Elektromobilita v praxi: I náročná práce může být tichá a čistá

Moderní životní styl stále více láká lidi do městských parků a lesoparků nebo na veřejná prostranství. Zde tráví volný čas sportem nebo jen odpočinkem v klidném prostředí. K pohodě a klidu pochopitelně nepřispívají hlučící a kouřící spalovací motory správy a údržby těchto prostor.

Tady se uplatní malý nákladní automobil (jmenujme ho zde slangovým, ale všem srozumitelným výrazem „multikára“) s elektrickým pohonem – tichý, nekouřící a šikovný. Ocení jej správci městské zeleně nebo provozovatelé městských služeb, starající se o vyprazdňování odpadkových košů, servis městského vybavení nebo zahradnické práce. Společné mají tato vozidla jednoduchou a robustní konstrukci kabiny i elektrického pohonu, baterie s kapacitou dostačující alespoň na jednu směnu a jízdní vlastnosti umožňující bezproblémový pohyb nejen po ulicích, ale také na úzkých, křivolakých a mnohdy strmých cestách městských parků a lesoparků.

Takovéto elektrické multikáry nezřídka nahrazují těžší a výkonnější vozidla se spalovacím motorem, přičemž tyto vlastnosti jsou ne vždy využity. Provozní režim s neustálým popojížděním a zastavováním, který je pro tato vozidla charakteristický, je přitom pro pohon spalovacím motorem velmi náročný. Tomu pak odpovídají i náklady na provoz a údržbu. Tento problém elegantně řeší právě elektrický pohon.

Při každodenní službě pomáhají takovéto elektrické „multikáry“ různých typů například městské organizaci Veřejná zeleň města Brna. Služba to není nijak jednoduchá. Kromě parkových cestiček si musí poradit třeba s kopcovitým terénem lesoparku Wilsonův les, který otestuje manévrovací schopnosti vozidla i jeho řidiče. Ovšem elektrické multikáry a jejich řidiči vše zvládají na výbornou ke spokojenosti Brňanů.

Pro popelářský vůz s dieselovým pohonem jsou typické zplodiny ze spalované nafty a hluk nastartovaného motoru. Mějme na paměti, že největším zdrojem hluku a emisí je spalovací motor právě při rozjezdech a nízkých rychlostech. Neustálé rozjíždění a zastavování během sběru odpadu se navíc promítá do relativně vysoké spotřeby paliva.

Naproti tomu elektrická „kukačka“ se ulicí pohybuje takřka neslyšně a bez výfukových plynů. Slyšet jsou fakticky pouze brzdy, signál při zařazení zpátečky a zvuk vysypávání obsahu nádob (elektrohydraulicky je poháněná i nástavba).

Pamatujme přitom, že zápach a emise spálené nafty má „z první ruky“ především obsluha popelářského vozu. A nejen to. Popelářský vůz unavuje svoji obsluhu nepřetržitými vibracemi. Ty u elektrického pohonu prakticky odpadají, a činí tak tuto náročnou službu mnohem pohodlnější.

Od roku 2022 slouží první takováto elektrická „kukačka“ značky Volvo v Brně. Za osmihodinovou směnu najede zhruba 45 kilometrů se 400 až 500 zastávkami. A slovy jejího řidiče, kdo jednou ozkusil elektriku, zpět na diesel už se mu nechce. Pochopitelně.

Sociální služby zahrnují kromě jiného také rozvážku obědů či nákupů pro své klienty. Ve skutečnosti jde o službu náročnou i na jízdu a řízení vozidla, s častými zastaveními, nástupy a výstupy řidiče, velmi často řidičky. I zde mohou užitkové elektromobily, vedle svých předností co do úspory hluku a emisí, uplatnit své přednosti pro pohodlnější obsluhu.

Například v Ústavu sociálních služeb v Praze 4 najede užitkový elektromobil v průměru 60 kilometrů za pracovní den. Relativně krátký dojezd proto není na překážku. Významně však pomůže při rozvozu obědů pro seniory a zdravotně znevýhodněné osoby.

