Hlavní obsah
Příběhy

Sommeliér odsoudil moje „laické“ párování vína s jídlem. Pak požádal o recept

Když jsem poprvé pozvala kolegy domů na večeři, netušila jsem, že to skončí malým vinařským dramatem.

Článek

Nešlo o špatné jídlo – bramboráky s uzeným tofu a kysaným zelím měly úspěch. Šlo o víno. Konkrétně o moje rozhodnutí servírovat k nim lehce perlivý Veltlín, který jsem si přivezla z Moravy.

Jeden z hostů, Honza, byl sommeliér. Ne jen tak ledajaký – měl certifikát, vedl kurzy a každé druhé jeho slovo znělo jako název francouzské apelace. Když viděl, co nalévám, neubránil se lehkému uchechtnutí.

„Bramboráky a Veltlín? To je jako pít šampaňské k utopencům,“ pronesl a významně se napil vody. Ostatní se zasmáli. Já se jen usmála – a nalila si další sklenku.

Chutě, ne předpisy

Už dlouho mě fascinuje, jak silná je v gastronomii role autority. Existuje přesné dogma: jaké víno se hodí ke kterému jídlu, kdy se má co podávat, kolik stupňů má mít talíř i láhev. Ale co když chuť nefunguje podle tabulek?

Moje „laická“ kombinace nevznikla z revolty, ale z intuice. Bramborák je mastný, uzené výrazné, zelí kyselé. A Veltlín? Svěží, suchý, lehce pepřový. Fungovalo to. Mně i těm, kteří se nesmáli předem. Dokonce i Honza, který nakonec ochutnal – a zůstal zticha.

Změna tónu

O týden později mi od něj přišel e-mail: „Ahoj, mohla bys mi poslat přesný recept na ty bramboráky? A taky prosím tu značku vína.“ Přiznal, že ho ta kombinace „nechutně překvapila“ – a že ji chce vyzkoušet ve své nové degustační sadě „nečekaných spojení“.

Zasmála jsem se. Ne škodolibě, ale s pochopením. I odborník může mít před očima závoj tradice. A někdy je největší odvaha ochutnat to, co vypadá jako chyba.

Tradice versus intuice

Jistě, tradice má svou hodnotu. Je to destilace generací, zkušeností a kultury. Ale intuice? To je ten tichý hlas, který říká: „Zkus to takhle, i když to ještě nikdo nezkusil.“

V dnešní době, kdy se všechno měří, váží a školí, je možná právě intuice ten zapomenutý luxus. A někdy i cesta k překvapivě lahodnému výsledku.

Závěr?

Nebojte se vařit podle sebe. Párovat podle jazyka, ne podle návodu. Protože ať už máte v ruce michelinskou hvězdu nebo starý litinový pekáč, jedna věc zůstává: chuť je vždycky osobní.

Citát na závěr:

„V kuchyni neexistuje chyba – jen nové možnosti, jak překvapit chuťové pohárky.“

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz