Článek
Zatímco se světoví lídři už celá desetiletí scházejí na nablýskaných summitech a v nekonečných debatách hledají shodu na procentech emisních povolenek, Johan Eliasch se rozhodl jednat v jazyce, kterému rozumí nejlépe: v jazyce trhu. Švédský magnát a tehdejší šéf sportovního gigantu HEAD v roce 2005 šokoval světovou veřejnost i brazilskou vládu bezprecedentním krokem. Za přibližně 10 milionů dolarů koupil 160 000 hektarů (tedy plochu větší než širší Londýn) hluboko v amazonském pralesním srdci.
Jeho záměr nebyl spekulativní. Nechtěl zde těžit vzácné dřevo, pěstovat sóju ani stavět luxusní resorty. Jeho jedinou ambicí bylo pily prostě vypnout. Okamžitě po nákupu společnosti Gethal Amazonas, která na území legálně těžila, nařídil zastavit veškeré operace. Pro těžaře to byl šok, pro planetu naděje – podle odhadů tento jediný nákup zachránil před pokácením miliony stromů a zabránil vypuštění přibližně 80 milionů tun oxidu uhličitého.
Byznysmen v džungli: Žádný zisk, jen ticho
V roce 2005 se Johan Eliasch rozhodl pro tah, který v kuloárech světového byznysu působil jako čisté šílenství. Místo spekulací na akciovém trhu koupil celou těžařskou společnost Gethal Amazonas, která operovala přímo v tepajícím srdci Brazílie. Součástí této neobvyklé transakce byl i balík pozemků o rozloze 1 600 kilometrů čtverečních neprostupného deštného pralesa. Pro lepší představu: šlo o plochu větší než širší Londýn nebo tři rozlohy Prahy dohromady, rozprostřenou podél strategicky důležité řeky Madeira.
Eliaschův byznys plán byl však tentokrát postaven na hlavu. Jeho první a nekompromisní rozkaz po převzetí firmy zněl: „Okamžitě zastavte kácení a vypněte pily.“
Miliardář totiž nehodlal z této vzácné půdy vytěžit ani jednu třísku. Zatímco předchozí majitelé viděli v pralese jen kubíky dřeva a budoucí zisky z překližky, Eliasch v něm viděl „klimatickou brzdu“ světa. Pily, které desítky let drtily kmeny staletých stromů, naráz utichly. Stovky dřevorubců sice přišly o práci, ale Eliasch jim nabídl odstupné a začal prosazovat projekty, které by domorodce učily, jak prales využívat udržitelně – například sběrem ořechů a plodů, aniž by se musel pokácet jediný strom.
Prales se pod jeho ochranou začal téměř okamžitě regenerovat. Podle vědeckých odhadů tento jediný, čistě soukromý nákup zabránil vypuštění neuvěřitelných 80 milionů tun CO2 do atmosféry. To je objem emisí, který převyšuje roční produkci mnoha středně velkých evropských států. Eliasch tak světu dokázal, že v boji za klima může být jeden odhodlaný miliardář s šekovou knížkou rychlejší a efektivnější než desítky let diplomatických vyjednávání na půdě OSN.
Zelený kolonialismus, nebo vizionářství?
Eliaschova mise v srdci Jižní Ameriky však nebyla žádnou idylkou. Velmi rychle narazila na tvrdou realitu geopolitiky. Brazilská vláda se na „bohatého cizince ze severu“, který si prostě koupil kus jejich národního území, dívala s extrémní nedůvěrou. V kuloárech se mluvilo o „zeleném kolonialismu“ a tajné služby dokonce vyšetřovaly, zda Eliaschovy aktivity neohrožují suverenitu země.
Tlak úřadů vyvrcholil v roce 2008, kdy brazilská agentura IBAMA udělila jeho firmě astronomickou pokutu ve výši 450 milionů realů (BRL) (tehdy zhruba 4,5 miliardy korun) za nelegální kácení. Pro Eliasche to byla absurdní rána – pily totiž nechal zastavit hned první den po nákupu. Trvalo roky právních bitev a nezávislých auditů, než se prokázalo, že pochybení se týkala předchozích majitelů a proběhla dávno před jeho příchodem. Teprve v roce 2013 byl Eliasch definitivně očištěn a pokuty zrušeny.