S nárůstem e-komerce a zefektivňováním dodavatelských řetězců roste objem související silniční nákladní dopravy. Její přechod na ekologický a klimaticky šetrný elektrický pohon proto může být významným příspěvkem k „ozelenění“ mobility. Týká se to nejen vozidel pro rozvážku, ale také vozidel pro přepravu zboží na delší vzdálenosti od výroby ke skladu.

Elektrické nákladní automobily představují specifický druh dopravních prostředků s poměrně pestrou paletou užitečné hmotnosti, sahající od méně než 3,5 tuny po více než 18 tun. Podobně jako u osobních elektromobilů je dnes hlavním úskalím nákladních elektromobilů jejich ekonomika.

Malá rozvážková vozidla mají delší historii, a tím i větší rozšíření, zejména ve městech. Jejich provoz je vnímán velmi pozitivně na straně zákazníků, provozovatelů i široké veřejnosti. V městském provozu zpravidla nebývá jejich dojezdová vzdálenost zásadní překážkou. Navíc ji lze řešit vhodným plánováním trasy se zapojením moderních informačních technologií.

Při rozvážce drobných zásilek po městě je snaha uplatnit také nákladní elektrokola. A abychom byli úplní, občas na nás „vyskočí“ i informace o různých testovacích projektech nákladních tramvají.

V nabídce velkých automobilek nebo ve zkušebních provozech jsou dnes už také velká nákladní vozidla určená pro dálkovou dopravu, tedy elektrické kamiony poháněné elektřinou z baterií nebo palivových článků.

Postupně je snaha uplatnit elektrický pohon také u nákladních vozidel a vozidlových platforem určených pro práci v náročných podmínkách. Jedná se například o mobilní pracovní stroje nebo o terénní nákladní automobily. Příkladem může být zkušební palivočlánkový nákladní automobil Tatra.

Zajímavostí v tomto směru je palivočlánkové nákladní vozidlo nuGen pro povrchové doly, které už dva roky úspěšně slouží v dolech Anglo-americké společnosti v Mogalakweně, v Jižní Africe. Vysoké jako třípatrový dům váží jen samo 220 tun a umí uvézt až 290 tun rudy, kterou dopravuje z místa těžby na místo zpracování. Vodík mu dodávají přímo v místě fotovoltaické panely v kombinaci s vůbec největším africkým elektrolyzérem.

Sledujeme-li práci řidiče historické tramvaje, je až nezvykle jednoduchá: Jedna ruka na klice řazení rychlostních a brzdových stupňů, druhá ruka na klice ruční brzdy. Řidičův fortel a cit pro setrvačnost vozidla a sklon trati. A ovšem také fyzická síla pro ruční zabrzdění. Přesto právě tato jednoduchá elektromobilita změnila tvář našich měst k nepoznání, když svými přednostmi překonala konkurenci koňských potahů.

Jak vidět, elektromobilita nejsou jen elektromobily. Elektrická doprava má mnohem širší záběr a bohatou historii.

Současný rozvoj elektromobility, zvláště bateriových a palivočlánkových elektrických vozidel, má řadu úskalí, ale také příležitostí. S rostoucím využíváním elektrického pohonu v nejrůznějších oblastech poroste i ekonomie z rozsahu, a otevře tak další příležitosti k jeho efektivnímu uplatnění.

Takovýto proces půjde nejspíš mnohem pomaleji než takříkajíc nařízení elektromobility z moci úřední. Bude zato trvalejší a udržitelnější – nejen tedy ekologicky a klimaticky, ale také ekonomicky. Ekonomika je přirozeným motorem změn a pokroku, bez něhož se každý vynucený proces, byť i sebelépe míněný, dřív či později zastaví. (Málokdo to snad ví tak dobře jako my, co máme životní zkušenosti z centrálně řízeného hospodářství.)

Přeji hodně štěstí a sil všem, kdo se na tomto rozvoji elektrické dopravy podílejí – tak jako ostatně i já se svojí kolegyní a manželkou Pavlou.

Poznámka

Tento článek čerpá z naší populárně naučné publikace Elektromobilita v praxi, která je volně ke stažení zde: https://www.smartcityvpraxi.cz/rozhovory_komentare_253.php