Její studie převálcovala teorii o evoluci. Lynn Margulisová byla rebelka mezi biology

Když Lynn Margulisová v roce 1967 rozesílala svůj článek „O původu mitotických buněk“, redaktoři prestižních vědeckých časopisů si obrazně řečeno klepali na čelo. V té době byl svět biologie pevně v rukou neodarwinismu, který evoluci vnímal jako nekonečný řetězec náhodných mutací a krvavého boje všech proti všem. Lynn však přišla s něčím, co znělo jako kacířství: tvrdila, že nejzásadnější skoky v evoluci se neudály skrze soupeření, ale skrze fúzi. Její rukopis byl odmítnut patnácti redakcemi. Někteří ho považovali za vědeckou fantastiku, jiní za čistý nesmysl. Trvalo téměř deset let, než se našel časopis ochotný risknout svou pověst a její vizi otisknout.

Jádrem její tehdy vysmívané teorie byl proces zvaný endosymbióza. Lynn navrhla, že složité buňky (eukaryota), ze kterých jsme postaveni my, zvířata i rostliny, vznikly v podstatě brutálním aktem, který skončil nečekaným mírem. Jedna dravá bakterie kdysi v dávnověku pohltila jinou, menší bakterii. Místo aby ji však strávila jako potravu, došlo k fascinující biologické dohodě. Menší bakterie začala uvnitř svého hostitele vyrábět energii a hostitel jí za odměnu poskytl bezpečí a živiny. Tento „sňatek z rozumu“ se stal motorem života na Zemi. Bez tohoto splynutí by život pravděpodobně nikdy nepřekročil stadium mikroskopického slizu a nevzniklo by nic tak komplexního, jako jsou například lidské oči nebo mozek. Dnes je tato teorie základním pilířem biologie a učí se o ní děti na základních školách. Mitochondrie, které v každé naší buňce fungují jako miniaturní elektrárny, jsou nezvratným důkazem její pravdy – mají totiž svou vlastní, samostatnou DNA, která se nápadně podobá DNA dnešních bakterií. Margulisová tehdy dokázala vidět hluboké souvislosti tam, kde ostatní viděli jen chaos nebo nesouvisející detaily.

Život Lynn Margulisové byl stejně dynamický a nekonvenční jako její vědecké teorie. Již v devatenácti letech, coby mimořádně nadaná studentka, spojila svůj osud s mužem, který se později stal tváří světové astronomie – Carlem Saganem. Toto manželství dvou brilantních mozků sice trvalo jen sedm let a skončilo rozvodem, ale jejich intelektuální otisk byl nezvratný. Saganův pohled na vesmír jako na širý, propojený celek, kde „jsme všichni stvořeni z hvězdného prachu“, hluboce ovlivnil způsob, jakým Lynn nahlížela na biologii. Naučila se díky němu dívat na Zemi nikoliv jako na soubor izolovaných druhů, ale jako na jeden dýchající, kosmický systém.

Toto propojení však zdaleka nebylo jedinou osudovou spoluprací v jejím životě. Své nejúspěšnější a nejčtivější knihy, které bořily mýty o evoluci, sexualitě a samotné podstatě bytí, psala se svým synem Dorionem Saganem. Společně vytvořili unikátní autorský tandem, kde se Lynnina vědecká preciznost potkávala s Dorionovým vypravěčským talentem. Jejich díla jako Mystery Dance nebo What Is Life? nebyla jen suchými učebnicemi, byly to provokativní eseje, které vysvětlovaly složité biologické procesy jazykem, který lidi bavil a nutil je přemýšlet. Dorion se stal jejím nejbližším spolupracovníkem, který pomáhal překládat její radikální myšlenky pro širokou veřejnost.

Právě tato rodinná a intelektuální pouta dodávala Lynninu dílu hloubku, která v tehdejší strohé vědě chyběla. Zatímco jiní vědci se uzavírali do svých laboratoří, Margulisová se synem po boku cestovala po světě a přednášela o tom, že biologie je ve skutečnosti velké dobrodružství plné „intimity cizinců“. Ukázali světu, že věda může být sexy, kontroverzní a hluboce lidská zároveň.

Lynn Margulisová se nespokojila s „pouhým“ přepisem biologie buněk, její ambice sahaly až k planetárním měřítkům. Spolu s britským vědcem Jamesem Lovelockem rozpracovala fascinující a dodnes kontroverzní hypotézu Gaia. Podle ní není Země jen mrtvý „šutr“ letící vesmírem, na kterém se náhodou uchytil život, ale obrovský, inteligentně propojený a samoregulující se systém. V tomto pojetí spolu živé organismy, atmosféra, oceány a horniny neustále komunikují a spolupracují, aby udržely podmínky vhodné pro život – podobně jako naše tělo udržuje stálou teplotu.

Pro tehdejší vědecký establishment zněla Gaia příliš „esotericky“ nebo jako hnutí New Age, ale pro Lynn to byla logická matematika přírody. Svému postoji k odolnosti naší planety dodala říz i dnes už legendárním výrokem: „Gaia je drsná mrcha.“ Tímto nevybíravým způsobem narážela na to, že Země jako systém přežije ledacos – od dopadů asteroidů po masová vymírání. Planeta se bez problémů obejde bez lidstva, pokud ji budeme dál ničit. Gaia se prostě jen přizpůsobí a půjde dál svou cestou, s námi, nebo bez nás.

Ne všechno v její kariéře ale skončilo triumfem. Ke konci života se Lynn Margulisová stala pro mnohé kolegy až příliš radikální a neústupnou. Její největší dar – schopnost vidět symbiózu všude – se stal i jejím prokletím. Zarputile například tvrdila, že i bičíky spermií nebo řasinky v našich plicích pocházejí z pohlcených spirochet (druh bakterií), ačkoliv pro to chyběly genetické důkazy. Na jejích posledních přednáškách v roce 2011, jen pár měsíců před smrtí, prý působila až tragikomicky, když se stejnou vervou jako v mládí promítala videa hemžících se bakterií a snažila se v nich vidět původ veškerého pohybu v přírodě. I přes tyto kontroverze a občasné šlápnutí vedle zůstává její vědecká integrita neotřesená. Jak se dnes shoduje většina biologů: „Byla to vědecká kacířka, která měla v 80 % věcí naprostou pravdu a ve zbytku se pletla tak fascinujícím způsobem, že i ty chyby nás donutily k novým objevům.“ Její neochota podřídit se autoritám a standardním recenzním procesům z ní udělala vědeckého psance, ale zároveň i jednu z posledních skutečných rebelek moderní vědy.

Lynn Margulisová nás opustila v roce 2011, ale její myšlenky doslova dýchají v každé naší buňce. Zanechala nám odkaz, který zásadně mění náš pohled na svět: evoluce není jen o tom, kdo je silnější a kdo koho sežere, ale především o tom, kdo se s kým dokáže domluvit. Když jí v roce 1999 prezident Bill Clinton předával Národní medaili za vědu, byl to moment absolutní satisfakce pro ženu, kterou dříve vědecký establishment ignoroval. Ta kdysi „problémová studentka“ z Chicaga nakonec vyhrála na celé čáře a přepsala základy biologie.

Zdroje: Wikipedia, vesmír, britannica, science.nasa