Článek
Psal se 15. leden 2009, typické zimní odpoledne v New Yorku. Airbus A320 letu US Airways 1549 se právě odlepil od ranveje letiště LaGuardia a začal nabírat výšku nad hustě zastavěným městem. V kokpitu seděli zkušení piloti Chesley „Sully“ Sullenberger a Jeffrey Skiles, kteří se ještě před malou chvílí kochali výhledem na klidnou hladinu řeky Hudson. Nikdo z nich v tu chvíli netušil, že se tato řeka za pár minut stane jejich jedinou nadějí na přežití.
V čase 15:27:11, kdy se stroj nacházel ve výšce 859 metrů, se rutinní let změnil v boj o život. Do letadla v plné rychlosti vletělo hejno bernešek kanadských. Posádka i cestující zaslechli sérii tupých ran, které otřásly celým trupem. Pasažéři u křídel zahlédli záblesky plamenů a ucítili pach spáleniny, zatímco se obří stroj na malý moment doslova zastavil ve vzduchu, následky střetu s ptáky byly okamžité a fatální. Oba motory CFM56 nasály těla hus, což způsobilo jejich těžké poškození. Tah motorů drasticky klesl – u jednoho na pouhých 16 %, u druhého na 36 %. Během několika vteřin se hluk výkonných strojů změnil v mrazivé a děsivé ticho.
Chesley Sullenberger
„Skončíme v Hudsonu“
V kokpitu nastal souboj s časem a fyzikálními zákony. Kapitán Chesley „Sully“ Sullenberger okamžitě převzal řízení stroje, zatímco první důstojník Jeff Skiles, který měl na tomto typu letadla nalétáno pouhých 35 hodin, horečně listoval v příručce pro nouzové postupy. Snažil se o téměř nemožné – restartovat motory v kriticky nízké výšce. Sully však díky svým 42letým zkušenostem okamžitě pochopil krutou realitu. Výška stroje rychle klesala a mrakodrapy New Yorku byly příliš blízko.
Návrat na letiště LaGuardia ani pokus o přistání na blízkém Teterboro v New Jersey už nebyly v kurzu. Každá vteřina váhání mohla znamenat pád do obydlené oblasti. „Nedokážeme to… Skončíme v Hudsonu,“ oznámil Sully ledově klidným hlasem dispečerovi Patricku Hartenovi, který se mu snažil najít volnou dráhu. Kapitán si vybral tu nejméně špatnou možnost ze všech – širokou, rovnou hladinu řeky, kterou si ještě před pár minutami při vzletu s obdivem prohlížel.
Zatímco piloti bojovali s řízením, v kabině mezi 150 pasažéry zavládla čirá úzkost. Barry Leonard na sedadle 1C vnímal jen hrobové ticho nefunkčních motorů a myslel na svou matku a děti. Vallie Collinsová, sedící na místě 26D, se v duchu loučila se svými třemi potomky, hlavou jí blesklo, že už nikdy neuvidí jejich narozeninové oslavy. Pak se z palubního rozhlasu ozval autoritativní hlas, který nečekal nikdo: „Brace for impact“ – Připravte se na náraz. V tu chvíli letušky jednohlasně spustily nacvičený dril: „Hlavy dolů! Zůstaňte dole!“
Manévr, který popřel simulace
Před Sullym stál úkol, který se v učebnicích letectví považuje za téměř neproveditelný. Musel s obřím kolosem trefit hladinu řeky v rychlosti 230 km/h pod naprosto přesným úhlem. Stačila by malá odchylka – kdyby se hladiny dotkl jeden motor dříve než druhý, letadlo by se okamžitě roztrhalo a proměnilo v hromadu trosek. Sullyho klíčovým tahem však bylo intuitivní zapnutí pomocné energetické jednotky (APU). Ta zajistila elektřinu pro palubní počítače a systém fly-by-wire, který pak pilotovi pomáhal hlídat stabilitu a zabránil pádu do vývrtky. Airbus dosedl na hladinu tak dokonale, že trup zůstal v celku a posádka měla čas na záchranu.
