Článek
Martin Abel, expert na akcelerační zóny pro obnovitelné zdroje se v dubnu na půdě Sněmovny opovážil vládnímu zmocněnci říct, že o energetice mluví „nesmysly“. Následoval rychlý vyhazov. Turek se však nespokojil s profesní likvidací oponenta a rozhodl se zaútočit i na jeho vzdělání. Vládní zmocněnec pro Green Deal v pořadu u Luboše Xavera Veselého prohlásil, že Abel studoval na Oxfordu „litigaci“, což interpretuje jako protistátní činnost. Stačí přitom pár kliknutí, aby člověk zjistil, že Turek šíří naprosté bludy.
Lekce z práva podle Turka
Turek v pořadu u Xavera zpochybnil Abelovu odbornost tvrzením, že na prestižním Oxfordu studoval litigaci. Podle Turka nejde o nic jiného než o „ovlivňování politiky státu pomocí podávání žalob na stát“. Vládní zmocněnec se tím snaží v posluchačích vyvolat dojem, že existuje jakýsi tajný studijní obor pro „profesionální potížisty“, kteří jsou trénováni k tomu, aby skrze justiční systém sabotovali demokratické rozhodování vlády a paralyzovali chod země.
Zní to hrozivě, téměř jako spiknutí proti suverenitě země. Problém je v tom, že slovo litigace v právní terminologii neznamená nic jiného než soudní spor. Je to naprosto standardní, civilizovaný proces řešení konfliktů před nezávislým soudem. Student práv, který se věnuje litigaci, se neučí podvratné činnosti, ale osvojuje si procesní postupy, argumentační techniky a analýzu judikatury. Učí se zkrátka, jak vést soudní řízení v souladu s pravidly – a to bez ohledu na to, zda stojí na straně žalobce, žalovaného, státního aparátu nebo soukromé korporace.
Tím, že Turek litigaci – tedy samotnou podstatu soudního procesu – nálepkuje jako nástroj „ovlivňování“, v podstatě zpochybňuje právo občanů na soudní ochranu. Pokud v právním státě kdokoli (včetně Martina Abela) podá žalobu na stát, není to projev „zfanatizovanosti“, ale využití legitimního mechanismu, který hlídá, zda i mocní dodržují pravidla hry. Označit studium procesního práva na jedné z nejlepších univerzit světa za přípravu na politický nátlak je tak nejen faktický nesmysl, ale i projev hlubokého nepochopení principů dělby moci, na kterých naše společnost stojí.
Co je skutečně litigace
Pokud měl Filip Turek na mysli Abelovo angažmá v oblasti tzv. mezinárodní (nebo transnacionální) litigace, pak vědomě či z neznalosti zaměňuje legitimní a vysoce odbornou právní praxi za podvratnou činnost. Tento obor není žádným aktivistickým nástrojem, ale kriticky důležitou součástí globálního obchodu a práva. Mezinárodní litigace se zabývá řešením sporů mezi firmami nebo jednotlivci, kteří sídlí v různých zemích.
Na rozdíl od vnitrostátních sporů je tato disciplína extrémně komplexní. Vyžaduje hlubokou znalost mezinárodních úmluv, jako je Haagská úmluva o doručování nebo Haagská úmluva o dokazování. Právník v tomto oboru musí řešit otázky, které běžný advokát vůbec nepotká: jak legálně doručit soudní obsílku do ciziny (mnohde to smí provést pouze státní orgán), jak získat důkazy z jiné jurisdikce nebo jak dosáhnout uznání a výkonu rozsudku v zemi, kde má dlužník majetek.
V demokratickém právním státě a v globálně propojené ekonomice je litigace základním pilířem spravedlnosti. Právníci v tomto oboru hlídají procesní mantinely – například zda má soud vůbec pravomoc o případu rozhodovat, nebo zda nebyla porušena práva žalovaného na řádný proces. Tím, že Filip Turek tento obor vykresluje jako cosi nekalého, se nepouští do odborného střetu, ale do cílené diskreditace právního vzdělání a systému, který umožňuje legální řešení konfliktů.
Osobní útoky jako náhrada argumentů
Turek se ve videu u Xavera navíc neváhal pochlubit tím, že údajně našel Abelovu soukromou smlouvu pohozenou na chodbě ministerstva. Tím, že veřejně propíral jeho plat a detaily kontraktu, se dostal na velmi tenký led. Situací se již začal zabývat Úřad pro ochranu osobních údajů a vládnímu zmocněnci hrozí postih za porušení GDPR.
Zdá se, že Filipu Turkovi v odborném střetu s mladým analytikem došly věcné argumenty rekordně rychle. Když už nebylo čím oponovat v diskuzi o energetice a větrných elektrárnách, zbyl jen osobní útok, dehonestace elitního vzdělání a ohýbání faktů. Pokud Martin Abel prohlásil, že Turek svým chováním „vynalezl nové dno“, po tomto posledním mediálním výstupu dostávají jeho slova konkrétní obrysy. Vládní zmocněnec, který namísto dat používá urážky a namísto práva šíří dezinformace o obsahu vysokoškolského studia, je vizitkou, kterou si za rámeček nedá.