Revoluce jménem Cool Earth
Místo aby se po těchto zkušenostech stáhl, udělal Eliasch opačný krok. Společně s britským politikem Frankem Fieldem založil organizaci Cool Earth, která se rozhodla postavit dosavadní model charity na hlavu. Její filozofie je totiž geniálně prostá, ale v té době byla naprosto revoluční:
„Nejlepšími a nejlevnějšími strážci pralesa nejsou úředníci z měst, ale domorodí lidé, kteří v něm žijí po tisíce let.“
Místo aby aktivisté z Londýna diktovali indiánům v Amazonii, co mají dělat, dělá Cool Earth něco mnohem efektivnějšího: posílá jim peníze přímo. Bez prostředníků, bez složitých podmínek.
Díky těmto přímým platbám získaly kmeny jako Asháninka nebo Awajún finanční stabilitu, kterou dříve neměly. Když k jejich vesnici dnes přijede těžařská korporace s nabídkou rychlých peněz za dřevo, domorodci už nemusí kývnout, aby měli na léky pro své děti. Mají prostředky na to, aby si sami vytyčili hranice území, platili si vlastní pralesní hlídky a stavěli moderní školy. Výsledky jsou hmatatelné – v oblastech, kde Cool Earth působí, kleslo odlesňování o více než 90 %. Eliasch tak dokázal, že k záchraně pralesa nepotřebujete jen šekovou knížku, ale především důvěru v lidi, pro které je les domovem, nikoliv zdrojem zisku.
Rok 2026: Prezident sněhu i pralesa
Dnes, v únoru 2026, už nikdo o Johanovi Eliaschovi nemluví jen jako o „excentrickém miliardáři“. Stal se jednou z nejvlivnějších postav globálního sportu a environmentální politiky zároveň. Jeho majetek, poháněný vizionářskými investicemi do technologií a udržitelných značek, se podle žebříčku The Sunday Times Rich List 2025 vyšplhal na astronomické 4 miliardy liber (přes 120 miliard korun). Eliasch však tyto peníze nepoužívá k hromadění majetku, ale k upevňování svého vlivu v boji za záchranu klimatu.
Jako prezident Mezinárodní lyžařské federace (FIS) a vlivný člen Mezinárodního olympijského výboru (MOV) právě teď, uprostřed zimní sezóny 2026, dohlíží na největší transformaci v dějinách sportu. Dobře ví, že bez radikálních kroků se zimní olympiády brzy stanou minulostí. Pod jeho vedením FIS zavedla přísné uhlíkové daně pro pořadatele závodů a investuje miliony do zalesňovacích projektů, které mají kompenzovat emise fanoušků i televizních štábů. Eliasch se tak stal „prezidentem sněhu“, který paradoxně tráví více času v deštných pralesech než v alpských lóžích.
Jachta vs. Ekosystém: Nový standard pro elity
Jeho poselství pro světovou smetánku, která se každoročně sjíždí na ekonomické fórum v Davosu, je mrazivě jasné a přímočaré: „Nejlepší investicí pro rok 2026 není nová superjachta, soukromý tryskáč ani ostrov v Karibiku. Je to funkční ekosystém, bez kterého nepřežije ani váš byznys, ani vaše rodiny.“
Eliasch svým příběhem definitivně zbořil mýtus, že ochranu planety musí řešit pouze státy a byrokratické aparáty. Dokázal, že soukromý kapitál, pokud je veden vizí a nikoliv jen krátkodobým ziskem, dokáže být v ochraně přírody o celou dekádu rychlejší a efektivnější než jakákoliv vládní regulace či mezinárodní dohoda. V době, kdy se vládní delegace stále dohadují o detailech, Eliaschovy pralesy už dávno dýchají, jeho komunity v Amazonii prosperují a jeho lyžařská federace směřuje k čisté nule.
Jeho cesta od nákupu jedné krachující těžařské firmy až na vrchol olympijského hnutí ukazuje, že k záchraně světa nepotřebujete povolení – stačí vám k tomu odvaha, šeková knížka a pochopení, že příroda je ta nejdražší komodita, kterou si lidstvo nemůže dovolit ztratit.
Zdroje: wikipedia, theguardian, taipeitimes, happyeconews, clickpetroleoegas, facebook, onegreenplanet, reddit
