Článek
Bude dost elektřiny?
Nezbývá, než opět začít tím, že elektromobilita, tedy elektrická doprava, není výmyslem posledních let a nemůže za ni Brusel ani Zelení. Tento druh dopravy je tu s námi už více než století, jak jsem ukázal v úvodním článku této série. A má se docela k světu.
Dnes je v Česku podle statistik zhruba půl druhého tisíce nejrůznějších elektrických lokomotiv a hnacích vozů elektrických jednotek (tedy nakrátko spojených elektrických osobních vlaků). Ročně tyto vlaky odeberou nějakých 1 200 až 1 300 Gigawatthodin elektrické energie. V poměru k celkové spotřebě elektřiny v Česku jsme na 2 až 3 procentech (záleží, co s čím a ze kdy srovnáváme).
Pokud se podíváme na prognózy celkové spotřeby elektrické energie a v ní elektromobility (tedy elektrických osobních a užitkových automobilů) podle dokumentu provozovatele české přenosové soustavy ČEPS „Hodnocení zdrojové přiměřenosti ES ČR do roku 2040“, zjistíme zajímavé věci.
Podle tzv. konzervativního scénáře vývoje takto vymezené elektromobility (který ve světle současných událostí a reálného pohledu na elektromobilitu vyznívá až dost optimisticky) by v letošním roce měla její spotřeba činit necelého půl procenta veškeré spotřeby. V roce 2030 by to mělo být něco přes dvě a půl procenta, v roce 2035 necelých 6 % a v roce 2040 by se měl tento podíl přehoupnout přes 8 %.
Jinými slovy: Pokud bychom měli tuto prognózu brát za reálnou (a o tom si nyní netroufám diskutovat), spotřebují ještě na konci desetiletí elektromobily v součtu zhruba tolik, co elektrická železnice, a o deset let později (se setrvalým nárůstem) se pořád budou pohybovat v jednotkách procent veškeré spotřeby.
Se všemi výhradami ke statistikám a prognózám, které tu ode mne už mockrát zazněly, si troufám hádat, že samy elektromobily nás ani v budoucnu do energetické nouze nepřivedou.
Elektromobily a blackout
Slýchávám i námitky a černé představy, jak současné nabíjení mnoha elektromobilů ohrozí stabilitu naší energetické soustavy až k blackoutu, tedy k přerušení dodávek elektrické energie na rozsáhlém území, vzniklému jako dominový efekt při náhlém přetížení přenosové soustavy. Zde si opět dovolím jednoduché porovnání s elektrickou železnicí.
Elektromobil při rychlém dobíjení má dnes (ve chvíli, kdy nabíjecí křivka dosáhne vrcholu) nabíjecí výkon do 150 kW. Elektrické lokomotivy a elektrické jednotky na českých železnicích mají výkon v řádech řekněme od dvou do šesti a půl megawattu. Pohybujeme se tedy u každé z nich v desetinásobcích nabíjecího výkonu elektromobilu.
Když to porovnáme s výše uvedenými čísly o nevelkém podílu elektrické dopravy na celkové spotřebě elektrické energie, je věru těžké si představit, že by současné nabíjení elektromobilů destabilizovalo naši velmi robustní elektroenergetiku.
Pokud jde o případný blackout, s tím si zahrávají mnohem více přetoky ze zahraničních obnovitelných zdrojů. Elektrická energie totiž teče cestou nejmenšího odporu a ne tudy, kudy ji směrují její obchodníci. Zatím to ale naši energetici zvládají, všechna čest.
Pochopitelně může být praktický problém dovést požadovaný nabíjecí výkon na konkrétní místo. Elektromobilisté se pak rozčilují, proč je dobíjecí stanice támhle a ne tuhle. Energetická společnost jim na to (většinou marně) vysvětluje, že na umístění té stanice má vliv spousta faktorů, z nichž ne všechny mají energetici pod kontrolou.
Ale to už tak bývá, a nejen v energetice a elektromobilitě.
Zdroje informací
Hodnocení zdrojové přiměřenosti ES ČR do roku 2040 (MAF CZ 2023), ČEPS 2024
Ročenka dopravy České republiky 2023
J. Slavík, P. Slavíková: Elektromobilita v praxi; volně ke stažení zde: https://www.smartcityvpraxi.cz/rozhovory_komentare_253.php.
Archiv a vlastní výpočty autora
