Článek
Švejk není o „švejkování“
Bylo už mockrát napsáno lidmi povolanějšími, než jsem já – včetně třeba Jana Wericha – že Osudy dobrého vojáka Švejka jsou ve skutečnosti moudrá kniha o člověku uprostřed nesmyslné mašinerie války a lidské blbosti. Válku tu – zaplaťpánbůh – nemáme, zato s tou druhou jmenovanou svízelí se potýkáme neustále.
Mimochodem, všimli jste si, jakým stylem je Švejk napsaný? Haškovy postavy zde hovoří jazykem přiměřeným jejich původu a postavení. Sám Hašek-vyprávěč tu k nám ale promlouvá krásnou češtinou vzdělaného člověka, která ani po více než století nepůsobí archaicky. S nadhledem a ironií, které dávají knize nadčasovost.
Firma Polák na Dlouhé třídě
„Firma Polák v Dlouhé třídě byla opravdu firma agilní. Nepustila žádného kupce, aby neuspokojila jeho přání. Chtěl-li balzám kopajvu, nalili mu terpentýn a bylo také dobře.“
Nemohu si pomoci, ale tenhle úryvek ze Švejka se mi vybaví vždycky, když sleduji politicko-obchodní styl vítěze nedávných parlamentních voleb. Čert ví proč, zpropadeně.
(Mimochodem, ona kopajva – dnes správně kopaiva – je bobovitý strom z tropických lesů, známý svým tvrdým dřevem, kvalitní pryskyřicí a olejem, používaným v medicíně. Hleďme na „lidový“ román o Švejkovi.)
Tragickej vomyl
„To je, jak se říká, tragickej vomyl… To nám jednou před léty vypravoval krejčí Hývl, jak jel z místa, kde krejčoval ve Štýrsku, do Prahy přes Leoben a měl s sebou šunku, kterou si koupil v Mariboru. Jak tak jede ve vlaku, myslel si, že je vůbec jedinej Čech mezi pasažírama, a když si u Svatýho Mořice začal ukrajovat z tý celý šunky, tak ten pán, co seděl naproti, počal dělat na tu šunku zamilovaný voči… Když to viděl krejčí Hývl, povídal si k sobě nahlas: ‚To bys žral, ty chlape mizerná.‘ A ten pán mu česky vodpoví: ‚To se ví, že bych žral, kdybys mně dal.‘ Tak tu šunku sežrali společně, než dojeli do Budějovic.“
Do duše nikomu nevidím, ale nedivil bych se, kdyby výše zmíněný vítěz nedávných parlamentních voleb považoval za „tragickej vomyl“, že se kdy dal do party s těmi dvěma „ošklivými trpaslíky“ (jak jsem se nedávno dočetl v jednom politickém komentáři). Což ve výsledku nemusí skončit jen takovou „tragédií“, jako je snědená šunka…leč nepředbíhejme událostem.
Mimochodem, nepřijde vám na dnešní dobu zvláštní, že když se z toho pána naproti vyklubal také Čech, rozumělo se samo sebou, že je potřeba se s ním rozdělit?
Obchodní věc
„Předtím však vymyslil si jednoroční dobrovolník Otto Katz náramně slavnou věc. Dal se pokřtít. Obrátil se ke Kristu, aby mu pomohl udělat kariéru. Obrátil se k němu s naprostou důvěrou, že je to obchodní věc mezi ním a synem božím.“
Na kariéru pozoruhodného feldkuráta, tedy vojenského duchovního, Katze si vzpomenu vždycky, když sleduji, jak někoho vynesla vzhůru nějaká ideologie. Vcelku jakákoliv – poslední dobou je v módě třeba ta klimatická nebo ta digitální (netřeba rozumět, stačí o ní jen správně mluvit).
Diagnóza
„Aspirant na důstojnickou hodnost, váš kadet Biegler, se pos..l. Není to cholera, není to úplavice, prosté a jednoduché pos.ání.“ (Poznámka: To vytečkování je moje, ne Haškovo, to abych nepřiváděl do rozpaků editory Média.)
Tato pregnantní diagnóza z úst „válečného doktora“ Welfera mne napadne, kdykoli slyším nebo čtu (bohužel dost často) „odborné“ zdůvodňování a vysvětlování věcí, která jsou ve skutečnosti tak prosté a jednoduché, jako – s prominutím – průjem.
Můj favorit jednoroční dobrovolník Marek
Do postavy „ožralého inteligenta“ jednoročního dobrovolníka Marka prý vtělil Hašek tak trochu sám sebe. Nevím – podobné úvahy raději ponechám literárním vědcům. Každopádně mně samotnému je ta postava dost blízká, z celé té plejády postaviček ve Švejkovi asi nejbližší. No jen se podívejte:
„Znáš poučku, že úhel dopadu rovná se úhlu odrazu? O jedno tě prosím: Naznač a dej mně pevný bod ve vesmíru, a vyzvednu celou zem i s tebou, nádivo.“
Autorem slavného výroku „Dejte mi pevný bod a já pohnu Zemí.“ není nikdo menší než Archimédes, který jím názorně ukazoval sílu páky. Zde jím vzdělaný jednoroční dobrovolník provokoval a mátl primitivního vězeňského dozorce, profouse.
Podobně děsil desátníka z vězeňské eskorty „v civilu od volů“ zvěstí o strašlivé nepřátelské zbrani proti šaržím: „To budou asi zvláštní elektrické proudy… ty se sloučí s hvězdičkami na límci, poněvadž jsou z celuloidu. To zas bude nová pohroma.“
Témuž desátníkovi pak dává astronomický rozklad: „Co jste vlastně proti vesmíru… Kdyby vy jste se nacházel ve vesmíru jako stálice, byl byste rozhodně příliš nepatrným, aby vás mohly postřehnout nejlepší hvězdářské přístroje. Pro vaši nepatrnost ve vesmíru není pojmu. Za půl roku udělal byste na obloze takový maličký oblouček, za rok maličkou elipsu, pro vyjádření které číslicemi není vůbec pojmu, jak je nepatrná. Vaše paralaxa byla by neměřitelnou.“
Ano, paralaxa je zdánlivý posun polohy objektu způsobený změnou pozorovacího úhlu a pomocí roční paralaxy se měří vzdálenost hvězd.
Jednoroční dobrovolník Marek tedy zjevně čelí všudypřítomné lidské blbosti svojí intelektuální převahou, aby se ze všeho nezbláznil. Švejkova lidovost s tím není nijak na štíru, naopak ho doplňuje.
Je potřeba vědět
Bylo by toho víc, co tu ze Švejka citovat a nad čím se zamýšlet. Tohle ale, myslím, stačí. Ono je asi opravdu potřeba vědět. A když člověk ví, zvládne leccos. I to aktuální panoptikum „tam nahoře“.
Poznámka
Citováno z knihy J. Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, Československý spisovatel Praha, 1987 (viz též úvodní fotografie této knihy, pořízená autorem k tomuto článku).
