a způsob, jakým se do něj ANO v poslední době pouští. A tak si proto pokládám jednoduchou otázku: Proč a čím je trnem oku vládnímu subjektu právě Grolich?
Nový předseda, nová ambice
Jan Grolich převzal vedení nejstarší tuzemské strany v dubnu letošního roku. Na sjezdu přitom nezazněla slova o tom, že lidovci chtějí pouze důstojně přežít další volební období. Naopak. Grolich mluvil o vítězství. O změně. O nových lidovcích.
O ambici vytvořit z KDU-ČSL stranu, která nebude pouze doplňkem větších politických uskupení. Zásadní změna rétoriky strany, která se dlouhé roky pohybuje se v české politice především v roli menšího koaličního partnera.
Není to jen změna barviček a tváře, nýbrž i podstatná změna myšlení. Tady se dá pozorovat snaha křesťanských demokratů, jako zatím jediné z opozičních stran, o skutečnou změnu, která může i výrazně proměnit českou opoziční scénu.
Chce vytvořit vlastní hospodářskou strategii. Chce rozšířit voličský záběr KDU-ČSL. Chce přivést nové lidi. A chce z lidovců udělat sebevědomější politickou sílu. Nečekat na vládní chyby, ale říct jasně: až budete pryč, my máme připravenou alternativu. To je přesně ten typ opozice, který má v demokratickém systému smysl.
Schillerová útočí
V polovině července přichází ministryně s postem, kdy v souvislosti s odstoupením prof. Babuly z kandidatury na Vyškovsku, obviňuje Jana Grolicha z vytváření nějakých tlaků na své soupeře.
Hejtman reagoval tím, že jí připomněl případ Petra Korče z Frýdku-Místku, kterého právě zastupitelé z hnutí ANO odvolali pro jeho zvažovanou kandidaturu do Senátu ČR a tlačili, aby nekandidoval. A k tomu navíc vyzval samotnou Alenu Schillerovou ať tedy sama kandiduje proti němu.
Začátek srpna a po vystoupení lidoveckého předsedy na CNN v duelu s Jindřichem Rajchlem přichází s dalším výpadem – sarkastickým videem, jež neslo popisek: „Pan Grolich zase perlil, tak jsem mu to vysvětlila PO MA LU.“ Schillerová zde útočí na Grolichovo chápání státního rozpočtu a dotací na ceny energií. Reagovala na jeho tvrzení, že vládní dotování cen energií z rozpočtu (tedy z daní občanů a na dluh) neznamená, že je energie skutečně levnější, ale pouze se změnil způsob jejího financování.
Posledním, nejčerstvějším sporem je financování oprav silnic a dálnic. Zde je předseda lidovců a zároveň hejtman hlasitým kritikem vládního přístupu.
Proč právě on?
ANO má dnes v ČR mimořádně silnou pozici. Má výraznou značku, silné voličské jádro a Andreje Babiše, což jsou pojítka vytvářející dominanci politického prostoru. Opozice je oproti tomu dost roztříštěná.
Sleduje tedy hnutí ANO v Grolichovi a KDU-ČSL konkurenci?
Je důležité nepřehánět. V současné době není Jan Grolich rozhodně soupeřem Andreje Babiše v tom smyslu, že by ohrožoval jeho postavení. Zatím.
KDU-ČSL není nejsilnější opoziční stranou a Grolich není lídrem celé opozice. A bylo by asi absurdní, po čtyřech měsících jeho předsednictví, tvrdit něco jiného.
Ale právě proto je zajímavější jiná otázka:
Co když není problémem Grolich dneška, ale Grolich příštích let?
Soupeřem se může stát ve chvíli, kdy začne přesvědčovat lidi, kteří jej dosud nevolili. Nedejbůh z rezervoáru Babišových voličů. A právě tady má Grolich několik předpokladů, které není rozumné přehlížet, a které si v ANO zřejmě uvědomují.
On a jeho předsednictvo jsou mladí. Má za sebou zkušenost s vedením významného kraje. Dokázal vyhrát volby v Jihomoravském kraji a vybudovat si vlastní politickou značku. Má zcela jedinečný komunikační talent. Není škrobený, naopak uvěřitelný, lidský. Sám to nespasí, ovšem vytváří podmínky, které mohou napomoci k úspěchu.
A tak přichází otázka strachu
Má ANO z Jana Grolicha strach? To samozřejmě nevíme. Politikům do hlavy nevidíme (bohudík) a nechci vydávat domněnku za fakt. Můžeme ovšem pozorovat jejich chování.
A v politice platí jednoduché pravidlo: pozornost je také forma politického uznání.
Když je někdo úplně bezvýznamný, můžete ho ignorovat. Nemusíte ho vysvětlovat. Právě proto je zajímavé sledovat, jak rychle a četně na předsedu KDU-ČSL pálí.
Přejme opozici i České republice, aby byla mise Jana Grolicha úspěšná. Je zde potenciál, je zde alternativa, je zde naděje!