Okamžitě po nárazu však začal další boj o život. Ledová voda Hudsonu o teplotě -7 °C se začala nekontrolovaně valit do kabiny a lidé museli rychle ven. Úleva z přežití nárazu trvala jen vteřiny, než se objevil strach z utonutí. Barry Leonard, sedící v první řadě, si v šoku zul boty a skočil přímo do ledové řeky. Když se pak ohlédl, viděl desítky lidí, jak doslova „chodí po vodě“. Teprve po chvíli mu došlo, že ve skutečnosti stojí na křídlech letadla, která zůstala těsně pod hladinou.
Zatímco se cestující tísnili na křídlech a nafukovacích skluzavkách, kapitán Sullenberger zůstal věrný námořní tradici. I když se kabina plnila ledovou tříští a on byl pod obrovským stresem, odmítal odejít. Celý prostor letadla pro jistotu prošel dvakrát, aby se ujistil, že v žádné řadě nezůstal zapomenutý pasažér. Teprve když si byl stoprocentně jistý, že je letoun prázdný, opustil Sully potápějící se stroj jako poslední. Zázrak byl dokonán – 155 lidí na palubě dostalo druhou šanci na život.
Rozhodnutí, které nešlo nacvičit
Jakmile utichl hluk záchranných sirén, začala mravenčí práce vyšetřovatelů NTSB. Ti museli odpovědět na jedinou otázku: Mohl se Airbus vrátit na letiště bezpečněji? První počítačové simulace sice naznačovaly, že návrat na LaGuardia byl technicky možný, měly však jeden zásadní háček. Počítaly s okamžitou reakcí pilotů bez jediné vteřiny na vyhodnocení situace. Když byla do simulace přidána reálná prodleva pouhých 35 sekund na rozpoznání nárazu a rozhodnutí, každá zkouška skončila havárií v zástavbě New Yorku. Vyšetřování tak definitivně potvrdilo, že Sullyho riskantní volba byla jedinou cestou k přežití všech 155 lidí.
Osudy hlavních hrdinů se po tomto dni rozestoupily, ale pouto zůstalo. Kapitán Chesley Sullenberger, který se stal národním symbolem klidu a odvahy, odešel v roce 2010 do leteckého důchodu. Svůj vliv však využil k prosazování vyšší bezpečnosti v oblacích a stal se uznávaným autorem i řečníkem. V roce 2024 se mu splnilo další životní přání, když se stal hrdým dědečkem. Jeho kolega, první důstojník Jeff Skiles, u kniplu zůstal. Svůj profesní život spojil se společností American Airlines, kde dnes jako kapitán brázdí oblohu v kokpitu moderního Boeingu 787.
Pro cestující však cesta za „zázrakem“ zdaleka neskončila přistáním. Mnozí z nich, jako například Vallie Collinsová, se dlouho potýkali s posttraumatickým syndromem a pocity úzkosti. Clay Presley, který osudného dne seděl na místě 15D, se však rozhodl svému strachu postavit čelem tím nejneuvěřitelnějším způsobem – sám se naučil létat a získal pilotní průkaz. Jeho malé letadlo dnes hrdě nese označení 1549H jako připomínku letu, který mu změnil život.
Samotný stroj Airbus A320, přezdívaný „Cactus 1549“, neskončil ve šrotu, i když byl po nárazu a vyzdvižení z řeky odepsán. Poté, co byl nabídnut v internetové aukci, našel své místo v muzeu v Charlotte, které dnes nese Sullenbergerovo jméno. Stříbrný drak s jizvami po dopadu na hladinu tam stojí jako tichá připomínka neuvěřitelných 208 sekund, během nichž profesionalita, dokonalá týmová spolupráce a neochvějná chladná hlava dokázaly přepsat dějiny letectví.
